Vzhůru za neplánovanými akcemi, prý bývají nejlepší. I přes svou hradeckou hrdost jsem se rozjela do Pardubic na Majáles, abych se potěšila hudbou a open-airovou atmosférou a trochu si tak odpočinula od učení na zkoušku dospělosti (i když ne že bych to zatím nějak přeháněla).
Areál byl maličkatý, z jednoho konce jsem dohlédla na druhý, stage byly cca deset metrů od sebe, takže kapely se v hrají střídali, buď se hrálo na Excellentu anebo na Nicolausovi. Musím říct, že jsem to ocenila, protože hradecký Majáles se sice vytáhl asi se čtyřmi podii, ale k čemu to člověku bylo, když se interpreti křížili a museli jste si vybírat a volit, koho chcete vidět, to bylo trochu smutné, že jsem vlastně neviděla polovinu kapel, na které bych měla chuť. Cenu vstupenky na tento Majáles tedy zpětně uznávám za přiměřenou, neboť jsem opravdu měla možnost vidět VŠECHNO co nabízeli, ne jako v HK (Hradecký Majáles), kde sice přijelo x zvučných jmen, ale neviděla jsem pomalu nic. V tomhle ohledu je Pardubický Majáles předběhl, stejně jako s hygienickým zázemím, zajistili umyvadla s vodou. Možná vám přijdu rozmazlená, ale zkuste si jet na akci a po odchodu z těsné toi-toi kabinky si nemoct umýt ruce. Nic moc pocit, ne?
A co jsem ocenila nadmíru, pardubický Majáles se řadí mezi ty neoficiální, takže se nezařadil mezi to náramkové-čipové šílenství, které vyhlásili majálesy oficiální a to jsem nadmíru ocenila. Ty slavné čipy ničemu nepomohli, možná tak několika nervům přetéct přes únosnou mez. Tady se platilo naprosto klasicky a nikde jsem nijak nečekala. Velký plus!
Posledním světlým bodem sobotního dne, bylo počasí, které vyšlo na jedničku. Příjemně svítilo slunko, občas zafoukal vítr jako vítané osvěžení. K večeru spadlo pár kapek vody, ale nic hrozného.
Co se týká samotné hudby, nemůžu si stěžovat.
První řada na kapelu Sto Zvířat. Neřekla bych do nich, že s takovou tvorbou a v takové sestavě to budou táhnout tak dlouho. Ale asi je to tak nejlepší - možná o nich svět pořádně neví a nikdy nevyhráli žádnou "prestižní" cenu, ale je to zkrátka baví a objíždí snad každý festival a baví své diváky, kterých mají všude dost. Jejich tvorba se veze na vlně pohody a odpočinku, ale zároveň z toho jde spousta energie. Neznám úplně všechny písničky, co hráli, ale dalo se snadno chytit a zapojit do rytmu. Samozřejmě tu byly hity jako Nikdy nic nebylo, Alice se dala na pití anebo Škola, které známe opravdu všichni (nebo mám ten pocit, že je musíme znát všichni). Nadchla mě písnička Batůžek a k ní průpovídka zpěváka.
"Potkala mě tu slečna a říká mi; pane Buřte, zahrajete batůžek? - A já jsem řekl, no samozřejmě, že zahrajeme! Bez batůžku totiž nikdy nikam nejezdím!" :) A zahráli!
Pak už jsem se ze zabraného místa nehnula, neboť začala zvučit kapela UDG. Z vedlejší stage ke mně doléhali Wohnouti (já tu kapelu snad v životě neuslyším v klidu, vždycky jsem někde v letu!), ale co se dá dělat. Nepochybuju, že provařili víc hitovek, ale nejjasněji jsem slyšela Pepíčky.
UDG, co říct. Moje oblíbená kapela a jejich show plná energie a vtípků. Přijeli plní energie a radostného opojení, neboť jeden z jejich kytaristů předchozí den slavil narozeniny a oslava byla, jak se patří. Zpěvák Petr na nás vylil plnou lahev vody, abychom se trochu probrali a začali hrát jeden song za druhým. Playlist si prošel obměnou a máte opravdu šanci si poslechnout průřez celou jejich tvorbou. Jsou to nejstarší songy jako Zvědavá nebo Zpěvy deště, takové meziobdobí jako je Duše slečny Mai anebo Cowboy hip hop, pro všechny známá písnička Kurtizána a taky tvorba z nejnovějšího alba - třeba písnička Sám spát. Samozřejmě jsme nebyli ochuzeni o skok Jugiho do publika, po kterém následuje jedna z nejrozjetějších a nejnadupanějších písniček, Piloti. Přídavek Hvězdář uzavírá vyčerpávající set a je načase se rozloučit.
Po UDG přišli na scénu Mandrage. Stále jsem se s touto kapelou nedokázala sžít a přijít jim na chuť. Jejich písničky nejsou to nejhorší, poslouchat se to dá - i když z nich slyšíte tu prvoplánovost, cíl uchytit se v rádiu. Další věcí je, že se mi hluboce nelíbí chování členů této kapely, ale co se dá dělat. Lidé je chtějí a mají rádi a každý máme jiný vkus. Odešla jsem si radši koupit nějaké ty tekutiny (lihoviny, hahaha) a zdály se nechat unášet jejich proslavenými písničkami jako Hledá se žena, Mechanik, Šrouby a matice anebo nejnovější tvorbu Siluety (té jsem ještě vůbec nepřišla na chuť.)
Mandrage sbalili aparát a přišla chvíle velkého očekávání. Poprvé jsem měla možnost vidět naživo kapelu Divokej Bill, čímž se asi momentálně uzavřel můj snový list, co se týkalo setkání live s některým z českých interpretů. Byla jsem na ně hodně zvědavá a v napětí, neboť už mě několik kapel při živém vstupu velmi zklamalo. DB se mezi tyto kapely rozhodně neřadí. Byla jsem opravdu nadšená, jejich písně jsou stejně živelné jako na deskách, oni se do toho opírají a jsou nadšené z celkové atmosféry a vůbec… Byla to paráda. Tančila jsem na louce jako divá a užívala si všechnu tu parádu, dělali jsme mexickou vlnu a vůbec :) Spokojenost nade vše. Lásko, Plakala, Vstávej, Pocit, Do roka a do dne…:)
Tečkou večera pro mě byla Vypsaná FiXa. Trvalo mi dlouho než jsem této kapele přišla na chuť, ale teď jsem si jejich excentrický zjev a výstupy zamilovala a užívala jsem si každou písničku. Velkou radost jsem měla ze zahrání svých nejoblíbenějších kousků z nové desky - Krásný smutný den a Zapadá Hippie. Ale mohla jsem jásat i nad Antidepresivní rybičkou, Dezolátem, Kostel - Biohazard - McDonalld a podobnými :) Co mě zaskočilo byl přístup fanoušků. FiXa je v PCE doma a na domácí půdě mívají kapelu tu největší fanouškovskou základnu a tu největší podporu. To se o tamějším shromáždění říct nedalo. Na DB byl dvakrát takový šrumec, tady se ti lidé zrovna nepřetrhli. Zvláštní.
A tak se pro mě uzavřel Majáles v PCE, asi opravdu poslední akce před maturitou. A teď nezbývá nic jiného než se jít učit ;)
Vám připomínám Song Challange, na kterou mi tu moc lidí nezareagovalo a to mě malinko děsí, protože už je předpřipravená celá a jestli se budu muset obejít bez komentářů, to bude celkem smutné.
Dál tu padl dotaz na rozepsanou povídku, konkrétně na Life is just a cruel game... or no?! nicméně tazatelku Lizzie budu muset asi zklamat, v nejbližší době se pokračovat nechystám. Uvažuju i o celkovém přepracování této kapitolovky, ale konkrétní obrysy to získá až po maturitě ;)
A kdyby měl přeci jen někdo chuť číst, pak vás odkážu na následující:
Prozatím poslední zápis do Hvězdného deníku - Hlavně v květnu!
HP jednorázovka na téma Sirius - Uvězněni
A můj poslední songfic Hraví lháři.
Děkuji ;)