Jak se chystáme na lyžák

Lyžák se nám kvapem blíží a je potřeba, aby jsme se dobře připravily.
"Nikdo z Vás mi nevyrazí v bílých - nebo i jinak barevných botaskách. Je mi jedno jestli jsou Adidas, Nike nebo made inVietnamci, prostě budete mít pořádný boty, aby se mi nestalo jako před pár lety, že když jsme šli na Sněžku, polovina lidí měla botasky a ještě se divili, že jim to klouže." domlouvala nám paní učitelka, která má celý lyžák na starost.
Andílek, známý to horal, ožila a zeptala se jestli taky půjdeme na Sněžku. Myslím, že bychom mohly, ale z Orlických hor se celkem projdeme.

Dneska ráno dorazila skvělá zpráva a jako zdravotnice s námi pojede naprosto výborná učitelka, kterou máme asi všichni v oblibě. Celou hodinu zdravotky jsme si tak povídaly o lyžáku. "Tak holky jedu s Vámi taky." sdělila nám, aby to bylo oficiální. Takže až nás bude škrábat v krčku máme si za ní dojít. A víme kde ji najít - buď u jídla nebo na pokoji v posteli. Budeme hlásit zaklepáním a ohlasíme "Paní učitelko,vstávejte, zlomila jsem si nohu!"
Samozřejmě jsme musely zapnout i počítač, aby se paní učitelka přesvědčila jak to tam vypadá ( dívaly jsem se na internetové stránky). "Aha, a bude tam nějaký krám? Nebude?! Tak to si povezeu pět kufrů jenom s jídlem... Ježiš holky! Čím jedeme? Jo, autobus jen pro nás? Tak fajn, to se tam ty moje zavazadla vejdou, vy už si nic velkýho neberte." poprosila nás a optala se co všechno o pobytu víme. Říkaly jsme ji všechno možné, ale zájem o jídlo vedl.
"Tak snídaně,svačina, oběd, svačina, večeře? Tak fajn a čím tam začínáme? Až večeří?! To jako přijedeme v poledne a půjdeme hladový na sjezdovku?"
Ujistily jsme ji, že maminky nám navaří a dobře nás vybaví.
"Opravdu?" rozmrzelost z toho, že bude až do večera o hladu ji přešla. "Tak prosím vás, komu maminka bude hodně vyvářet, tak paní učitelka ráda jí, jo? Tak jeden řízeček navíc a tak."
Slíbily jsme, že na ni s jídlem budeme pamatovat.
"A tak ještě něco důležitýho kromě toho, že dostaneme až večeři? A mám vám připravovat nějaký večerní program?"
"Ne, my se zabavíme."
"Já si taky myslím. Ještě, že tu nemáme ty kluky, nebudu vás muset hlídat. V něčem je ta jejich nepřítomnost a minimální počty výhodná. A tak ještě něco co mám vědět?"
"Vezeme si sebou spoustu jídla." zasmály jsme se.
"Jo? Já vás po večerech obejdu - nebojte se, hned zase půjdu."
A tak si myslíme, že to bude krásný pobyt...