Správa blogu nějak blbne, doufám, že se to co nejdříve srovná. Po delší době přidávám jednorázovku na HP téma. Doufám, že se Vám bude líbit. Komentujte ;)
"Ahoj příteli." Poplácal Sirius Black oslnivého hypogrifa po zobanu. Zvíře působilo v pokoji tak nepatřičně!
Co na tom, že tu nebyl nábytek, co na tom, že se za dveřmi povalovali chuchvalce prachu a v okně viseli pavučiny? Od stěn se možná odlupovaly tapety a zeď byla na mnoha místech popraskaná a pokrytá nehezkými skvrnami co se blížili plísni. Co na poškrábané podlaze, která byla před lety honosně naleštěná, a s trochou nadsázky by se z ní dalo večeřet, co na tom změnila potrhaná pokrývka, na které si Klofan dělal pohodlí a několik kostiček, které mu upadly od zobanu, když se krmil? Hypogrif zkrátka do pokoje nezapadal ať už by místnost vypadal jakkoliv.
Pořád to byly čtyři stěny.
Klofan hlasitě zaskřehotal a pečlivě Siriuse sledoval, zda mu přinesl něco na zub. Hodil mu na zem několik krys a usedl v rohu místnosti. Když Klofan se svou krmí skoncoval, ohlédl se na muže a znovu zaskřehotal. Sirius jen pokrčil rameny a nevšímal si ho.
Klofan zlostně zašustil křídly a na okamžik se je pokusil roztáhnout - měl k tomu v pokoji dost prostoru, ale neudělal to. K čemu roztažená křídla, když se nelze rozletěl pryč?
Nakonec pomalu přešel pokojem k Siriusovi a ladně se uložil vedle něj. Díval se na něj s jakýmsi tichým porozuměním. Znovu zaskřehotal a tentokrát to znělo žalostně. Sirius se nevesele usmál a nepřítomně začal hladit jeho peří. "Taky se mi stýská." Zamumlal a na okamžik sevřel pírka mezi prsty pevněji.
Jejich situace byla srovnatelná. Muž i magická bytost, oba dva pronásledovaní a nenávidění. Jen několik vyvolených znalo pravdu, o tom co se skutečně přihodilo, ale k čemu to bylo, když ti, kteří měli moc ortel změnit, se chovali zaslepeně?
Byli naživu. Ale byli uvěznění.
Uvěznění mezi čtyřmi stěnami, přestože oba zoufale potřebovali a toužili dýchat čerstvý vzduch.
Prahli po svobodě.
"Nesmíme přestat věřit, Klofane."Řekl Sirius potichu, ale moc naděje v tom nezaznívalo. "Až s ním skoncujeme, všechno se změní. Pro nás oba." Zamrkal a v očích mu na okamžik zajiskřilo. "Změní se to." Dodal už se starou melancholií a zatrpklostí. "Zase přijdu, kamaráde." Ujistil zvíře a odešel z pokoje.
Mohl někdo tušit, že sen o svobodě se naplní jenom jednomu z nich…?