Autor: Sára Rejdová
Počet stran: 438
Anotace: Román o hudbě, nezkrotitelném mládí, opravdovém kamarádství, nespoutaných láskách, těžkých rozhodnutích, vyčerpávajícím úsilí, neukojitelné touze a velkém životním snu Maxima Wolfa najít správnou cestu do světa nenormálních.
"Je zřejmé, že sama příroda nám dala hudbu jako dar, abychom lépe snášeli strasti."
Můj názor: Kdo by neměl svůj sen? Kdo by si nechtěl svůj sen splnit? Kdo se pokusil přeměnit svůj sen v realitu?
Maxim Wolf má jako každý (nejen) dospívající člověk sen a ten se může jevit jako bláhový. Mít svou vlastní kapelu, být členem slavné kapely, objíždět festivaly a koncerty, mít svoje fanoušky, řádit na podium a užívat si after party. Život bohémů, život s hudbou. Život s tím co vás baví a naplňuje.
Ne všechno vyjde podle plánů, ne všechno se povede napoprvé. Ne všechno je snadné. Vlastně jsou ohromně těžké věci, které se nesnadno překonávají. Věci, o kterých se ani v dnešním dokonale moderním a otevřeném světě nemluví a stále je neumíme řešit. Kromě světa hudebního, otevírá autorka třinácté komnaty jako je domácí násilí, týrání, zneužívání, sebepoškozování. Lidé, kteří by vám měli být nejblíže a měli by k vám být nejlaskavější, když vám dali život a vy byste měli být tím nejcennějším, co kdy dostali, ale oni se tak nechovají. Život se závislostí, s nemocí, s problémy, ale také nezlomnou vůlí.
Po přečtení se utvrzuju v tom, že nakonec nezáleží na tom, co nás v životě potká. Ale jak se s ním vyrovnáme.
Postavy můžu hodnotit kladně. Byli uvěřitelné; jak už víte z mých recenzí nemám ráda postavy Mary-Sue, postavy, které jsou náctileté, ale chovají se na 30+, věčné smolaře, naprosté a bezcharakterní svině, zkrátka takové ty klišé postavy, které jsou ale hojně využívány.
Maxim a jeho přátelé jsou… Jen obživnout. Normální mladí lidé, kteří mají svoje silné i slabé stránky, pozitivní a negativní rysy povahy, lidé co si chtějí užívat, lidé, kteří mají svoje problémy, kteří chybují... Lidé, co žijí.
Jedna z nejsilnějších postav je pro mě Štěpán (nejen proto, že mi přišel velmi přitažlivý… :D Čestný skautský, že nejen proto). Taky jsem se hodně nauvažovala nad Elvírou, která do děje nijak výrazně nezasáhne a objevuje se spíš ve zmínkách než aktivně, ale její příběh také nelze opomenout. A pak samozřejmě hlavní postava Maxim, která vede především svou cílevědomostí a v průběhu děje si projde velkým vývojem; stárne a dospívá.
Knihu jsem přečetla s velkou náruživostí. Bylo to čtení, které mi bylo blízké, nejen pro svět hudby, ale i pro postavy, které mi jsou věkově i myšlenkově blízko. Chtít, doufat, přemýšlet, jednat, pykat, zase jednat, zkoušet a zkoušet a zkoušet… Po dlouhé době to byla kniha, která mě rozplakala. Na druhou stranu nejde o tragédii a v mnohých částech jsem se smála jako jelito.
Knihu na čtení doporučuju :) Třeba si u ní uvědomíte několik věcí (tak jako já), třeba vás k něčemu inspiruje. Třeba v postavách uvidíte rysy svých přátel a nebo sebe samých. Třeba tím objevíte kvalitní četbu, třeba se pobavíte…
Kdo by se o díle chtěl dozvědět víc, zvolna ho odkazuju na Sářiny stránky :)P.S. Né, že bych se chtěla chlubit, ale já to mám s věnováním :D :p