14. Cormack versus Levandule 2/2

Ron ležel ve své posteli a díval se do stropu. Když se v ložnici objevil Harry vyskočil na nohy. " Člověče, co to mělo znamenat? Hermioně přeskočilo? To ji vážně tak rozhodilo, že neměla pravdu s tím lektvarem, o kterém si myslela, že jsi mi ho nalil do pití?"

Harry jen tlumeně zasténal a rychle přemýšlel jestli si Ron dělá legraci a co by asi řekla Hermiona, kdyby Ronovi teď prozradil co k němu Miona cítí.

" Tak jak to bylo?" dožadoval se Ron odpovědi.

" To je trochu složitější." připustil Harry nakonec a přehodil konverzaci trochu jiným směrem. " Co ty a Levandule? Je to nějaké náhlé, nevšiml jsem si, že by se ti nějak líbila."

Ron se blaženě usmál. " Já jsem o ní nikdy moc nepřemýšlel, ale víš... Ona je tak sladká a báječná!"

Harry jen protáhl obličej. Sice k Levanduli nechoval žádné antipatie ani naopak důvěrné city, ale tohle o ní vážně nepotřeboval slyšet. " No a skvěle líbá." dokončil Ron svůj proslov.

" Takk to je opravdu dokonalý." zamumlal Harry a začal se shánět po pyžamu.

U snídaně bylo hůř. Levandule se posadila těsně vedle Rona a vrhala na něj zamilované pohledy, které ji Ron celkem ochotně oplácel. Hermiona seděla pořádný kus od nich a obličej ji nebylo vidět za tlustou knihou. Harry seděl mezi těmito dvěma tábory a připadal si jako na bitevním poli. Pomalu začínal chápat proč se Hermioně tolik ulevilo, když se Ron a Harry ve čtvrtém ročníků po krátké roztržce smířili. Bylo to únavné. Ron dělal obličeje jejím směrem a Harrymu tichým hlasem vykládal, že nechápe o co Hermioně jde a že se kdysi muckala s Krumem a on by snad neměl právo mít přítelkyni? Hermiona naopak tvrdila, že neví o co Ronovi jde a ať se třeba líbá s celým hradem. Vrchol všeho byl, když mu oznámila, že na Vánoce jede domů za rodiči a na Křiklanův vánoční večírek pozvala Cormacka.

" Tys to? Toto jsi pozvala?!" vyprskl Harry a nebyl schopný chlapce řádně titulovat. " Hermiono, bylas při smyslech, když jsi ho zvala?"

" Byla. Uvažovala jsem co by Rona nejvíc naštvalo a nakonec jsem si řekla, že Cormack bude nejvhodnější. Chvíli jsem uvažovala o Zachariáši Smithovi, ale nakonec jsem vybrala Cormacka."

Harry otevíral pusu jako ryba na suchu. " Uvažovala jsi... Tak to je, no to... To sis vybrala vážně skvěle."

" Ona jde..." Ron se začal dávit Bertíkovou fazolkou. " Kham-ech,ech, she dhív-ech, echm ala?" dusil se.

Harry mu dal pořádnou herdu do zad. Mimochodem se zmínil, že musí jít na Křiklanův vánoční večírek a musel někoho pozvat a tak pozval jako kamarádku Lenku. Ron se začal podivovat proč nešel s Hermionou, když je také členka Křikova klubu a tak Harry vyrukoval s tím, že to byl jít nemohl, protože ona pozvala Cormacka.

" Kam se dívala?" vypravil se sebe zrudlý Ron. " Ona pozvala toho idiota? Ne, to není pravda."

" Je to pravda." ujistil ho Harry.

" Zeptej se ji proč. On se ji snad líbí?" zeptal se zděšeně.

Harry sice důvod znal, ale považoval za nevhodné to Ronovi prozradit. " No já nevím. Zkusím to zjistit." slíbil nakonec a neochotně se odešel chystat na večírek.

Hermiona tiše litovala, že se Ronovi vůbec kdy rozhodla mstít za chození s Levandulí a nebo že si přinemjším vybrala Cormacka. Doneslo s k ní sice, že Ron to moc dobře nestrávil ( což ji potvrdil když ho potkala cestou z knihovny a on ji jenom sjel povýšeným pohledem), ale vydržet s Cormackem byl skutečně nadliský výkon. Právě se ji snažil zatlačit do temného koutku Křiklanova specielně upraveného kabinetu a jeho ruka hladce klouzala od jejího pasu směrem k zadečku.

"Myslím, že se půjdu napít." vyhrkla když už situace začínala být neúsnosná a Cormackův obličej byl blíž než by se ji zamlouvalo.

" No, dobrá." zahučel trochu neochotně a doprovodil ji ke stolu s občerstvením. Sám byl dost překvapený když se k němu Hermiona před několika dny přitočila, položila mu ruku na předloktí a požádala jej, aby ji doprovodil na Křilanův večírek. Ano, samozřejmě byl polichocen. Věděl, že to je velmi pohledná dívka, ale myslel si, že o něm nemá valné mínění a spíš ho nemá v lásce. Opak se ale zdál pravdou a když ji vyzvednul na smluveném místě krásně se na něj usmívala a dovolila mu, aby ji krátce políbil na rty. Byl by zašel i dál, ale ona trvala na tom, že musí stihnout zahájení večírku. No, snad se s přibývajícími hodinami stane svolnější.

Hermiona svírala sklenici s máslovým ležákem a vyhlížela někoho známého ke komu by se mohla ať už sama nebo se svým doprovodem přidružit na hodně dlouhou dobu a tím se vyhnout nebezpečí, které skýtala osamělost s Cormackem. Místnost sice byla plná lidí, ale nikdo z nich ji nebyl příliš nakloněn.

" Hermiono," zašeptal ji najednou Cormack do ucha až nadskočila leknutím, " jmelí." pohlédl ke stropu kde visel svazeček jmelí. " Copak se dělá pod jmelím?" zeptal se tónem, jaký se používal na batolata.
" Harry!" vyhrkla Hermiona když spatřila kamaráda, který si zřejmě taky snažil vypařit doslova se vytrhla Cormackovi a hnala se za kamarádem.

" Fajn. Doufám, že to nebude trvat moc dlouho a mamka bude mít nachystanou tu svou polévku, ona ji tak umí..." Ron se div neoblizoval až za ušima. Společně s Harrym seděl v jednom z kupé bradavického spešného vlaku a mířili do Londýna. Tam už na ně měl čekat někdo z rodiny Weasleyů nebo z členů řádu a dopravit je do Doupěte. Měli před sebou ještě kus cesty a právě ukončili živou diskuzi na téma Malfoy mladší. Harrymu stále nešla z hlavy příhoda jíž byl včera svědkem.

" Vlastně by to nebylo překvapení-" začal Ron, ale co by nemělo být překvapením se Harry nedozvěděl, protože za prosklenou tabulí kupé se objevila Levandule s nesmírně truchlivým výrazem ve tváři, toužebně se zadívala na Rona a poslala mu vzdušný polibek. Ron se tvářil dost vyděšeně a vrhal pohledy po celém kupé z čehož Harry usuzoval, že přemýšlí kam by se schoval. Jeho pohled několikrát zabloudil pod sedadla a k pootevřenému kufru. Nakonec se hra na schovávanou nekonala, jelikož Levandule potom co prstem nakreslila na dveře kupé srdce s iniciály L a R odešla.

"Merline stůj při mě." zašeptal Ron a opatrně vykukoval do chodbičky, aby se ujistil, že tam jeho přítelkyně nezůstala.

" Copak nemáš radost? Viditelně se nemůže nabažit tvé přítomnosti." rýpnul si Harry.

Ron se rozpačitě poškrábal na hlavě. " Já ti nějak nevím. Pořád se mnou chce muckat už mám úplně rozpraskaný rty! Podívej se!" naklonil se k Harrymu.

" Ale kuš!" ohradil se Harry a cukl. " Tak se s ní rozejdi." navrhl po chvilce ticha.

" Napadlo mě to, ale..." Ron se odmlčel jako kdyby zvažoval pro a proti svého vztahu s Levandulí. " Slyšel jsem, že Hermiona a Cormack se rozešli." hodil po Harrym tázavý pohled.

" Já nevím." pokrčil černovlasý mladík rameny. " Ale oni spolu snad ani nechodili. Tak nebo tak mám pocit, že na tom Křiklanově večírku se nějak nepohodli." ubezpečil Rona, který se trochu pousmál. " A s Krumem si ještě píše?" zeptal se ostražitě.

" Jak to mám vědět? Zkus se zeptat Ginny."

" Ta mi nic neřekne, není to drbna."

Harry se zaškaredil. " A já snad ano?"

" Drahoušku, to je radost mít tě na Vánoce doma!" rozplývala se Hermionina matka, když večer seděla se svou dcerou a manželem před krbem, ve kterém vesele praskal oheň. Kousek od něj stál nevelký vánoční stromek, který Hermiona s velkou chutí ozdobila jenom pár minut po svém příjezdu.

" Taky jsem ráda, že jsem tady." usmála se Hermiona a položila mamince hlavu na rameno.

" Byli jsme dost překvapení. Mysleli jsme, že budeš s Ronem a Harrym ve škole a nebo pojedeš za Viktorem." mrkl na ní taťka. " Ale samozřejmě jsme rádi, že jsi s námi."

Hermiona sebou trhla když v krátkém sledu zaslechla jména Ron a Viktor. " Viktor mě nikam nezval a Harry jel na Vánoce k Weasleyovým."

" A tebe nepozvali? Pohádali jste se?" zajímala se maminka.

Hermiona zavrtěla hlavou. " Vlastně dřív než kdokoliv stihl vyřknout jakékoliv pozvání řekla jsem, že pojedu domů. Půjdu si lehnout, dneska toho bylo tolik." řekla než ji rodiče stihli položit další otázku a zmizela ve svém pokoji.

Ron se zachumlal hlouběji pod peřinu. Z dolních pater domu slyšel taťkovo pravidelné pochrupávání a Harry ze spánku něco nezřetelně mumlal. Dost možná ho pronásledoval další zlý sen o pánovi zla nebo o viteálech, o kterých ho začal informovat Brumbál. Ron se znovu převalil ve snaze uniknout svým myšlenkám a konečně se poddat spánku. Ten nepřicházel. Donekonečně ho v mysli pronásledovala Levandulina tvář, která se mu už přestávala zdát tak půvabnou a vedle ní Hermionin výraz ten večer po zápase kdy ji našel v prázdné učebně s Harrym a její nic neříkající pohled kdykoliv se na něj Levandule vrhla... Něco bylo špatně. Jako kdyby měl před sebou volbu, o které ani pořádně nevěděl, ale zvolil si špatnou cestu.