Ačkoliv výtvarná výchova nepatřila mezi moje oblíbené předměty natož mezi předměty, ve kterých bych vynikala, mám ráda všemožné druhy tvoření.
V rámci blížících se Velikonoc jsem se rozhodla vyrobit koledu pro mou drahou polovičku a vyznamenat se větší kreativitou a péčí, než by obnášelo hození uvařených vajíček do barvy. Porozhlédla jsem se po internetu, kde jsou uloženy ty nejlepší nápady, našla úžasný výrobek, který podle mého uvážení nebyl nijak těžký na výrobu, a tak nehrozilo, že předám podivné a zmuchlané cosi namísto požadovaného výrobku a nepotřebovala jsem ani žádné zvláštní pomůcky, za které bych nechala v obchodě jmění.
Co to bylo za nápad? Poslouchejte, zda vám zní tak úžasně jednoduše jako mně. Do nafukovacího balonku se malinké čokoládové vajíčko (či jiná drobná pochutina) a balonek se trochu nafoukne. Nafouklý balonek se pak obaluje bavlnkami namočenými v cukrové vodě tzn. Že budou lepit a na balonek přilnou. Bavlnky neskládáte podle žádného složitého manuálu, jednoduše jimi nahodile omotáváte balonek, dokud neusoudíte že namotaná vrstva je dostatečná. Pak necháte vše zaschnout a poté balonek propíchnete, odstraníte jeho zbytky a máte nádherné bavlnkové vajíčko s pochutinou uvnitř. Kdyby někomu nestačil můj popis, může si prohlédnout přiložený obrázek (ne, to nejsou ta, která jsem vyráběla).
Byla jsem pyšná, jaký pěkný a jednoduchý nápad jsem objevila a jak pěknou koledu budu mít připravenou. V obchodě jsem si koupila maličká čokoládová vajíčka, doma vyhrabala balonky a bavlnky a slavnostně se pustila do tvoření. První problém přišel ve chvíli, kdy jsem měla dostat vajíčka do balonku, protože to ani za boha nešlo! Všimli jste si někdy, jak je nafukovací hubička balonku malá a neelastická?! Všechny síly jsem investovala do roztažení této hubičku a pak už mi nezbývaly ruce na to, abych dovnitř nacpala vajíčko. Nicméně po dlouhém přívalu sprostých slov, pocitu totálního zmaru a vyčerpání se mi nakonec podařilo vajíčka nacpat do balonku. Utěšovala jsem se, že to byla jediná komplikace a prostě jsem v obchodě sáhla po příliš velkých čokoládách a příště budu chytřejší. Začala jsem motat bavlnky.
Motání bavlnek taky nebyl žádný med. Nechtěla jsem rukama ulepenýma od cukru matlat celou špulku, ale jakmile jsem si kus bavlnky odmotala a namočila, tak se mi slepoval sám k sobě a všelijak uzloval a cuckoval. Dýchala jsem zhluboka, uklidňovala se, že to brzy domotám, pak jen prasknu a budu mít pokoj. Slavnostně jsem obmotala bavlnky a výrobek položila na talířek, aby zaschnul.
Zaschnul tak kvalitně, že se mi přilepil k talířku. To už jsem začínala vidět všechny svaté a vyhrožovala, že všechno vyhodím do koše a obarvím ta pitomá vejce. Jakmile jsem bavlnkové balonky odlepila s chutí jsem sáhla po nůžkách a praskla balonek uvnitř. K mému nevýslovnému zděšení ovšem nepraskl na několik malý částí a nedal se snadno vytáhnout jako to ukazovaly na videu, ale smrštil se kolem čokoládového vajíčka, které bylo uvnitř. Klela jsem hůř než námořník a pokoušela se vzniklou situaci napravit, a přitom neudělat do pečlivě smotaných bavlnek kráter. Popravdě nevím přesně, jak se mi podařilo balonek odstranit z vajíčka (a nestrhnout z něj přitom staniol) a následně vytáhnout miniaturními prostory.
Dlouze jsem přemýšlela, zda mám ty lehce pokroucené pestrobarevné patvary vůbec předávat příteli, až bude koledovat. Jestli nemám všechno vyhodit, předstírat, že se nikdy nic nestalo a nezajít radši pro pěkný balíček velikonočních pochutin do některého z obchodů. Nakonec jsem se hecla, že všechno bylo děláno s láskou a taky mě to stálo tolik námahy, že to přeci nevyhodím. A víte co? Nadšení bylo opravdu velké.
Za sebe můžu říct jen to, že už tolik nadšená nejsem, když se přítel usmívá a ptá se, co pěkného mu připravím letos…