Fakt, že se o naše táborové ležení dělíme s myškami pro mě není překvapující. Ovšem nyní jsem měla možnost zjistit, jak nebetyčně jsou tito hlodavci drzí.
Batoh jsem uložila do chatky, která se na víkend stala mou noclehárnou. Teď možná čekáte, že napíšu, jak jsem balíček se sušenkami položila na skříňku a pak se divila, že mi to myšky sežraly. Pravda je jiná - prvně šlo o neotevřený balíček se sušenkami a navíc jsem ho měla v igelitovém sáčku. A sáček byl uložený v batohu…
A tak si tam sáček spokojeně ležel celý víkend, až v neděli dopoledne před odchodem vlak jsem si pro balíček sáhla s myšlenkou, že si jej dám do kapsy od bundy a po cestě budeme mlsat. "To je divný, přísahala bych, že jsem si brala neotevřený balíček." Zamumlala jsem pro sebe, když jsem sáček vzala do ruky a všimla si, že obal je potrhaný. Už jsem měla na jazyku otázku směřující ke svému kamarádovi, co se mnou chatu sdílel, zda si nevzal. Ovšem při bližším pohledu mi bylo jasné, že si rozhodně nevzal on.
"Bože můj!" zavyla jsem. "Mě to nakousaly myši!" vykřikla jsem nešťastně a štítivě jsem jídlo odhodila. "Všechno to nakousaly! Svině! Potvory! Bestie čtyřnohý! Já přemlouvám babičku, aby je netrávila a oni takhle!" lamentovala jsem a zabořila jsem ruku do batohu, abych vytáhla ještě nakousané jablko. Ovoce jim ale evidentně tolik nejelo, jednou si kously a nechaly ho. "Jablko ne a sezamky ano?! Aby se tím medem zalkly a tlama se jim z toho slepila!" syčela jsem a kontaminované potraviny jsem vyhazovala.
Vzápětí jsem ztuhla. "To mi jako vlezly do batohu?!" uvědomila jsem si a váhala mezi touhou prohodit krosnu oknem a obrátit ji naruby, abych vyklepala případné nevítané hlodavce.
Kamarád se svíjel smíchy a pozoroval moje řádění.
"Proč nesežraly tvoje brambůrky, které tu leží od noci otevřené na zemi a mě snědly nerozbalené sušenky z batohu?" vrčela jsem. Odpověď jsem nedostala. Cesta na vlak se konala bez pochutin.
A příště si s sebou přivezu kočku. A tu jim v batohu nechám i bez igelitového sáčku.
