JamRock 2015

Rok se sešel s rokem a tak jsem s krosnou, těžkou jako kráva, na zádech, stanem v ruce, slamákem na hlavě a úsměvem na tváři vyrazila směr Žamberk, užít si pověstné tři dny života navíc na proslulém festivalu JamRock.

Cena vstupenky v předprodeji byla 490 Kč, což považuji za cenu velmi lidskou, téměř podprůměrnou, když mluvíme o třech dnech festivalového života a nespočtu kapel. A těch zážitků! Počasí vyšlo na jedničku s hvězdičkou - bylo opravdu, opravdu horko, ale zase to je lepší, než kdyby pršelo. Ceny v areálu byly přijatelné, fronty na jídlo/pití nebyli nijak hrozné a líbilo se mi, že prostor dostali stánky různých sdružení na podporu slabým, handicapovaným apod. JamRock byl opět oceněn jako nejčistší festival, z mého pohledu to letos malinko pokulhávalo (přeplněné odpadkové koše), ale nic co by se nedalo snést. Hygienické zázemí bylo v pořádku, snad bych ocenila pár umyvadel navíc, ale zase je pravda, že nebyla tak děsivá potopa, když tam bylo jen jedno a dostat se k němu dalo.

Dorazily jsme ve čtvrtek, aklimatizace proběhla v řádu minut (aby ne, letošní ročník byl již čtvrtým rokem v důvěrné známém prostředí) a vyrazily jsme směr areál. Nepříjemně nás překvapila opravdu dlouhá fronta u vstupu, což byla novinka, ale ubíhala velmi rychle, takže žádnou stížnost podávat neplánuji. Security, kterou mám zafixovanou jako dost důraznou a pečlivou byla letos v naprostém (někdy možná až přehnaném) klidu, skoro se mi ani na ruku, na které byl pásek opravňující ke vstupu) nepodívali, žádné šacování se nekonalo. Tím lépe.

První kapelou, která potěšila můj sluch, byli slovenští sousedi a jejich průrazné songy obohacené mnoha peprnými slovy. Nebavila jsem se jen písničkami, ale také jejich průpovídkami. Na koncert Horkám Slíže bych asi nešla, ale na festivalech je vidím moc ráda!

Jejich jméno jsem ve festivalových programech zaznamenávala opakovaně, ale nikdy jsem si nenašla čas, vždy hrála kapela, co mě táhla více. Nyní to byla premiéra! A byla jsem nadmíru spokojená - není to vyloženě můj šálek kávy, hudba, kterou bych chtěla poslouchat od rána do večera (zmiňovaní Horkýže jsou mi blíže), ale příležitostnému poslechu se bránit nebudu. Neznám od nich mnoho písní, ale nebylo těžké se textu chytit, celkem nadšeně jsem se pohupovalo. Rozhodně dávám palec nahoru písničce Síla starejch vín a Sraž nás na kolena (byť text není zrovna vrchol kreativity).

Pohodová partička z Polska, která vás nezaujme, pokud nejste naklonění reggae. Osobně bych se neoznačila za čistokrevného posluchače reggae, ale určitě neopovrhnu! Bylo příjemné sedět opodál a kývat se do rytmu, užívala jsem si to, ale jejich písničky jsou dost neměnné, ocenila bych více kreativity, skoro jsem od sebe nerozeznala konec jedné a začátek druhé.

Nemůžu se zbavit dojmu, že tahle kapela… Určitě není špatná! Ale to nejlepší má podle mého soudu za mnou a teď se pokouší o novinky a zároveň udržovat věhlas, co si před lety vybudovala a nejde to dost dobře dohromady.

Usrkávala jsem svařák a zdálky naslouchala jejich produkci.

Zahraniční hosté, které jsem si užila z opravdu velké blízkosti a kteří přivezli zajímavý mix hudby. Oni sami říkají, že hrají reggae metal - což už jen takto řečeno nejde dost dobře dohromady.

Na můj vkus to bylo příliš uvřískané (z metalu si nevzali zrovna to nejlepší), ale určitě bylo zajímavé něco takového vidět, myslím, že druhá taková kapela není.

Kluci z Rybiček jsou drsňáci, čaj si sladí kokainem, osobně mám trochu problém rozpoznat, který song začali hrát, protože všechny mají velmi podobnou notu, ale viděla jsem je po dost dlouhé době a byla jsem docela nadšená.

Zahráli starší písně i novinky, příjemně se to střídalo a rychle to ubíhalo.

Na Tomáše jsem se velmi těšila - jednak už jsem ho viděla dříve a z jeho výstupů jsem odcházela velmi nadšená, vždycky mě to nabudilo a obohatilo, byl velmi vtipný a jeho "proslovy" měly sílu, člověk si z nich měl co vzít. A jak asi všichni víte, Tomáš ohlásil jakousi dočasnou pauzu v kariéře a cca dva roky jej neuvidíme vystupovat, proto jsem si chtěla jeho zpívání a všechno kolem toho užít naplno.

Přátelé, odcházela jsem opravdu zklamaná. Nemohla jsem věřit vlastním očím! Počet písniček, co zahrál by se dal spočítat na prstech jedné ruky, pořád měl řeči o politice - ano, umělec má právo se projevit, většina to dělá, ale všeho s mírou! Nebyli jsme na politické debatě, byli jsme na festivalu, který jsme si chtěli užít a on se tam obouval do politiky, jako kdyby byl v pořadu Michaely Jílkové. Jeho scénky a proslovy nebyly ani vtipné ani moudré, ale přehnané a trapné.

Odcházela jsem zaražená jak špunt do lahve, celá rozpačitá a uvažovala, zda to nebyla chyba na něj jít, chtěla jsem si ho pamatovat jinak. Snad mu pauza prospěje.

Elektro. Ne, elektro nemusím a jejich koncert jsem spíše přetrpěla kvůli kamarádce. Omlouvám se všem příznivcům, ale mě to nic nedává a neříká.

Xindla jsem viděla po téměř třech letech. Řeči má pořád stejné, což mě ale finálně pobavilo :D Další věc, co mě pobavila byla skupinka šesti dětí ve věku přibližně pět až osm let, co stály kousek od nás a sborově zpívali jeho písně. Tedy, řeknu vám taková šestiletá blonďatá princezna v šatičkách, co zpívá "Štědrý večer nastal, když jsem doma chlastal" mě opravdu dostávala do kolen :D

Xindl měl hosta; slovenskou zpěvačku, jejíž jméno mi bohužel vypadlo a se kterou připravuje duet, který nám zazpívali. Bylo to milé osvěžení, zpěvačka pak přidala ještě svou vlastní písničku s vtipně hravým textem a všichni jsme byli spokojení.

Prakticky jediný český zástupce SKA, který to společně táhne už dvacet pět let! Mám je ráda, byť je můžete najít prakticky na každém festivalu, akci a jejich výstupy mají obdobný scénář. Baví mě hlavní zpěvák, přezdívaný Buřt (především od maminky!) a převleky zpěvačky. Líbí se mi jejich styl, zatančím si na nich a jsem spokojená jako želva.

Malinko mě mrzelo, že nehráli mou oblíbenou píseň Batůžek, ale člověk nemůže mít všechno. Naopak mě velmi potěšila Dáma s Čápem a Novgorod!

Kdo nějakou dobu čte můj blog, ví, že na Wohnouty mám do jisté míry smůlu, neboť se mi programově vyhýbají. Ale v poslední době se poštěstilo a ze Sto Zvířat jsem letěla jako raketa na Wohnouty. Právě včas, začali hrát Hledáme Zpěváka!

Řeči Honzy Homoly mě baví, baví mě jejich prosté písničky a oslovení sympaťáci. S vypětím všech sil jsem skákala a tančila!

Zahraniční host, na kterého jsem se velmi těšila a stylově mi připomínal Scorpion Child z loňska, kteří se mi líbili moc. Ale youtube klamalo, živý výstup nebyl ani v nejmenším tak líbivý jako ten reprodukovaný a tak odcházíme ještě před koncem. Dobrou noc, JamRocku.

Sobota nezačala zrovna nejlépe, neboť festival potkala nepříjemná věc. Nějaká přející bytost přestřihla kabel od jednoho z pódií a tím na ní znemožnil provoz. Jeden interpret nevystoupil vůbec, další se pracně přesouvali jinam a celkově z toho byl guláš a pozdvižení…

Dlouho jsem myslela, že se výstup neuskuteční, neboť tímto programem měla začínat sobota na poškozené stage. Ale organizátoři si nakonec poradili a výstup se (sice se zpožděním) uskutečnil. Co vám budu povídat, byla to zábava - poslechli jsme si svatební historku a také něco o sociální sítích (zejména o facebooku) a tom, jak je používáme a uzavřela to úvaha o tom jaký vliv má na dítě alkohol, který požili rodiče, když jej stvořili. Zasmála jsem se.

Po zábavné produkci jsem se přesunula do areálu JamFolku. Nadmíru příjemné prostředí, kde bych klidně strávila celý den - sobota byla nadmíru parná a JamFolk poskytoval příjemný stín pod břízami, kde jsem se rozplácla s pitím a sbírala síly.

Jedna z kvalitních kapel, na které jsem vyrostla. Myslím, že pokud k této hudbě nemáte vztah, těžko vysvětlím, co mě na ní okouzluje. Líbivé tóny mě unášeli a já si to vychutnávala.

Je pro mě takovou malou náplastí za Tomáše Kluse, spatřuju u nich jisté podobnosti. Voxel byl na Jamu poprvé a bylo vidět, že si není jistý tím, jak ho lidé přijmou, ale přivítá se mu dostalo a vyprovázeli ho dlouhé ovace. Jeho výstup byl poklidný přesto energický a optimistický. Zazněl můj oblíbený EkoSong (hned na úvod!), hit, co se prohnal rádii - V naší ulici a také třeba moje oblíbená V čase zpátky, u které doufám, že se brzo dočká klipu.

Po Voxelovi se vracím do areálu JamRocku. Trochu mě to mrzí, ráda bych si poslechla ještě Žalmana, ale v hlavním areálu začínala moje oblíbená kapela UDG.

Zkuste si v tom největším horku, jaké si umíte představit skákat jako naspeedovaná veverka. Dalo mi to zabrat, ale přízeň se projevit musí. Byla jsem nadšená playlistem, který přivezli, bylo to dost dobře namíchané. Zaznělo mnoho mých oblíbených písniček - Zvědavá, Duše slečny mai nebo Cowboy Hip hop.

Tentokrát jsem ocenila jejich zvyk lít po svém publiku vodu! Úžasné osvěžení.

Přídavek byl tradiční - Hvězdář.

Kdybych nebyla tak převálcová z UDG, ráda bych si je poslechla z větší blízkosti. Muzika tvrdšího rázu od pohledných chlapů! Nicméně jsem se musela uchýlit do chládku, protože mi hrozil kolaps. A tak jsem naslouchala jen zdálky a užívala si to.

Byla jsem nadšená, že se Michal ukáže na JamRocku a zároveň zvědavá, jaké to bude. Musel to pro něj být velmi náročný rok, z mého pohledu dost zestárl. Velmi ho obdivuji, jak se dokázal vrátit do života a na podia, ale jako někdo, kdo ho viděl dřív jsem rozpoznala rozdíly v jeho projevu. Jako kdyby před ním stála obrovská clona, kterou se bojí/nemůžu odvalit. Je to pochopitelné!, ale byla to změna, protože dřív byl jeho zpěv tak procítěný a hluboký. To dnes trochu chybělo. Ale i tak mu tleskám a fandím.

Podpořit ho přišle i jeho kamarád Michal Malátný z Chinaski, zazpívali společně jednu písničku, což mě velmi potěšilo. Nechyběli známé hity jako Duše do Vesmíru, Zakázané Uvolnění, 1+1, Napořád, anebo Bílá Velryba.

Předchůdce Divokého Billa, na kterého jsem se velmi těšila a užila jsem si na maximum! Písničky, které mi jsou dobře známé a na které se poskakuje jedna radost!

Výstup TataBojs je zajímavý především pro své grafické obohacení, které zapadá do písní, jejich textů a toho, co se děje na podium. Je to opravdu propracovaná podívaná. K jejich hudbě nemám zase tak pevné pouto, mám několik oblíbených songů, na které ale musím mít náladu. Trochu mě zklamali s verzí mé oblíbené Ztraceni v překladu, na můj vkus zpěvák příliš rozkecával než aby zpíval a to mě trochu štvalo.

Jsem slyšela pouze zdálky během čekání na Chinaski. Nezdálo se mi to špatné, zdá se, že měli svůj lepší den.

Kapela, na které jsem vyrostla, kapela, která ve mně probouzí takřka bezmezné nadšení! Jejich výstup mi dodal tolik radosti a energie!

Líbí se mi jejich melodie, texty a celkový projev. Zahajovali rychlá písnička s chytlavým textem Milion dolarů! Následovala jedna bomba za druhou - Každý ráno, Stejně jako já, Tabáček, 1970, zpomalili jsme při romantice jako je Vakuum a Hlavolam. Nechyběla Stížnost! A přídavek? Moje milovaná Drobná Paralea a Víno! Mohla jsem se utleskat!

Skvělý a nenáročný závěr, na který jsem si mohla zajásat bez jakéhokoliv vyššího soustřední a ambicí. Písničky, co jsou téměř lidové a zná je každý z nás!

Co tedy více říct? Byli to příjemné tři dny života navíc. :)