Před několika měsíci vygradoval můj celoživotní odmítavý postoj k masu a oficiálně jsem se stala vegetariánkou. Jsem s touto změnou velmi spokojená a cítím se tak lépe. Kdo se ale necítí lépe je moje okolí a většina lidí se vyznačuje nezdolnou touhou se mnou na toto téma diskutovat a dokázat mi, že moje rozhodnutí nejíst maso je špatné. Přináším vám pár zajímavých postřehů a rad… Co kdyby vám do cesty přišel vegetarián ;)
1) "A jak to, že jíš…"
Jogurt, tvaroh, vejce, dáváš si mléko do kávy….?! Ptají se někteří udiveně a jiní pobouřeně v domnění, že porušuju svůj režim. Drazí, mám pro vás radu k nezaplacení; když už se chcete se zastáncem alternativního stravování pustit do hádky, tak si nejdříve nastudujte fakta. On je totiž výrazný rozdíl mezi VEGETARIÁNEM a VEGANEM. To je opravdu něco jiného a já jakožto vegetariánka si můžu mléko a další produkty s klidem v srdci dopřát. A mimo jiné - vegetariánů je také více druhů. Proto bych všechny snažně poprosila, aby dříve než mi začnou vykládat, že umřu, budu mít postižené děti a v každé mé nemoci/úrazu viděli jako příčinu vegetariánství, všechny tyhle chytráky bych prosila, aby o tom byli skutečně informovaní, než začnou s přednáškami na toto téma.
2) "Rostlinky taky mají city a podívej, jak je tahle kytička roztomilá!"
Nepopírám možnost, že rostliny mohou cítit. Ale zároveň mým důvodem k odmítání masa není fakt, že by zvířata byla roztomilá. Jistě, že jsou krásná, ale to si nad talířem nesmíte říkat. Přijímám fakt, že zvířata jsou chovaná na maso; proti tomu nezbrojím. Vadí mi podmínky v jakých jsou chována a jakým způsobem jsou zabíjena. A co víc - k vegetariánství mám ještě další důvody, ale opravdu nestojím o to rozebírat to s člověkem, který mi předhazuje, že ten salát na talíři se svíjel bolestí, když ho rvali ze skleníku.
3) "A to jako budeš vegetariánka napořád?"
Tento dotaz mi trochu evokuje mé dready a dotazy, zda je budu mít až do smrti. Upřímně? Nevím. V tuhle chvíli jsem spokojená a víc řešit nepotřebuju.
4) "A co jako jíš?"
Zvláštní, že většina lidí má dojem, že s vynechávám masa se můj jídelníček omezil na suché pečivo, zeleninu a občas těstoviny. Ale drazí! Vždyť je tolik potravin a já se vzdala JENOM masa! Naopak mám pocit, že můj jídelníček je bohatší, než kdy dříve objevila jsem spousty jídel, která jsem dříve neznala, vyzkoušela nové chutě a nepřestávám experimentovat! Schválně, kolik z vás zná bulgur, tempeh nebo třeba cizrnu…?
Lidé také mají pocit, že jsem dočista vyloučení ze společenských událostí jakými je třeba grilování či jiné oslavy. Proč?!
5) "Nebude ti vadit, když si dám…"
Párek, šunku, řízek, salám, klobásu… Při tomto ohleduplném dotazu se vždy musím pousmát, ale zároveň mi zalichotí. Ne, opravdu mi nevadí, když v mé přítomnosti konzumujete maso. Nejsem z těch, kteří by vám do ouška šeptali, jak zvířátko trpělo. Vegetariánství beru jako své osobní rozhodnutí, které nikomu nevnucuji, každý ať se stravuje dle svého uvážení.
Musím přiznat (a je to trochu smutné), že společnost není na vegetariánství připravena. Je to stále vnímáno jako něco negativního a já jsem v jejich pohledu divná a jdu proti přírodě. Je pravdou, že najíst se v restauraci je víceméně mission impossible, neboť české restaurace znají z bezmasých jídel tak maximálně smažený sýr, do kterého ale ve většina případů cpou šunku, aby host nepřišel zkrátka. Spousta lidí se k bezmasé stravě staví odmítavě a oškliví si ji, což opravdu nechápu (také o jejich řízcích neříkám, že jsou nechutné).
A na závěr musím dodat, že mě velmi překvapilo, kde všude se masité složky vyskytují; to byste se asi divili, jakých potravin/pochutin jsem se vzdala. Ale nebudu vám kazit chuť ;)
Na závěr této zpovědi mám (poměrně obvyklou) prosbu. Buďte tolerantní. Nemusíte rozhodnutí vegetariána rozumět, ale nekritizujte ho a nevnucujte mu, že bez masa se nedá žít. Dá.