Příběh filmu začíná před 10 lety, na vernisáži obrazů, kdy se mladá a nadějná výtvarnice Vendula seznámí se svým budoucím partnerem a manželem Martinem. Společně založí rodinu, mají dvojčata - holčičky - předškolního věku a jednoho kluka, batole. Martin buduje kariéru ve firmě vyvíjející hračky a Vendula se stará o rodinu. Martin je většinu času v práci, snaží se zabezpečit rodinu, na kterou mu nezbývá čas, naopak Vendula se stará o děti a chod domácnosti a nemá žádný prostor pro sebe.
Každý dělá pro rodinu maximum, ale zároveň se cítí nedoceněný tím druhým. Události naberou spád uzavřenou sázkou, kdy Martin slíbí, že se postará o děti a domácnost během jednoho měsíce. Je přesvědčen, že to vlastně není vůbec těžké... (csfd.cz)
Můj názor: Nebudu tvrdit, že postava Martina byla bezchybná, ovšem Vendula mě nadchla ještě méně - ten "moderní" prototyp zoufalé matky, která nic nezvládá a může se z nastalého stavu oklepat jedině tak, že dá manželovi lekci mi opravdu nejde na mozek. Děti = nevychovanost sama. Je mi jasné, že děcka zlobí/vztekají se/jsou protivná, ale to co předváděla děvčátka ve filmu to byla nevychovanost a ne dětská rozjívenost.
Film na jednu stranu odsuzuju jako víceméně bezdějovou záležitost s ženskou hrdinkou, která leze na nervy a ještě v majiteli galerie Alešovi nepozná totální idiota, ale na druhou stranu jsem se bavila nad Martinem, jeho hláškami, výrazy a snahami. A plus za hudbu Michala Hrůzy.
"A tomuhle já říkám soundtrack k peklu."