Příběh, na jehož počátku stojí nenaplněná láska, cit, jenž jako zhoubný oheň spálil duši a zanechal v ní jenom pustošivou nenávist a celoživotní touhu po pomstě. Heathcliffova neukojitelná krutost po léta ničí životy lidí z usedlosti, pak ale láska, kterou nelze řídit rozumem, znovu zasáhne do osudů hlavních hrdinů. (zdroj + moje úpravy)
"Tady vidíte rozdíl mezi jeho city a mými; kdyby on byl na mém místě a já na jeho, ruku bych na něho nevztáhl - třebaže ho tak nenávidím, že mi život zhořkl jako žlut. Vy tomu nevěříte, co? Já bych jí nezabraňoval se s ním přátelit, dokud by o jeho přátelství stála. V tu chvíli kdy by se ho nabažila vyrval bych mu srdce z těla a vysál krev! Ale do té doby chvíle - a jestli mi nevěříte, pak mě neznáte - do té chvíle bych radši umíral v ustavičných mukách, než abych mu zkřivil jediný vlas!"
Můj názor: Na přečtení této knihy pomýšlím už několik let a to hned z několika důvodů. Tím prvním je fakt, že sestry Bronteovy jsou opěvovanými literárními klasiky a také to, jak často je román citován v sáze Stmívání - a nebudeme zastírat, že upíří mánie se mě kdysi velmi dotkla.
Nutno uznat, že kniha mě vtáhla do děje přestože je svým způsobem odporná - negativní, těžká, pesimistická, temná až skoro démonická a s charaktery postav byste se nechtěli dostat do styku ani za nic. I když jsem si postavy oškliva a odmítala je, některé z pasáží se mi zdály nudné a zdlouhavé přes to všechno jsem musela číst dál a zajímalo mě, jak to nakonec dopadne - dojde na přísloví o božích mlýnech, anebo se žádný zázrak konat nebude? Rozzuzlení mě trochu zaskočilo, přišlo mi uměle vystrojené, jako kdyby autorka nevěděla, co dál - tím nemyslím Kateřinu s Haretonem, to mi přišlo docela milé. Ale finální jednání Heathcliffa mi nejde do hlavy a nemůžu jej pochopit či jinak uchopit.
"Já jsem Heathcliff!"
Autorka rozehrála velmi zajímavou psychologickou hru. Neříkám, že hezkou/ošklivou, poučnou/zbytečnou. Je zajímavá a nutí vás přemýšlet, uvažovat - a skoro bych se zaručila za to, že v tomto díle si nenajdete oblíbence.
Přečtení dporučuju, protože mě zajímá váš názor.
"Kdyby všechno statní propadlo zkáze a jen on tu zůstal, žila bych i já. Kdyby tu ale zůstalo všechno a jen jeho stihl zmar, svět by se mi proměnil v úplnou cizinu - neměla bych tu co dělat."