Autor: Ingmar Villgist
Počet stran: 204
Anotace: Soubor šesti dramatických jednoaktovek polského autora: Kostka sádla se sušeným ovocem; Bezkyslíkatí; Fantom; Bez názvu (Ohne Titel); Zinková běloba (Zinkweiss); Lemuři.
Moje slovo: K nápadu přečíst si knihu mě přivedlo brilantní divadelní zpracování.
"Já se přece nemůžu pořád bát, pořád se ti omlouvat, bát se jít ven, žertovat, usmívat se...!"
Po přečtení knihy jsem došla k následujícímu:
1) Divadlo Jesličky zpracovalo předlohu velmi, velmi věrně.
2) To, co se odehrávalo na divadelních prknech a tolik mě zasáhlo se na stránkách knihy nacházelo v koncetrovaném a soustředěném množství. Kniha je psána jako drama, autorovi scénické poznámky jsou pečlivě vykreslené, velmi se věnuje prostředí, které výrazně doplňuje příběhy. Začetla jsem se a nemohla jsem se od knížky odtrhnout, slzy mi tekly proudem, ale... Už jsem nebyla tak zbídačená jako po divadle. Teď jsem měla možnost přemítat nad jednotlivými pasážemi, více je doceňovat, měla jsem dostatek času si vše promyslet a pospojovat, nemusela jsem se věnovat příběhu, co se bez pauzy odvíjí.
"Milujete se pořád ještě?"
"Já Evre moc miluju."
"Spíte spolu?"
"Ano, dokonce..."
"Časteji než kdysi?"
"Jsme si blíž..."
Pokud mají některé knihy moc měnit/působit na lidské životy, pak jsou Bezkyslíkatí jednou z nich. Úžasné zpracování nelehkých životních osudů - stojí za to žít? Proč žijeme a jak žijeme, má to tak smysl, má to účel? A proč to je takhle? Bezkyslíkatí se zařadili na můj top seznam.
"A co bude potom?"
"Bude dobře, bude milo... Bude sladce a šťastně."