13. Halloween, na který se nezapomíná

Azrael podrážděně zaprskal a seskočil ze svého obvyklého místa u okna. Kristin vedle něj postavila pečlivě vyřeznou dýni. "Aby ses nezbláznil." poznamenala na adresu kocoura, který aniž by přestal prskat zalezl pod křeslo.

"Tenhle svátek neměl rád nikdy." poznamenela Elizabeth s úsměvem.

"Co svátek. On je prostě strašpytel." povzdechla si Kristin a sedla si. Vzápětí vyskočila na nohy a odběhla do kuchyně. Vrátila se s velkou tabulkou čokolády v ruce. "Dáš si?" nabízela ochotně.

Liz nakrčila nos. "To už je třetí čokoláda od chvíle co jsem prišla." poznamenala.

"Prcek rád mlsá." pokrčila Kristin lhostejně rameny a ulomila si pořádný kus. "Co naděláš. Přeci si to nebudu odpírat když na to mám takovou chuť!" usmála se a pohladila si bříško. "Mluvilas teď někdy s Lili?" zeptala se.

"Ne, mám moc práce." povzdechla si.

" Už si tady začínám připadat jak ve věži." vzdychla Kristin.

Ralph totiž vyhrál spor a donutil ji přestat plnit povinnosti pro řád. Měl plnou podporu Brumbála a tak Kristin nezbylo nic jiného než se podřidit. "Kdyby jsi sem nechodila ty, tak ztrácím veškerý kontakt se světem."

"Máš Ralpha." zašklebila se Liz.

"To mám. Ale věčně na cestách." Kristin odložila čokoládu. "Už to nemůžu ani vidět." zamumlala a odvrátila pohled. "Vím, že na to je brzo, ale už jsem přemýšlela." sdělila Eliz.

"Když ty přemýšlíš tak to nevěstí nic dobrého." zasmála se Liz a spiklenecky se k ní naklonila. "Oč jde?"

Kristin se na ni podívala skoro ostýchavě. "Nad jménem pro děťátko."

Petr se Siriusem seděli v obývacím pokoji manželů Potterových. Rozdíl mezi nimi byl téměř bolestný - zatímco Sirus se pohodlně rozvaloval na gauči hostitelů s máslovým ležákem v ruce, Petr seděl na kraji pohovky jako kdyby se co chvíli chystal vyskočit na nohy a utéct pryč.

"Petře, netvař se tak."šťouchl do něj Sirius. "Vím, že máš zadnici staženou ze smrtijedů, ale klídek. Nejdou po tobě o nic víc než po mě." zasmál se bezstarostně si prohrábl vlasy.

"Tobě se to říká. Ty se nemusíš o nikoho bát. Caroline je ve škole... Moje matka ne." zamumlal Petr. Poslední dobou lži přicházely docela přirozeně.

Žil v neustálém strachu. Nic nebylo takové jaké si vysnil. Teď se bál mnohonásobně víc - smrtijedi mu vyhrožovali i nadále a jejich návštěvy byly hotovou noční můrou. Chtěli po něm informace z řádu, aby zmasakroval nějakého mudlu, chtěli tohle a tamto - a vůbec se po jejich boku necítil tak bezpečeně jak si kdysi představoval.

Další věc, které se obával byli jeho přátelé a vůbec všichni členové Fénixova řádu. Co když ho odhalí? Co se stane pak?

Sirius si jen povzdechl. "Bojíme se všichni. Kde je ten Remus?" zeptal se když se čtvrtý do party stále neobjevoval. Bývalí spolužáci (tedy především James se Siriusem) nevymysleli nic lepšího než Hallowenské pobertovské setkání.

"Ráno mi poslal Patrona. Blíží se úplněk a on se necítí ve své kůži. Nepřijde." zvolal James, když vcházel s tácem občerstvení.

"Blíží se úplněk? Úplněk je za týden." zamlaskal Sirius nevěřícně.

Petr vycítil příležitost. Za žádnou cenu nesmí být podezřívan on. Jen ať se Sirius s Jamesem starají o Remuse. "Rem se chová divně. Nedávno jsem ho potkal..." zarazil se proto už skoro řekl na Obrtlé ulici. Obrtlá by sice na Rema nevrhala dobré světlo, ale na něj také ne. Nemohl přátelům začít vykládat, že se plížil ze schůzky smrtijedů. Momentálně ho nenapadala dobrá lež a tak rychle pokračoval předstírajíc, že se zakuckal. "Potkal jsem ho a vypadal tak ustaraně a snad vyděšeně. Šel směrem k Obrtlé." osladil si v poslední chvíli, kdy mu a mysl přišel nápad.

"Remus na Obrtlé?" James zavrtěl znechuceně hlavou. "Co by tam dělal? To nedává smysl."

"Ale dává." pronesl Sirius potichu a jeho arogatní obličej dostal sinalý výraz. "Jsou tam doupata vlkodlaků."

James prudce postavil sklenici na stůl. "To nechci slyšet!" vyhrkl. "To si nesmíme myslet!"

"Kdy jsi s ním naposledy mluvil? Kdys ho naposled viděl? Kdy naposledy se netvářil jako štvaná zvěř?" kladl Sirius jednu otázku za druhou.

"Nemá to lehký. Je sám. Nemůže sehnat práci. Rodina se k němu staví odmítavě. Stěhuje se z místa na místa. A k tomu malý chlupatý problém."

"Měli by jsme si s ním promluvit." Zavrtěl hlavou Sirius.

James si trpce povzdechl. "Ahoj Remusi. Nejsi náhodu smrtijed? Ukaž mi ruku, prosím. To nemyslíš vážně, Siriusi!"

"Poslední dobou," připustil Sirius, " mi vážně i nevážně věci splývají dohromady."

Eliz uznale přikývla. "Ty máš pod kontrolou opravdu všechno."

"Abych byla úplně upřímná nejsem si tak docela jistá jestli můj výběr jména nebude pro okolí šokující. Především pro Ralpha a tebe."

Liz už začínala tušit odkud vítr vane. Nadále se však snažila udržet zvědavou a nic netušící masku. "Nejlépe se reakce bude zjišťovat, když mi to prozradíš. Cos provedla, chceš snad dceru pojmenovat Frances?" hravě do sestřenicš šťouchla.

"Hele, jdi se bodnout, jo?" vyplázla na ni Kristin jazyk a znovu si vzala do ruky čokoládu. "Říkala jsem si, že by to takhle bylo nejlepší. A myslím, že zrovna tobě bych to nemusela nijak zvlášť vysvětlovat." po kouskách oždibovala sladkou pochoutku. "Holčička by se jmenovala Elenka. A chlapec Justin." váhavě se na Elizabeth dívala. "Bude to tak dobře?"

Liz se nedokázala ubránit slzám, které ji vhrkly do očí. Nebylo to bolestí nad ztrátou milovaných, ale dojetím. I Kristin popotahovala. "Pitomý hormony, nikdy jsem nebrečela." zavrčela a otřela si oči rukávem svetru. "Tak co na to říkáš? Můžu s těmi jmény počítat?"

Eliz přikývla. "Lepší jsi vybrat nemohla."

Remus seděl na širokém parapetu u okna a zíral ven. Měsíc dorůstal. Nebude to trvat dlouho a on se bude muset odklidit do nevábné londýnské kobky, aby zde přečkal úplněk v podobě nelítostného netvora. Ten úkryt mu pomohl připravit Brumbál. Nacházel se v odlehlejší části města, v dávno opuštěné továrně. Jeden z jejích sklepů specielně připravili a zabezpečili, aby se nikdo nedostal dovnitř ani ven. Nechyběla ani kouzla odpuzující mudly. Předpokládali, že kouzelnící se tam vyskytovat nebudou a kdyby ano, budou mít dost rozumu na to, aby vzali nohy na ramena. Remus se tam uchyloval s dostatečným předstihem, dokud mu ještě sloužil zdravý rozum a dokázal se tam sám zavřít. Před proměnou v továrně ukryl čisté oblečení, aby se pak mohl převléknout z potrhaných cárů.

Od odchodu ze školy se mnohé změnilo. Cítil se tak sám. Nebyl obklopen Poberty, jiné přátelé neměl, rodina od něj utíkala a stranila se ho - na to už si zvykl dávno. Práci neměl a ač se neustále snažil, nemohl žádnou sehnat. A tak svědomitě plnil povinnosti vůči Fénixovu řádu, bral si služby a úkoly navíc, jen aby nemusel do neútulného bytu, který momentálně obýval.

Často se stěhoval. K žádnému místu, kromě Bradavic, necítil pouto a neměl chuť se usadit. Sousedé na něj hleděli jako na podivína i se strachem. Nebylo divu. Vracel se v neobvyklé hodiny, měl strhaný výraz, někdy se neukázal mnoho dní. Nezdravil, nekomunikoval, sousedsky netlachal. Ve svém stěhování shledával jedinou výhodu - smrtijedi měli poměrně znesnadněné jeho hledání. Věděl, že po něm jdou.

Kladl si jedinou otázku - až zemřu bude se někdo starat? Nebo to zjistí až nenastoupí službu, až za mnoho týdnů? Nikdo se o něj nestaral, všichni měli plné ruce práce. Navíc kdo by stál o vlkodlaka?

Remus Lupin by nikomu nechyběl, kdyby se ztratil ze světa.

Elizabeth se svižně otáčela v kuchyni. Návštěva Kristin pro ni byla odpočinkem a cítila se klidněji než kdykoliv jindy. Na druhou stranu si nemohla pomoct a k Hallowenu chovala podobný vztah jako Azrael. Jako kdyby jim všechny stvůry byly blíž. Vlkodlaci, upíři, ježibaby, skřety a skřítky a... mozkomorové.

Pevně zavřela oči a silou vůle zahnala takové myšlenky. A nejlépe na nepříjmené zapomínat u práce. Nenapadlo ji nic lepšího než oprášit své chabé kuchařské znalosti a pokusit si něco uvařit. Zamyšleně nahlížela do trouby jak se na těstě tvoří drobné bublinky.

"Eliz? Co to děláš za lektvar?" ozvalo se z předsíně. Sirius se vrátil.

"Muffiny." zasmála se. "Jak bylo u Jamese?"

"Muffiny?" otázku ohledně Jamese šla zcela mimo něj a už se tlačil k troubě. "Kde? Pro mě? Kolik? Jaké? S čokoládou? Dej!" sápal se po nich.

"Nech to na pokoji, vždyť to je málem syrové!" pleskla ho přes dychtivé ruce.

"A kdy to bude?"

"Až to bude tak to bude." rozesmála se a posadila se na židli.

"Dobře. Čekání vyplníme něčím příjemným." rozhodl Sirius a otevřel dvířka od skříňky. "Víno?" přistrčil ji pod nos lahev.

"Nalévej." usmála se uvolněně a posadila se pohodlněji. "A už mi povíš jak bylo u manželů Potterových?"

Liz se hlasitě rozesmála. Od krátkého shrnutí návštěvy v Godrikově dole se dostali někam úplně jinam - Sirius líčil jednu z nepřekonatelných pobertovských historek. "To snad není pravda."

Sirius se uchechtl a upil. "Je to pravda. Stalo se to přesně tak jak jsem řekl."

"Jen aby." usmála se Liz s jiskřičkami v očích.

Sirius si položil lokty na stůl a trochu se přes něj naklonil. "Co tím myslíš?" zeptal se vyzývavě.

Napodobila ho. "Jsi tak trochu..." zamyšleně se na něj podívala a pak pomalu natáhla ruku, aby mu odhrnula vlasy co mu padaly do očí. "Tak trochu pohádkář." usmála se. "Člověk si musí vybírat co ti uvěří."

Doslova na ni visel pohledem. "Tobě jsem nikdy nelhal."

Sledovala ho. "Vážně?" rty ji zacukaly. Dobře si toho všiml.

"Nikdy." zašeptal a naklonil se ještě blíž. Seděli zcela nehnutě, nakloněni k sobě a jejich tváře dělily jen centimetry. Stačilo by tak málo...

"Muffiny!" vykřikal Eliz znenadání a vymrštila se ze židle tak rychle, že ji převrátila. Sirius se stáhl zpátky jako kdyby dostal facku.

"Jasně. Muffiny." vydechl se zklamáním, ale zároveň úlevou v hlase...

Lili se pomalu posadila na vanu. Nohy se ji třásly jak se dívala na tenký proužek. Těhotenský test byl pozitivní. Přivřela oči a snažila se tu novinku přijmout - neradovat se příliš, tohle není sto procentní. Zároveň se snažila srovnat si myšlenky a vyrovnat se s tím, že přivede na svět drobného a bezbraného tvorečka, dítě - dítě, které ji bude říkat mami.

V tu chvíli si připadala nejšťastnější na světě.

James ležel v posteli, ale nemohl odolat a těch několik okamžiků volna co měl využil k tomu, aby si vzal do ruky famfrpál v průběhu věků a přečetl si několik svých oblíbených pasáží. Bylo to zvláštní, jak moc vám mohou chybět takové drobnosti a něco co jste pokládali za samozřejmost - v Bradavicích byl uznávaným, ba co víc, zbožňovaným chytačem a posléze kapitánem mužstva, hrou žil, miloval a nejednou zatoužil stát se slavným nejen na půdě školy, ale i po světě.

Jenže teď nezbýval na nějaké hry čas. A vůbec - famfrpálový byznys se téměř rozpadl. Mnoho hráčů prostě zmizelo ze země - ať už utekli sami, přidali se na druhou stranu a nebo se po nich zcela záhadně slehla zem. A kdo by chodil na zápasy? James si povzdechl a knihu zaklapl. Dnes ho netěšila. Dnes ne. Příliš mu připomínala, že na svůj famfrpál může zapomenout. Na hodně dlouho.

"Jamie?" Lili cupitala ode dveří k němu. "Musím ti něco říct." vypískla a posadila se na kraj postele.

Odložil knihu a promnul si unavené oči. "Ano, lásko?"

Hřejivě se usmála a skrčila nohy pod sebe. "Víš..." dívala se na něj tak vřele a láskyplně. Její oči přetékaly něhou.

James ji vzal za ruku. Zmlkla a podívala se stranou.

"Co je Lili?" zeptal se prekvapeně. "Co tě trápí?"

"Netrápí mě nic." broukla potichu a zavrtěla se. "Jenom nevím.... Nevím jak to říct." přiznala se rozpačitě.

"Zkus to naznačit, možná to uhodnu." zažertoval.

"To není špatné." usmála se. "Hádanky jsem vždy milovala."

James se jen zašklebil. On už miloval záhady méně. "Povídej."řekl přesto.

"Není to těžké." uvolnila jeho ruku, kterou ji držel a položila si ji na své bříško. James několik chvil vnímal ten dotek a díval se na svou ruku položenou na jejím těle. Zalapal po dechu. "Myslím si to dobře?!" zeptal se.

"Nevím co si myslíš." zasmála se Lili, kterou hra očividně bavila.

Popadl ji za ramena. "Jsi těhotná?"

"Ano." vydechla Lili rozechvěle. "Jsem těhotná."

James ji popadl do náruče. "U Merlina..." zašeptal pohnutě. "Budu táta?" zeptal se nevěřícně. "My dva budeme rodiče..." byl tou novinkou okouzelný.

Přitiskla se k němu. "Jamie... Jamie, nemůžu tomu uvěřit!" přiznala se mu.

"Ani já ne. Jak je to dlouho co jsi na mě řvala, že jsem totální kretén Potter a nesnášíš mě?" hlasitě se rozesmál. "A teď nejenže jsi moje žena, ale ještě čekáš moje dítě." zavrtěl hlavou. "Úžasné."

Opřela si hlavu o jeho rameno. "Jak jsem si tě mohla tak dlouho držet od těla?" uvažovala.

"Taky to nechápu. Jsem přeci bezchybný." zasmál se a schválně si prohrábl vlasy. Věděl, že to Lili vždycky děsně rozčilovalo.

"Ty!" zvolala se smíchem. "Opravdu doufám v jednu věc." dodala.

"Jakou?" zeptal se James zvědavě.

"Že to dítě bude mít sebevědomí po tobě." poškádlila ho.