Múza

Posadil se vedle mě a koutky úst mu šibalsky poškubávaly v touze stočit se ke čtveráckému úsměvu. "Nechtěla bys mi dát pusu?" zeptal se rozpustile.

Podívala jsem se na něj. Nebyla jsem překvapená. Znát člověka jako on, tak na tuto otázku reagujete podobně jako by řekl "Dala by sis kafe?". Pousmála jsem se. "Měla bych?" zeptala jsem obdobným tónem.

"Mohla bys." Přikývl. "Budu mít totiž narozeniny." Odůvodnil mi své přání. "Jinak bych to nežádal, to dá rozum."

"Tak moment." Zvedla jsem varovně prst. "Narozeniny máš za čtyři měsíce!"šťouchla jsem do něj. "Můžeš mi kecat, ale ne tolik."

Jen se uculil, vůbec se netvářil provinile, jako ti, které nachytáme při lži. "Dobře. Tak k svátku, ten budu mít už za měsíc." A přehnaně našpulil rty.

Plácla jsem ho po tváři. "K Vánocům to nechceš, ty máme taky za chvíli."

Vyprskl. "Na to jsem ještě nepomyslel. Ale řekl bych, že to si necháme až na Silvestra." Usoudil a upřeně se na mě zadíval. Byl to jeden z těch pohledů, kterým nelze odolat i kdybyste chtěli. "Mám tě prosit?" zeptal se sametově a pohladil mě po paži. Okamžitě mi naskočila husí kůže.

"Ty jsi strašná svině, abys věděl." Zamumlala jsem a vyskočila na nohy. Těžko jsem u toho potlačovala smích.

Nespouštěl ze mě oči a jen si trochu poposedl, abych se mu mohla pohodlně usadit na klíně. "No a stejně mi tu pusu dáš." Zamumlal vítězně, když jsem se mu vlasy otřela o obličej.

"Protože jsi svině." Připomněla jsem mu a položila jsem mu ruku kolem ramen.

Zašklebil se. "Kdybych nebyl tak tu takhle nesedíš." Broukl a dotkl se mých pootevřených rtů. "Nemám pravdu?"

Ve finále to mělo k požadované puse trochu daleko, ale… Člověk míní a život mění? Je to tak? I když tady neměnil život jako spíš my dva.

"K čemu jsem tu pusu vlastně dostal?" zeptal se provokativně a nepouštěl mě.

"Ne k čemu. Ale proč." Vyplázla jsem na něj jazyk.

"Protože jsem svině?" zeptal se a zašklebil se.

"Přesně tak." Pochválila jsem jeho úsudek. "Jenže já jsem větší a z toho pramení veškeré… Vztahy mezi námi." Pokusila jsem se nazvat to, co se mezi námi odehrávalo.

"V tom případě by nám mohli začít házet perly." Usoudil zcela vážně a dal mi pusu na čelo. "Ne, víš, nač jsem přišel? Ty nebudeš svině."

"Že by?" podivila jsem. "A co jiného?"

Zavrtěl hlavou. "Ty jsi moje múza."Řekl zcela vážně.

Okouzleně jsem přikývla - jak vás někdo může mít tak pod palcem? Zlobilo mě to, ale v tu chvíli jsem nedokázala odseknout a vymanit se z toho vlivu. "Tak mě nech… Nech mě, ať tě inspiruju." Navrhla jsem s pohledem upřeným na jeho rty.

Nechal…