Anna Karenina žije v lehce unaveném manželství s vysokým vládním úředníkem, s nímž má malého syna, a její pověst mezi petrohradskou smetánkou nemůže být lepší. Během cesty do Moskvy, kam jede navštívit bratra, potká hraběnku Vronskou a na moskevském nástupišti se seznámí i s jejím synem mladým ambiciózním důstojníkem.
Letmé setkání stačí k tomu, aby mezi nimi přeskočila jiskra, která se záhy promění v požár, který ani jeden z nich nedokáže a ani nechce uhasit. Chtějí se "jen" svobodně milovat, ale carské Rusko konce 19. století je vůči podobným excesům velmi netolerantní a umí to dát patřičně najevo. (csfd.cz)
Můj názor: Rezolutně prohlašuju, že Anna Karenina mě ničí, jelikož jsem přečetla celou knihu - velmi popisnou knihu a čekat 900 stran až se uráčí skočit pod vlak mě vážně nebavilo.
Film mě trochu obměkčil. Jednak mám ráda Keiru, která ztvárnila titulní hrdinku. Velmi zajímavý byl i výběr Vronského, Johnson se mi zamlouval, ztvárnil to dobře - vášeň a oddanost i jistou dávku nerozvážnosti. Jude Law byl namaskován opravdu mistrně, nicméně se mi zdá, že Karenina ztvárnil s více emocemi než bylo třeba. Pro mě ta postava byla jako kámen, má jen vštípená pravidla a těch se drží - a Jude do toho vnášel emoce. To mi moc nesedělo.
Co mě zaujalo bylo celkové zpracování filmu - to že se děj odehrává v divadle, přestavují se kulisy, lidé se převlékají tak jako herci v divadle, pobíhají za scénou, chystají se na další a to vše plyne před zraky diváky. To bylo zajímavé. Nic si nevymysleli, jak má Hollywod v oblibě, obsáhlou knihu zpracovali poměrně spádně (i když někdy v půlce pro mě nastaly vlelké a ne moc zajímavé chvíle), trochu mě uzemnil konec, myslím, že Vronský mohl dostat ještě trochu prostoru pro zoufalství to pouhé otočení se mi zdálo odbyté. Nicméně to trochu osvětlilo můj náhled na celou Annu Kareninu ;)