Události mají spád, není nač čekat a je třeba se před maturitou rozptylovat. Vyrážím do Rychnova nad Kněžnou, abych si užila pořádný koncert.
Zahajujícím prvkem byl Voxel. Měla jsem ho vidět už podruhé, naposloucháno jsem měla o něco poctivěji než posledně a těšila jsem se. Prásknu na něj, že nás nechal celkem dlouho čekat! Ale za to co pak předvedl na podium, nelze jinak než mu to celé odpustit. Umí udělat show. Dělá si legraci sám ze sebe a vlastně i z nás, ty jeho změny hlasu a tónu, to jak přehnaně prožívá písničku, jaké hází grimasy - nejde jinak než se smát a nechat se do té jeho hry vtáhnout, hrát s ním.
Musím se přiznat, že mi někdy připomíná Tomáše Kluse. Ne snad tak stylem, ale obsahem textů. Oba přes své písně cosi sdělují a snaží se o to velmi intenzivně. Snad proto mi ho připomíná. Zahrál profláknuté songy jako Hitmaker (toho mám stejně nejradši) a jako přídavek Trip, ale obohatil mě i o méně známé písničky, které neprovařila rádia a Óčko, například Zejtra je taky den, mě dostalo…
"Občas chtěl bych, chtěl bych hned,
Začít měnit, měnit svět…
Zkusit jít do sebe…
A pak se řeknu čert to vem, vždyť on je zejtra taky den!"
Hned poté, co se poděkoval Voxel vtrhla na stage energická kapela Lola Běží. Už jsem se s nimi také setkala, zapůsobili na mě poslouchatelným dojmem, ale víc jsem je nevyhledala. Jaká škoda!
Oni jsou vážně dobří - jejich živý výstup okořenil už tak peprné písničky (tím nemyslím, že co každé druhé slovo to sprosté, ale tím co do toho dávali, tím jak se rozdávali, jak pařili, už jen to s jakou vášní se hraní a publiku oddávali bylo opravdu výrazné). Mrzí mě, že nezahráli písničku Holka, ta se opravdu hodí ke koncertům a ke způsobu života mnohých kapelníků a především se mi hrozně líbí :D Ale člověk nemůže mít všechno, na druhou stranu mě nadchlo, že jsem si vyslechla písničku Lalala anebo Lola. A nechyběl ani počátek jejich tvorby, který probíhal v angličtině. Trochu sebestředně zde musím nasdílet zážitek a to, že nás frontman kapely vzal na podium tančit a rozpalovat dav pod námi. Zážitky být musí! :)
Lola za velkého aplausu zmizela do šatny, světla se utlumila a spustili (mně) dobře známé intro. UDG jsou v plné síle na svém jarním turné a jsou připraveni si to užít! My jsme byli také!
Pořád jsem si tak docela nezvykla na Zpěvy Deště v úvodu a V Atmosférách v přídavku. Je to zvláštní připadat si na konci jako na začátku s pocitem, že Zpěvy deště stejně budou mít ještě jedno opakování, vy jste úplně bez dechu, ale nakonec začnete znovu a znovu skákat a radovat se s nimi.
UDG jsou pro m srdeční záležitost. Každý koncert si užívám, každý koncert je pro mě něco velkého a významného.
S postupem času doceňuju píseň Beduín.
Jsem ráda, že od podzimního tour zůstala píseň Zvědavá, která je jedna z nejstarších, co mají na repertoáru, ale je skvělá a já se při ní hrozně vyblbnu. Taktéž jsem nadšená z toho, že "přežila" píseň Předměstí - jednak při ní můžu nabrat dech, ale její text jde vážně do hloubky a jsem u ní skoro až dojatá.
UDG - Předměstí
Jako snad pokaždé, když píšu o jejich koncertu, musím zmínit píseň Piloti a Cowboy hip-hop. Ani dnes nechyběly! Saxofonista Adam si zahrál na Ivu Frulighovou, když ji alternoval v písni Buď a Nebe (musím přiznat, že jeho alternace se mi líbí ještě víc než originál)
Bubeník Jugi, ač tvrdil, že má žebra naražená a kdo ví co ještě se statečně vrhl do publika (raději po zádech) a k jeho štěstí jej dav tentokrát nezklamal - myslím, že by dopadlo hodně špatně, kdyby ho pustili.
Zahráli Modlitbu a Vzdálení, na které mají nejaktuálnější klipy, po delší době se vrátili k písničce Éterická.
Přídavek přídavků byl klasický, byl to Hvězdář a nelze vybrat lépe, tohle už je prostě klasika, která fanoušky neomrzí a která zkrátka vystihuje všechno, co se při koncertě (a možná i v životě) odehrává. Je to chvíle, kdy se rozjetá kapela i publikum jako zázrakem zklidní, všichni se díváme po sobě a užíváme si poslední okamžiky výstupu. A klid pak přejde v neskutečný rachot, když se křičí všechny díky, co se dají.
Vzhůru na after party!