Uvádí: Divadlo Jesličky Josefa Tejkla, Hradec Králové
Režie: Monika Janáková a Pavel Pešek
Délka představení: 2 hodiny (+přestávka)
Můj názor:
Na úvod by se slušela říct následující legenda; před představením jsem byla mnohokrát varována, že jestliže budu mít špatnou náladu, ať radši zůstanu doma a také bylo prorokováno, že budeme všichni plakat. Tyto řeči jsem nebrala vážně, spíš výsměšně, tím spíše, když mě někdo připravuje na to, že mě události dojmou, zůstávám většinou stoická. A jéje.
Tak realistické, tak brutální, tak zrcadlovité představení jsem dlouho neviděla. Na začátku jsem se zhluboka nadechla, přestávka se podobala jakémusi lapání po dechu a na konci představení jsem byla taktéž bezkyslíkatá.
Hra je složena ze čtyř scén, které fungují nezávisle na sobě, co scéna to příběh. A neskutečně silný příběh, který svá tajemství odbaluje postupně v závratně chvátavém a zároveň mučivě pomalém tempu. Jste svědky nečekaného vývoje stejně jako komplici lidskosti, každodenních událostí, tragédií a smutků. Ta hra mě zasáhla až do morku kostí, vyvolala mi tisíce asociací, vzpomínek, představ a nálad.
Plakala jsem a nemálo. A vám všem, kteří jste si tento článek/recenzi přečetli doporučuju upalovat do divadla Jesličky, o tuto inscenaci nesmíte přijít!![]()
