14. Cormack versus Levandule 1/2

"Rone," poznamenala trochu nevrhle Hermiona, "jestli se nepřestaneš třást tak udělám už pátou kaňku a to ti asi zakroutím krkem."

Seděli ve společenské místnosti a Hermiona pracovala na svém úkolu do lektvarů. Byla pečlivější jindy, protože si chtěla u Křiklana udržet pověst, kterou ji tak trochu vybudoval Harry. Jenže od chvíle kdy se Harrymu do ruku dostala ta zatracená učebnice po nějakém princi dvojí krve dosahoval ve vaření lektvarů mnohem větších úspěchů než ona a to se neřídil pokyny v učebnici, ale tím co tam dopsal záhadný princ! Díky tomu vyhrál i lahvičku lektvaru štěstí. Když jim dal Křiklan pokyn, aby začali vařit, byla si Hermiona jistá, že ten lektvar získá ona. Chyba lávky.

" Já se přeci vůbec netřesu!" vyštěkl Ron a zaryl prsty do opěrky křesla. Zítra měl být jeho velký den. Jeho první famfrpálový zápas. Všichni očekávali co předvede a především všem záleželo na vítězství Nebelvíru. Měli hrát se Zmijozelem a rivalita mezi Nebelvírskými a studenty Zmijozelu byla snad ještě větší než když dřív.

"Ne?" zeptala se Hermiona štiplavě a namočila brk do kalamáře. " Tak se podívej na svá kolena." doporučila mu a pohlédla na jeho třesoucí se nohy. " Jestli to tak půjde dál tak toho moc nechytíš, ale ne že bych tě chtěla znervózňovat."

Ron se zaškaredil. " Naopak moc mi pomáháš!" odsekl a snažil se zklidnit svoje třesoucí se končetiny.

Hermiona odložila úkol a upřeně se na něj zadívala. "Rone, klid. To zvládneš. Vyhrál jsi konkurz, to znamená, že jsi nejlepší. Věří ti Harry, věří ti celý tým, věří Ti Nebelvír. Vychytáš to."

Ron trochu povytáhl koutky. " Určitě?"

"Určitě." usmála se Hermiona a velmi krátce se dotkla jeho paže. Ron se snažil nedávat nic znát, ale cítil, že mu zčervenaly uši a paže ho v místě kde se ji dotkla Hermionina dlaň pálila.

" Můj bože." zasténal Harry když je objevil a svalil se do křesla. " Jsem v loji. Na chodbě na mě číhal Křiklan a musím příjít na jeho večírek. Bože! Kdybychom si tak mohli přivést hosty hned by to bylo snesitelnější."

" Ty tam jdeš?" zeptala se Hermiona překvapeně. " Výborně, já taky."

" Ty taky?" podíval se na ni Ron. " A kdy ses zmínila?"

" A kdy ses ptal?" opáčila se. " Navíc mám dojem, že tě Křiklanovi večírky nezajímají."

" Především mě na ně nikdo nezve." zavrčel Ron a nemohl se ubránit představě kdy na Křilanově večírku neseděl po Hermioně boku Harry, ale on sám.

" Rone!" popadla ho Hemiona za zápěstí. " Nepij to! To je podvod!" vyhrkla zděšeně.

" Nevím o čem mluvíš." zamračil se Ron a číši jedním douškem vyprázdnil. " Myslím, že to dokážu. Počasí nám přeje, skoro žádný vítr... Jdeme na to Harry?"

"Jasně." usmál se jeho kamarád a pokynul k východu ze síně.

" Harry!" zakřičela pobouřeně. " Uvědomuješ si cos udělal? Co se stane když na to někdo přijde?"

"Nevím co jsi viděla ty Hermiono, ale já neviděl nic." řekl Harry naprosto klidně a společně s Ronem opustil síň.

Ron usedl na své koště a odlepil se od země. Tak to bylo tady. Jeho první zápas. Myslel na Charlieho a Freda s Georgem, kteří se v této hře dost proslavili a krátce se zamyslel nad tím zda dosáhne alespoň poloviny jejich úspěchů. Mohlo by se dočkat trochu obdivu, někdo by chvíli soustředil pozornost na něj a jeho kolej by na něj byla hrdá. Cítil se podivně klidný. Ta svazující nervozita byla pryč a on měl pocit, že dokáže snad všechno. Přinemenším se cítil dost silný na to, aby vychytal střely, které si pro něj soupeř přichytal.

Snažil se v davu na tribunách najít Hermionu. Její chování u snídaně bylo nevysvětlitelné, najednou začala požadovat, aby nepil svou šťávu. Někdy ( tedy spíše často) ji vůbec nerozumněl. Hermionu nenašel zato si všiml Levandule, která seděla na nejvyším ochozu a zuřivě mu naznačovala jak moc mu fandí. Pousmál se. Chování Lev pro něj do jisté míry bylo nepochopitelné stejně jako Hermionin ranní výbuch. Teď ale nebyl čas myslet na holky. Musel se soustředit na hru, která právě začala...

"Víš to moc dobře!" vybuchla prudce Hermiona. Ona, Ron a Harry stáli ve vyprázdněné famrpálové šatně. " Dal jsi Ronovi do pití Felix Felicis!"

" Co?" vykulil Ron oči.

"Nevím o čem to mluvíš, Miono." zasmál se Harry a oblékal si mikinu.

Hermiona jen pohodila hlavou. " Harry, to je podvod! Použití toho lektvaru při zkouškách a soutěžích je zakázané!"

Harry sáhl do kapsy džín a vytáhl ampulku s lektvarem. Stále byla zapečetěná, neubyla z ní ani kapka. " Nedal jsem mu ho. Ron a ty jste si jen mysleli, že jsem mu ho dal."

"Co?" zopakovala Hermiona slovo, které před chvíli vypustil z úst Ron. Ten se tvářil jako omráčený. Takže Hermiona si o něm myslí, že nedokáže nic a aby byl schopný nějakého konstruktivního úkonu musí dostat lektvar?! Zasáhlo ho to, zlobil se.

" Umím hrát i bez cizí pomoci, vidíš?" vyjel na ni, popadl svoje věci a opustil šatnu.

Hermiona se zatvářila bolestně. " Rone, tak jsem to vůbec nemyslela! Já vím, že umíš hrát, ale-" zmlkla, věděla, že už je dávno pryč. Podívala se na Harryho. Ten si jen povzdechl a následoval Rona. Hermiona se po chvíli vydala za nimi. Co se dá dělat, bude muset nějakou dobu Rona udobřovat. Byla si vědoma, že ho ranila. Jenže si byla tak jistá, že mu Harry lektvar do pití nalil! Všechno tomu odpovídalo, Ronovo náhlé uklidnění,odhodlání... Vzdychla si a vydala se do věže, kde už se bujaře slavilo.

" Hermiono, vím žes to tak nemyslela. Promiň, že jsem Ti to neřekl dřív, aby sis nedělala starosti, ale byl to celkem náhlý nápad." řekl Harry a vtiskl ji do ruky sklenici s máslovým ležákem. Společenka byla plná hluku a výskotu. Provolávala se sláva Ronovi.

Hermiona odtrhla oči od davu ve kterém zmizel Ron a podívala se na Harryho. " Já vím to je.. Ty za to nemůžeš. Já se mu omluvím." řekla a trochu se pousmála.

" Nakonec..." ušklíbl se Harry lišácky. "Nebylo to zas tak podlé. A ani zpoloviny takové jako kdyby někdo použil matoucí kouzlo."

Vykulila na něj oči. " Totiž... Byla to zkouška a Cormack je tak, tak..."

Gestem ruky ji zarazil. " Měl bych ti děkovat. Mít v týmu tohohle... Inteligenta ať už jsou jeho brankářské schopnosti jakékoliv bych asi dlouho nevydržel."

Hermiona odložila prázdnou sklenici na stolek. " Ron je dobrý brankář má to v sobě. Jen je tak nervní a..." pokrčila rameny. " To místo v týmu si zaslouží."

Harry se musel usmát když viděl s jakým výrazem a úctou ta slova pronášela. " Já to vím."

Náhle se ozval nový výbuch jásotu. Hermiona se otočila za výkřiky a měla pocit, že sleduje zpomalený film. Levandule se vyloupla snad od nikud, popadla Rona za ruku a přitáhla ho k sobě. Brzy stáli v těsném objetí a vášnivě se líbali. Studenti tu podívanou odměnili hlasitým křikem a tleskotem. Měla pocit, že její srdce vynecholo několik úderů - než se rozletělo na kusy.

" Hermiono-" Ginny stále jen kousek od ní. Nebyla hloupá a už delší dobu pozorovala ten cit, který se rodil mezi jejím bratrem a Hermionou. A teď ačkoliv Hermiona neřekla ani slovo, když viděla jak se Ron a Lev líbají v očích měla napsáno vše.

"Ne!" vyhrkla prudce a než ji Ginny stačila zadržet vyběhla ze společenské místnosti. Harry, který si jejích výrazů nevšiml jen najednou zaregistroval, že už vedle něj nestojí se podíval na zavírající portér a potom na Ginny. Ta jen bezmocně rozhodila rukama.

Odložil ležák a vydal se za Hermionou.

Ron ruku v ruce s Levandulí vyběhl z přeplněné společenské místnosti. Měli v úmyslu najít si nějakou opuštěnou učebnu a tam se plně věnovat jeden druhému.

" Třeba tady!" rozesmála se Lev nahlas a otevřela první dveře, které potkali.

Hermiona běžela chodbou, nebyla si jistá co přesně chce dělat. V očích ji pálily slzy, v hlavě ji temně hučelo a měla pocit příšerné, ale neidentifikovatelné bolesti. Jako kdyby vycházela odnikud a odevšud. Popadla za kliku jedné z učeben a vešla dovnitř. Rozběhla se k oknu, prudce oddechovala a zírala na temné pozemky školy. Ne, přeci nebude plakat, kvůli Ronovi, kvůli pitomcovi jednomu ješitnýmu... Nebude plakat kvůli tomu klukovi, kterému se pod tričkem rýsovaly svaly, jehož rusé vlasy se ve slunci třpytili a odrážely jeho jas, jeho oči byly plné přívětivosti a světla... Po tváři ji skanulo několik slz. Z kapsy vytáhla hůlku a zašeptala první kouzlo, které ji přišlo na jazyk. Kolem ni začali poletovat malí, žlutí ptáčci a jemně švitořily.

Dveře vrzly a dovnitř vešel Harry. "Hermiono?" zeptal se nejistě.

Podívala se na něj. Toužila se rozplakat, chtěla, aby ji někdo utěšil, ale zároveň chtěla Harrymu připadat silná. Ona a Ron měli být oporou jemu. Ona a Ron? Hořce se usmála. " Ano?"

" No..." nevěděl odkud začít. " Je nějaká šance, že bys přehlédla co se právě stalo?" zeptal se, snad trochu netakticky, ale netušil co říct.

Ušklíbla se. "Jen v případě, že bych měla černý brýle a bílou hůl." krátce se odmlčela a pak se mu podívala do očí. "Jaký je to pocit, Harry?" zeptala se. " Jaké to je když se díváš na Deana a Ginny?"

Harry se zatvářil poněkud vyděšeně.

" Vím to, vidím jak se na Ginny díváš." zašeptala zlomeně. Harry k ní vykročil, jako kdyby se ji chystal obejmout. Neměl s dívkami moc zkušeností natož netušil jak se chovat k Hemioně jako ke kamarádce.

Dveře se otevřely podruhé.

K Ronovu nesmírnému překvapení seděla na desce učitelského stolu Hermiona a před ní stal Harry a poněku zoufalým výrazem. Když zaregistroval Ronovu a Levandulinu přítomnost jenom protočil oči v sloup. Jako kdyby udělali něco špatně když vešli. Vyrušili je snad při něčem? Ron si nebyl jistý jak reagovat, když našel své dva přátelé zavřené v zšeřelé učebně a tak blízko sebe. Kolem Hermioniny hlavy poletovali drobní ptáčci.

" Jejda." zasmála se Lev a zatahala ho za ruku. " Tady už je obsazeno." nečekala na něj a rozběhla se chodbou pryč.

Ron udělal váhavý krok vpřed. " Co je to?" zeptal se, snažil se o vřelý a zvědavý tón a ukazoval přitom na ptáčky.

Hermiona seskočila z lavice. " Opuggno!" zaječela a dosud klidný a neškodní ptáčci se na Rona vrhli jako roj včel a útočili, klovali jej, drásali svými drobnými pařátky. "Dost! Merline, dost!" zakřičel a snažil se je odehnat. Nakonec zvolil taktiku ústupu a vyběhl z učebny. Opeřenci jej nenásledovali. Zavrtěl hlavou, zděšený z toho co se stalo.

" Rone!" zavolala na něj Levandule a vykoukla zpoza rohu. " Pojď za mnou!" zasmála se vábivě. Usmál se ochotně ji poslechl. Konečně, i on má štěstí...

Harry se podíval na Hermionu, kterou viditelně opustila statečnost, kterou ukazovala před Levandulí a bojovnost, kterou si vybila na Ronovi. Do očí se ji hrnuly slzy a bylo vidět, že je nedokáže dál zadržet.

" Přesně takový pocit." zahuhlal Harry a nastavil ji rameno, aby se mohla vyplakat.

" Hermiono!" zavolala na ni Parvati toho večera kdy se částečně schopná normálního pohybu a vystupování vrátila do ložnice. " Nevěděla jsem... Tedy ty a Viktor Krum už spolu nechodíte?"

Zamračila se. Co měl Viktor společného s tím, že Parvati o něčem neví. " Nechápu co máš na mysli." řekla trochu huhňavým hlasem a mezi prsty probírala závěs u své postele.

" Totiž viděla tě s Harrym v učebně a o samotě." řekla Parvati a zvědavě sledovala jak bude reagovat. Hermiona jen vtáhla vzduch, ale hrdně vzpřímila hlavu. "Narozdíl od Levandule ne všichni musí strkat jazyk do krku každému kdo vyhraje famfprálový zápas." řekla Parvati přehnaně sladkým hlasem popadla kus pergamenu a brk a odešla.