5. Láska, povinnost, čest

Ráno po sexu by si člověk nejspíš představoval jako romantické. Zamžourá do paprsků vycházejícího slunce, pootočí hlavou a spatří vedle sebe muže, se kterým strávil noc. Po tváři vám přelétne úsměv a vy se ke svému hrdinovi přitulíte blíž, jeho paže vás pevně obejmou a snad vám vtiskne polibek do vlasů a zašeptá roztomile romantický nesmysl, kterému se zachichotáte a pak se oba budete protahovat a proplétat a budete si přát, aby tahle šťastná chvíle neskončila.

Možná ve snu, anebo v dívčím románu. Moje ráno bylo jiné. Rozhodně mě neprobudili paprsky slunce, ale pisklavý hlas našeho skřítka, který se mi snažil oznámit, že jsem očekávána u snídaně. U pozdní snídaně, rodiči si dovolili povolit pravidla. Ručičky hodin se blížili k desáté hodině. Hlava úděsně třeštila, po tváři jsem měla rozmazaný make-up a z vlasů jsem měla koudel. Šaty se válely na zemi.

Malfoy byl samozřejmě (a díky Merlinovi!) pryč, vypoklonkovala jsem ho z pokoje jen několik chvil poté, co jsme spolu skončili. Nevypadal příliš překvapeně, ale odcházel s odporně samolibým úsměvem na tváři. Zřejmě si mohl připsat další zářez.

Hm, Blacková, tu ještě nemám, snad si říkal. Merline! Dělalo se mi špatně - a nebylo to jen z přemíry alkoholu. Rychle jsem se prohrabovala zásuvkou a snažila se najít lektvar, který mě zbaví toho šíleného bolehlavu a nevolnosti. Taky jsem mohla uvažovat a svůj žal nezahánět tím, že skočím do postele s tímhle blonďatým floutkem! Rozčilila jsme se při vzpomínce na jeho vlasy, které se doslova pletly všude.

"Ukliď to tady!" poručila jsem skřítce a zabouchla jsem se v koupelně. Nebyl čas se zdržovat, rodiče jistě netrpělivě očekávají své nejmladší dítě u snídaně…

"Jak rozkošné, podívej se, co právě přišlo!" běžela za mnou matka ze salonku. Od Belliny svatby uběhlo pár týdnů, na její velkolepost se zapomínalo a svět se vracel do normálních kolejí. Mě bylo stále dopřáváno odpočinku, ale připravovala jsem se na nástup do zaměstnání - říkala jsme si, že jedno místo na ministerstvu kouzel se vždy najde, zvlášť s našimi konexemi. Nicméně mi bylo jasné, že rodiče pro mě mají jinou budoucnost.

"Co je rozkošné, matko?" zeptala jsem se unaveně.

"Podívej, co ti posílá… tvůj ctitel!" podala mi kytici narcisů.

Zhluboka jsem se nadechla. Lucius mě upřímně rozčiloval. Jestli tak posílá květiny každé své milence, Malfoyové musí být skutečně nechutně bohatí. A jestli si našel zvláštní oblibu v mojí osobě, tak na to může rovnou zapomenout, protože já v něm ne. "Aha." Vzala jsem svazek do ruky. "Kolikáté už to jsou?" zeptala jsem se.

"Třicáté druhé." Oslnila mě matka úsměvem.

"Tipuješ nebo je vážně počítáš?" zeptala jsem a luskla jsme prsty na skřítku, která právě odnášela čaj ze salonku. "Někam to dej."

"Kam si budete přát, slečno?" zeptala se ustrašeně a neodhodlala se podívat nahoru. Matky se skřítci k smrti báli.

"Je mi to úplně jedno, prostě je někam dej." Ucedila jsem skrz zuby.

"Cisso, nebuď neuctivá. Dej je do jejího pokoje!" zavelela skřítce.

"Matko, už se nemůžu ani hnout pro všechny narcisy v mém pokoji!" zaskřípala jsem zuby. Nebezpečné bylo to, že i mým rodičům se Lucius zdál sympatický, otec jen spokojeně pokyvoval hlavou a podotkl, že si všiml, jak se mi Lucius na svatbě sestry dvořil (kdyby jen tušil, jak moc se mi dvořil!) a matka shledávala kytice nekonečně roztomilými.

"Hezky se uklidni a nebuď podrážděná." Doporučila mi ostře. "Večer přijde tvoje sestra s Rudoplhusem, dej se do parády."

Bella se líně protáhla na pohovce. Její manžel a náš otec seděli ve vedlejším salonku a vedli nekonečné a nekonečně nudné debaty o politice a pánovi zla. Bella by ráda zůstala a přispěla svým monologem ohledně "Mistra" jak jej zbožně oslovovala, ale otec ji vykázal s tím, že to jsou mužské záležitosti.

"Slyšela jsem," protáhla Bella a podívala se na mě "že se kolem tebe někdo točí."

"Nech to plavat." Požádala jsem ji a přešla jsem k oknu. Neměla jsem chuť bavit se o svatbě, Malfoyovi, povinnosti, cti a lásce.

"Chápu tě. Malfoy je idiot, taky bych neskákala radostí, kdyby mi s ním domlouvali sňatek."

"Po-počkej!" vydechla jsem a prudce jsem se otočila. "Jak domlouvali sňatek, všechno je v rovině teorii, oni o tom jen uvažují, oni-"

Bellatrix se rozesmála. "Narciso, nebuď hlupačka. Jak dlouho si myslíš, že si budeš užívat luxusu rodinného sídla, hm? Ta svatba je na spadnutí, dávám tomu pár týdnů." Zamyšleně si prohrábla vlasy. "Asi bych se měla učit mít ho ráda. Co pro mě bude, švagr?" pídila se. "Je to samolibý blbeček, nejradši bych mu vpálila Crucio přímo do tváře, vždy když přijde za Rudoplhusem, usadí se v mém domě, protahuje každé slovo a jen se chlubí svým jménem, bohatstvím… A přitom není víc než zbabělec a hlupák, on vůbec není oddán mistrovi-"

"On je taky-"

"Každý kdo to má v hlavě v pořádku je na straně našeho mistra. Měla bys to taky udělat." Pokárala mě pohledem.

"Nechci si ho vzít." Odmítla jsem.

"Myslíš, že mě se někdo ptal, zda si chci vzít Rudoplhuse?" hořce se zasmála. "Prostě mi to suše oznámili, jen tak mezi řečí, u večeře. Nikdo se neptal, jestli souhlasím, jestli se mi to líbí anebo mám radost. Smála ses mi, že jsem chtěla mít smaragdy s rytinou Zmijozela? To byla to jediné, co mi udělali k vůli."

"Ach Bello." Zašeptala jsem. Sestra se mi nečekaně otevřela. Ovšem, že jsem věděla, že její sňatek s Lestragenem nemá s láskou nic společného, ale netušila jsem, jak to zapůsobilo na ní. Její povýšené chování zastřelo skutečnou podstatu věci. Byla stejně bezbranná jako já. "Malfoy ti je zcela oddán. Využij toho." Poklepala mi na rameno.

"Měla by ses dát do pořádku, Cisso." Domlouvala mi matka u snídaně. Odmítala jsem se podívat na jídlo. Zadržovala jsem dech a odtahovala jsem se od stolu, jak nejvíc to bylo možné.

"Jestli pozřu jediné sousto, tak…" přikryla jsem si oči dlaní a cítila, jak se mi na čele perlí pot. Tak už to šlo několikátý den. Šlo to se mnou od desíti k pěti. Byla jsem věcně unavená a slabá, bledší než obvykle, neměla jsem valnou chuť k jídlu a trpěla jsem nevolností. Matka už pomýšlela na to, že zavolá našeho rodinného lékouzelníka, ale stále se mi dařilo ji přesvědčovat o krátkodobé indispozici. Ale její nálada, ve které mi byla ochotna naslouchat, nevydrží věčně. A já diagnózu tušila a bála jsem se jí jako ničeho… Popsané příznaky nebyly to jediné. Vynechaly mi měsíčky. Ano, bylo mi trapné na to jen pomyslet, ale bylo to tak. Den, dva, tři, stále jsem byla v klidu, ale už to bylo víc jak týden. Rapidní zpoždění.

"Narcisso, holčičko, vždyť se mi ztratíš před očima." Přisunula ke mně talíř s vajíčky.

"Ne!" vydechla jsem a vyrazila jsem pryč.

"Odmítám tohle trpět, to musí přestat-!" slyšela jsem vzdáleně otci, kterého jsem zřejmě připravila o chuť k jídlu, ale to už jsem nevnímala a dávila jsme se nad záchodovou mísou.

"Vidím, že tu je o zábavu postaráno!" ozvalo se prásknutí a do jídelny se evidentně přemístila moje sestra. Výborně, lepší společnost jsem si nemohla přát. Dveře koupelny cvakly a Bella si klekla vedle mě. "Je to lepší?" zeptala se nečekaně laskavě a podávala mi ručník.

Opřela jsem se zády o zeď. Cítila jsem se vyčerpaná. "O něco."Řekla jsem slabě.

"Matka ti chce volat lékouzelníka. Je to zbytečné, že? Ty víš, co ti je." Bellatrix na mě upírala svoje pronikavé oči.

Zavrtěla jsem hlavou, slzy jsem měla na krajíčku a připadala jsem si jako dítě, které trucuje.

"Pokud to nevíš ty, tak to vím já."Řekla mi.

Ustrašeně jsem zvedla hlavu. "Jednak nejsem padlá na hlavu a jednak se Malfoy nezapomněl pochlubit mému mužíčkovi, co na jeho svatbě zvládl. Cisso, jestli si tohle všechno dá dohromady matka, tak je po tobě." Varovala mě.

"Divím se, že ji to dosud nedošlo, nemá snad tři děti?" zakuckala jsme se.

Bellatrix pokrčila rameny. "Buď ráda. A jdi jim oznámit, že si chceš vzít Luciuse Malfoye."

"Nechci!" odporovala jsem.

"A co chceš dělat? Zostudit celý rod? Kdo jiný by si tě teď měl vzít? Copak máš jiný nápad? Je do tebe blázen, Cisso! Tak nebuď blázen ty." Naléhala. "Vezmete se, ty mu porodíš syna - pár týdnů tam, anebo zpátky, nikdo si nedovolí o tom přemýšlet. Tak nebo tak, budete svoji a pak už jsou veškeré řeči pasé."

"Nemůžu…. Nemám ho ráda…" vydechla jsem a Bella se jen cynicky rozesmála. "Nehraj si na lásku. To po tobě nikdo nechce."

"Bello!" vyhrkla jsem.

Sklonila se ke mně a vzala mě za bradu. Její sevření bolelo. "Možná jsi na to měla myslet dřív, než jsi mu vlezla do postele, jako laciná coura." Zašeptala a odešla.

Můj život je noční můra.