Milí a zlatí, balím si věci o sto šest a budu odjíždět do školy respektive na kolej.
Nevím, jak se mi tam podaří (ne)zapojit internet a tak jsem přednastavila pár článků.
Budu ráda, když budete komentovat, nebo komentářová síla poslední dobou poněkud upadá a přitom návštěvnost je pěkná. Nebuďte líní napsat těch několik slov, mě to udělá radost :)
Mějte se krásně a myslete na mě, ať se neztratím! :-p
"Na vlastní svatbu si nemůžu vzít černé šaty, že?" hádala jsem.
Opět jsem byla doma a ne na dlouho. Po obřadu se stěhuji do Malfoyova sídla. Těch několik posledních týdnů před svatbou mi bylo dovoleno zůstávat tady. Můj poslední ostrůvek jistoty a známého.
Pak skočím přímo do neznáma a do nebezpečí.
"Ne, to by se nehodilo." Ubezpečila mě Bella a prohlížela si mě ze všech stran. "Těhotenství na tobě není vůbec vidět." Zamyslela se.
"Bellatrix, buď zticha!" vyštěkla jsem ve smrtelné hrůze, že to někdo uslyší.
"Nebuď jak malá." Okřikla mě. "Teď už o tom můžeme mluvit, už s ním můžeš spát. Co bych dala za to, kdybych také čekala dítě. Dítě, které zasvětíme mistrovým ideálům a plánům…" ponořila se do svého zbožného monologu ohledně Pána Zla.
Už jsem se odnaučila poslouchat.
Už jsem se odnaučila vnímat všechno, co se kolem mě dělo. Jen jsem poslušně kývala hlavou na souhlas, jen jsem se usmívala na Luciuse a nechala jsem matku, aby svírala mou ruku ve své a vedla řeč ohledně veškeré dokonalosti našich životů.
Až budu kráčet k oltáři, třeba se probudím, bude mi zase jedenáct a zítra poprvé pojedu do Bradavic. A vzepřu se všemu, budu stejně odvážná jako Sirius, půjdu do jiné koleje, všechno bude jinak…
Neprobudila jsem se.
Má svatba se odehrála přesně tak, jak ji naplánovala matka.
Obdiv, přepych a dokonalost.
Nic, co bych si již nezažila jen s tím rozdílem, že hlavní roli jsem tu dnes měla já a Lucius. Zástupy kolem nás proudily, tetičky slzely a strýčkové pochvalně plácali Luciuse po rameni, můj otec se dmul pýchou, Bellatrix si znuděně natáčela pramen vlasů na hůlku a už snovala plány ohledně večerní akce smrtijedů, sestřenice a neteře mi záviděly pohledného novomanžela…
A on?
Vznešeně držel bradu vzhůru, na každého usmíval a byl hrdý na to, že má po svém boku mě. Lucius byl zřejmě jediný, kdo prožíval pocity skutečného štěstí. On byl rád, že si mě vzal. Jemu to udělalo radost, jeho to přímo nadchlo. Tetelil se při myšlence, že brzy bude otcem. Byl skálopevně přesvědčený, že čekám syna a už mu vybíral jméno.
Pro mě za mě, je mi to jedno…
Všechno mi je jedno.
"A to nebudeš věřit!" rozkřikla se hlučně Bellatrix.
Od mé svatby uplynulo několik měsíců.
Stala jsem se bezvýhradnou paní Malfoy Manor. Můj stárnoucí tchán mě zbožňoval, stejně jako můj manžel.
Lucis se doma zdržoval velmi střídmě, ale ty krátké chvíle věnoval jen a jen mě. Nosil mi drahé dárky, květiny, měla jsem vše, nač jsem si ukázala, tak se snažil, abych byla šťastná. Dotýkal se mě, jako kdybych byla ze skla, lehce mě hladil po vlasech a zálibně se usmíval při pohledu na mé vyklenuté bříško.
Matka s otcem se spokojili jednou týdně se sovou, která jim donesla zprávu, že se mi daří dobře a děťátko ještě na svět nepřišlo.
Bellatrix mě také navštěvovala často ve chvílích, kdy Lucius nebyl doma a kdy ona neměla žádné… pracovní povinnosti.
"Bello, prosím." Zaúpěla jsem.
Ten den mi nebylo nejlépe. Těhotenství jsem nesnášela dobře, trpěla jsem nevolnostmi a bolestmi.
"Jestli mi chceš zase vyprávět o jakémkoliv masakru kohokoliv, tak tě upozorňuji, že už jsem dnes zvracela." Zarazila jsem ji.
Bez vyzvání se usadila na pohovce. "Jen si mě poslechni! Přišla jsem rovnou z Londýna, a že nevíš, koho jsem potkala?!"
"Netuším." zamumlala jsem.
Vykulila na mě své oči. To dělala vždycky, když něco hluboce rozrušilo, ať se jednalo o zprávu radostnou či temnou.
"Našeho milovaného krvezrádce Siriuse! Jak se nesl, jak se rozhlížel, není mu hanba, že stále nosí jméno Black a využívá našich peněz a našeho výhradního postavení?!" zuřila.
"Myslím, že jemu je to úplně jedno." Odvětila jsem.
Sirius pro mě nebyl spjat se zradou naší rodiny, ale s velmi palčivým jménem.
"Není to celé!" zastavila mě. "Vedl s sebou tu šmejdku Evansovou, tedy teď už Potterovou. Je to členka toho jejich slavného řádu, který si myslí, že se nám může stavět na odpor." V Bellatrix se vařila krev a zatínala prsty do potahu.
Povzdechla jsem si.
Ano, zmínku o Lili, teď už Potterové, jsem dnes rozhodně potřebovala slyšet.
"Co je na tom zvláštního, když je jedna ruka s jejím Ja-s jejím manželem." Kousla jsem se do jazyka. Možná jsem byla paranoidní, ale nikdo a nikdy nesměl odhalit moje city.
Ty proklaté city, které tu stále byly a rozdíraly moje srdce…
"To mi je úplně jedno, s kým je jedna ruka. Chci ti říct, jak je to ohavné a nechutné, jak se ta chátra množí." Bellatrix by si byla odplivla, ale můj výraz ji v tom zabránil.
"Nechápu tě. Jak množí?" zeptala jsem.
"Je těhotná, Cisso!" vybuchla Bellatrix. "Ona čeká dítě!"
Propadla jsem záchvatu kašle. "Ona čeká dítě?!" vyhrkla jsem zděšeně.
"Ano!" potvrdila Bellatrix. "To se nedalo přehlédnout, udělalo mi zle, chtěla jsem je uřknout, ale jsem jiné povinnosti, i když mistra by to potěšilo, možná jsem to měla udělat, ale…"
Zvedla jsem se na nohy, jak nejrychleji mi můj stav dovoloval, a vypálila jsem směrem k toaletě.
Proč?
Proč jsem se tohle musela dozvědět a proč to se mnou tolik mává?!
Nechci, nechci, nechci cítit nic z toho, co cítím, mám přeci svůj život a svého manžela a čekám dítě, měla bych mít plné ruce práce a hlavou plnou jiných a radostných myšlenek, nic mi nehrozilo, byla jsem zaopatřená, měla jsem svoje místo a hrála svou dokonalou roli!
Co mě tolik překvapovalo na tom, že Lili Evan-Potterová je v jiném stavu, dalo se to čekat a proč mě to vůbec rozrušilo, jako správná Blac-Malfoyová bych se měla připojit k Belliným urážkám a k jejímu rozhořčení, mělo by mě to pohoršit a ne srazit na kolena a dohnat k slzám!
"Co tu děláš?" slyšela jsem vzdáleně hlas mého muže.
Bylo mi to jedno. Kroutila jsem se nad mísou, v očích mě štípaly slzy a ruce se mi třásly.
"Můžu se tě ptát na to samé." Odsekla Bellatrix.
"To můžeš, ale tohle je můj dům, takže mám na tu otázku spíš právo, než ty." Odsekával ledově jednotlivá slova.
Bellatrix ze sebe vydala pohrdavý zvuk. "Radši se starej o svou ženušku, myslím, že ji některé zprávy příliš nesedly." Doporučila mu a s prásknutím se přemístila.
Ztuhla jsem strachy.
Ona to ví!
Ona ví o všem, ví o mých citech k Jamesovi, ona to prozradí, matka mě zabije, Lucius mě roztrhne jako hada, vyženou mě, budu úplně sama s Malfoyovým dítětem a pak -
"Narciso, miláčku, co se ti stalo?" zeptal se Lucius starostlivě a kleknul si ke mně.
"To nic není." Odpověděla jsem a chvatně jsem si stírala slzy. "Nic to není, je to normální." Zašeptala jsem a zavřela jsem oči, do kterých se řinuly další slzy.
"Myslím, že by za tebou Bellatrix neměla chodit. Jsi vždy tak rozrušená." Pomohl mi vstát a pomalu mě odváděl zpátky do pokoje. "Co ti řekla tentokrát?" vyzvídal.
"Nic…" hlas se mi zlomil, skryla jsem tvář do dlaní a hořce jsem se rozvzlykala.
"Cisso!" vyhrkl Lucius vyděšeně. "Cisso, co se stalo, co jsem řekl? Přestaň plakat, prosím!" zvolal a stáhl mě do své náruče.
Chtěla jsem se mu vytrhnout a utéct.
Ale nebyla jsem na to dost silná.
Nedokázala jsem to, ostatně to nebylo nic neobvyklého, celý život jsem sebou nechala smýkat.
Jen jsem se k němu přitiskla a smáčela mu rameno slaným vodopádem.
"Promiň mi, promiň…"štkala jsem a snažila se celou situaci zahrát do autu. "Mám pocit, že nevím, co dělám a co se mi to děje."šeptala jsem a tiskla jsem se k němu.
"Neplakej, miláčku, neplakej. To nic není, nic to není." tišil mě a v náruči mě odnášel do postele…
Kdy tohle všechno skončí?!