Písnička, co mě rozpláče

Málokdy při písničkách pláču.

Pokud si dobře vzpomínám píseň sama o sobě mě nikdy k slzám nepohnula - mívám při poslechu posvátný pocit z práce, kterou odvádí nástroje či hlas zpěváka (jako třeba u Adele), ale že by mě smutek, co v sobě nese písnička rozplakal? Nevzpomínám si.

Chvíle, kdy mě song dožene k slzám je spíš o celkové situaci - a věřte mi, že to ne vždy musí být slzy smutku a zoufalství.Vybrala jsem dvě písničky.

Piano a její hlas. Smrtelná kombinace. Depkózní.

Překvapivá volba? Je to nádherná písnička a já ji mám moc ráda. Při poslechu z rádia/CD se vám to možná nezná, ale naživo má ta píseň obrovskou sílu. Když jsem ji slyšela naposled, stála jsem v mase těch lidí, zpívala společně s Michalem Malátným, pevně jsem se držela kamarádky a koulely se mi slzy jak hrachy.

Zasáhne vás, zasáhne vás síla a pravda těch slov. Nejsou to ani tak slzy smutku jako spíš jisté úlevy a poznání, uvolnění a souznění...