Autor: Alison Weir
Počet stran: 643
Anotace: Osudy královských manželek jako obecnější výpověď o manželských svazcích, rodině, morálce a postavení žen v tudorovské Anglii. Pod tradičně zavedeným názvem dostává čtenář do rukou šestisetstránkovou studii, která je založena na zkoumání a výkladu - často objevném - historických dokumentů, avšak přesto je napsána elegantním a hlavně obecně srozumitelným stylem. Autorka se drží pramenů, pro větší bezprostřední účinek je v citátech nechává často promlouvat původní autentickou řečí, nepouští se však do senzacechtivých ani lechtivých spekulací.
Kostrou knihy je vývoj Jindřichovy povahy od první renesanční osobnosti na anglickém trůně až po nesnášenlivého tyrana obklopeného cynickými rádci, kteří jsou schopní, ale většinou bohužel i všeho. (zdroj + moje úpravy)
Můj názor: Poté, co mě okouzlily její historické romány (Nevinná zrádkyně a Princezna Alžběta) , sáhla jsem po skutečné historii.
Doufala jsem, že do ruky neberu zoufale nudné pojednání, které si vzalo za cíl být tak podrobným že svého čtenáře unudí detaily k smrti. Zároveň jsem prahla po historii v její ucelené formě a bez vytáček - ať se autor nestydí přiznat, že historické prameny mlčí či mlží a nedoplňuje prázdná místa svou fantazií. Kniha mě pohltila od prvních stránek a brzy jsem věděla, že desítky stránek, které ležely přede mnou a mohly se zdát nestravitelné nebudou žádný problém. Autorka knihy mi dala naprosto všechno, co jsem žádala - přesnou avšak živou historii.
Kniha jde do detailů (přiznávám, že na několika místech jsem měla pocit, že až příliš utíká od tématiky Jindřicha a jeho manželek, ale v konečném důsledku všechno souvisí se vším), ale netopila jsem se ve výčtu dat a složitých jmen a dnes neexistujících míst. Velmi mě oslovilo to, jak velkou měrou autorka použila vyjádření současníku tudorovské doby - tyto citace mi daly mnohem víc než sebevětší jazykový um historika. S obrovským povděkem kvituji i to, že se autorka nenechala strhnout zavedenými představami, které o Jindřichových manželkách panují, pečlivě prozkoumala mnoho (seriózních) pramenů a to pak doplnila střízlivým a nezaujatým pohledem - bylo úžasné číst o nich jako o normálních ženách, které měli své silné i slabé stránky, protože většina pramenů má zavedené škatulky (Kateřina Aragonská - trpělivá světice a mučednice, Anna Boleyn - největší zlo na zemi, Jana Seymour - povolná vůli příbuzných...). Ponořila jsem se naplno - chce se mi říct do příběhu, přestože to byla realita a nebyla nijak krásná. Hltala jsem každou stránku a prožívala jejich osudy.
Pokud se jen trochu zajímáte o Tudorovce a jejich éru, pak všemi deseti doporučuji!