Po téměř dvou letech se vracím do zajímavého klubu Bastion, který mi v paměti utkvěl nejen díky zajímavému cihlovému interiéru a vysokému stropu (takže si chvílemi připadáte jako byste byli ve sklepě, přestože ke klubu vedou dlouhé vysoké schody, které dávají nejednomu opilci zabrat), ale také neskutečnou zimou. Poučena touto zkušeností jsem si odpustila svoje oblíbená tílka. Hádáte správně, tentokrát nám zatopili.
Na první klubovou akci mě nalákala moje oblíbená kapela UDG, která si pro velký úspěch a přátelství, které vzniklo během léta opět vzala jako předskokana Voxela.
Voxela už zaregistrovala širší veřejnost díky jeho songu V naší Ulici, se kterým byl nominován na objev roku v anketě Český slavík. Pochopila bych, že by ho převálcovala kapela Jelen, ti taky mají něco do sebe, když je člověk chvíli poslouchá. Ale jak mohla vyhrát ta absolutně trapná slečinka s podivným ohozem, hláskem jako konipásek a neotesaností středověkého vesničana, to nepochopím. Ale to nechme stranou, to nepatří k zážitkům z koncertu.
Voxel si vozí nového společníka, Tokiho. A ten to umí pořádně rozjet, o vtípky a kontakt s publikem nebyla nouze. Nemůžu si stěžovat.Voxel zahrál osvědčené hity jako Superstar, Bitch, Zejtra je taky den, můj oblíbený Ekosong a Hitmaker i očekávané V naší ulici a taky představil úplně novou písničku. Moje paměť v tomto místě pokulhává a netuším, jak se jmenovala, ale její text, který zvěstoval, že skutečné přátelství je mnohem lepší a krásnější než virtuální vztahy mě opravdu dojímal.
Přídavek byl tradiční - Trip. A mimochodem… Pro mě Voxel objev je!
Voxel - V naší ulici
UDG. Už dlouho jsem je neviděla a podzimní tour v sobě mělo příchuť tajemstvím, neboť došlo k obměně playlistu. A tím mě rozhodně nezklamali. Dobrá, možná maličko tím, že vynechali písničku Piloti, která je pro mě tak trochu tradiční, ale nakonec jsem usoudila, že za to, co se sestavili a na playlist vrátili, jim velkoryse odpouštím.
Úvodní písní se opět stalo V Atmosférách a jsem za to hrozně ráda. Ta písnička má zkrátka šmrnc, dokáže to celé rozproudit a uvést, ty mezihry, ve kterých nás Petr s Adamem vítají na koncertě, popřípadě na nás lijí vodu, to je prostě tradice, ke které se snad jiná píseň nehodí.
Celý koncert se nesl v energickém tempu. Nezpomalilo se ani na chvíli, snad drobný odpočinek přinesla písnička Najednou a Stínohry, ale to bylo celé, jinak nebyla chvíle, kdy bychom se vydýchali.
Z navrácených písniček bych vyzvedla Meli-Melo a Vzdálení. Obě jsou moje oblíbené a jsem ráda, že jsem je zase jednou slyšela. Po delší době zazněl v přídavku i Motýl, kterého se nemůžu nabažit. Prvně jsem slyšela naživo song Hestia a mám ho ráda, takže jsem nadšená.
UDG - Hestia
Ke stálicím jejich koncertů patří neodmyslitelně písničky jako Chimér a Kiss, Cowboy Hip-Hop, Kurtizána (kterou po chvíli přemýšlení zařazuju k těm odpočinkovým), Duše slečny Mai, anebo Sám spát.
Nadskakovala jsem nadšením, když hráli píseň Zvědavá, mám k ní sentimentální vztah. Nepřestává se mi líbit Buď a nebe, stejně jako Beduín.
V přídavku jsme si tradičně poslechli Zpěvy Deště a Ruskou raketu, při které na podium přivítali kamarádu Kubu z kapely Lola Běží, který se na ně přijel podívat a zazpíval si Raketu s nimi. Přídavek obohacený o Motýla, kterého jsem už zmiňovala a vše uzavřel neodmyslitelný Hvězdář.
Atmosféra po koncertu si zaslouží vychválit až do nebes, bylo to vtipné, milé a přátelské.
A teď už se jen těšit na další koncert… :)