6. Loučení

Přijímání mezi následovníky Lorda Voldemorta pokračovali. Ti, kterým už bylo vypáleno znamení zla na předloktí se poslušně zařadili mezi ostatní.

"To nám to jde dnes od ruky, že?" všichni se poslušně zasmáli Voldemortově vtipu. "Pojď sem!" přikázal a Petr si uvědomil, že ta slova patří jemu. Ztuhle se vyškrábal na nohy a s hlavou sklopenou k zemi se přišoural k Voldemortovi.

"Kde jsme k tobě přišli?" zeptal se ho a znělo to posměšně. "K čemu nám budeš?" zeptal se a bylo znát, že jeho osobní názor je, že k ničemu.

Petr nebyl schopen slova.

"Ptám se k čemu nám budeš?"

Zašilhal dozadu a uviděl Luciuse Malfoye, který si už stáhl kápi a teď ho výhružně pozoroval. "Jsem-" konečně se mu povedlo vypravit slovo. Místností se to přízračně rozléhalo. "Jsem členem Fénixova řádu."

Několik smrtijedů na okamžik zapomnělo na svou roli pokorných a oddaných služebníku a překvapeně zvedlo hlavy. Voldemort je krátce přejel pohledem a oni rychle sklopily hlavu zpátky do původní polohy. "Tak ty jsi členem Fénixova řádu? A co tě vede k tomu, aby ses k nám přidal?" zeptal se nebezpečně.

"Ehm-" Strach je mocná emoce. A právě ona dohnala vyděšeného Petra až sem. Bude pečlivě plnit příkazy Voldemorta a nebude se mít čeho bát. Ochrání ho.... Nedá na něj dopustit....

"Ehm?" zaparodoval ten zvuk Voldemort. "Pádný důvod. Nemám na tebe celý večer." strhl mu rukáv a přiložil hůlku.

Kristin se širokým úsměvem vpustila Liz a Lili dál. "Nemohla jsem se vás dočkat!" zasmála se a hned na uvítanou jim na hlavu narazila špičaté čapky posázené hvězdami.

"Mě se ten čaj o páté hned nezdál, ale i přesto mi uniká smysl."řekla Lili trochu vyděšeně a čapku si narovnala, aby ji neklouzala dolů.

"Čaj o páté? Nic pitomnějšího tě už fakt nenapadlo?" obrátila se Liz, která uličnicky pokračila rameny. "Řeklas ať zapojím svou fantazii!"

"To už příště rozhodně neudělám. Tak pojďte dál, pojďte dál!" vyzvala je a zavedla je do vyzdobeného obývacího pokoje. Od stropu viselo několik konfet a na knihovničce stálo několik lampionů s veselými motivy. Stůl se prohýbal pod jídlem - byly tu jednohubky, chlebíčky, zákusky, pohárky se zmrzlinou, spousty čokolády, nechyběl ani popcorn, chipsy a další drobnosti.

Li z na to zírala s vyvalenýma očima. "Tys byla ještě nakoupit?" zeptala se nevěřícně a sledovala přitom jak Kristin nalévá šampaňské.

"Ne!" zářila jako sluníčko. "Spolu jsem to všechno zvládly!" ubezpečila ji.

"Ehm, kdo ještě přijde?" zeptala se Lili a poměřovala si tu hromadu jídla. Pak vykulila oči a podívala se na ty dvě. "To má být moje rozlučka se svobodou?"

"Ano!" rozesmála se Kristin a vtiskla ji jednu sklenku do ruky. "Ještě jahodu!" zvolala a urychleně hodila ovoce do Liliina nápoje. To samé udělala s Lizinou sklenicí a sama sáhla po džusu.

"Počkat - ty nás zkoušíš opít aby ses tomu sama mohla smát nebo co?"zeptala se Liz nevěřícně.

Kristin zahrály v očích veselé ohníčky. "Totiž já jsem to nechtěla nějak zdůrazňovat protože hlavní hvězdu večera už máme." podívala se na Lili, které jen protočila oči v sloup. "Ale já bych teď pít neměla."

Obě se na ní dívaly krajně podezřívavým pohledem když v tom Lili hlasitě zavýskla. "To myslíš vážně?" zakřičela a div že svou skleničku neodhodila. "To je skvělé, Kristin!" skočila ji kolem krku.

Liz zavrtěla hlavou. "To si děláš srandu? Největší blázen z náš všech a čeká dítě?" stejně jako Lili šťastnou ženu objala. "Kdy ses to vůbec dozvěděla a-" zarazila se a všechno si pospojovala dohromady.

To jak bylo Kristin zdánlivě bezdůvodně špatně. Jak celou dobu co s ní seděla v obývacím pokoji zobala sušené ovoce, které nikdy moc nemusela. A to jak se zasekla před regálem s časopisy? Konečně to dávalo smysl. Ona se tomu nevěnovala neboť by ji to nepřišla na mysl - ale kromě bulváru a módy tam bylo ještě něco jiného. Tedy dost možná to bylo taky o módě - ale na titulní straně toho časopisy bylo zvěčněno rozkošné malé dítě, kterému nemohli být víc jak tři měsíce. "Včera v tom obchodu, že?" dovtípila se a Kristinin rozzážřený výraz ji to potvrdil. "A už to je opravdu jisté?"

Kristin se posadila. Z toho všeho, z jejího štěstí, z pozornosti, kteoru ji věnovali, z nadšení a očekávání se ji až točila hlava. "Dneska ráno jsem byla u lékouzelnice a ta mi to potvrdila. Holky, já tomu nemůžu uvěřit!" zakřičela a zaklonila hlavu. "Vážně to je pravda!"

"Výborně." drcl ho do zad Malfoy o několik chvil později. Voldemort už byl dávno pryč a atmosféra povolila. "Od teď jsi jeden z nás."

Petr popotáhl nosem a opatrně si přes čerstvě vypálené znamená přetáhl roztržený rukáv. "Jsem rád."řekl zpola upřímně.

"To by jsi měl být. Je to nesmírná čest." ozval se mu u ucha vysoký, nepříjmený hlas. Byl to stejný hlas, který oznamoval příchod Voldemorta.

Lucius se povýšeně pousmál. "To mu je jasné."

"Nejsem si tak úplně jistá. Ve škole se pořád držel za zadkem mého bratránka - a ten se mezi nás rozhodně nepřidá. Copak, Péťo? Došlo ti, že tě Sirius neochrání? Ano? To ti došlo správně." zachechtala se, ale masku si stále nesundala a proto Petr tápal kdo to na něj mluví. "Aspoň jednu věc jsi udělal dobře. Tak to nezkaž!" přikázala mu a přemístila se pryč.

Malfoy se na něj podíval. "Nesmíš brát Belu příliš vážně. Ona se v tom velmi vyžívá." vysvětlil. "Ale má pravdu, nesmíš nic zkazit. Měj se na pozoru, aby v řádu nic nezpozorovali. Tvoje přítomnost tam a přístup k informacím se nám bude hodit." spokojeně přikývl.

"Budu se snažit nezklamat." zamumlal Petr vyděšeně.

Malfoy měl však po ruce pozitivní informaci. "Zklameš jenom jednou." oznámil mu a pak se přemístil.

"Tebe bych tady nečekal." připustil Sirius když se objevil na štábu Fénixova řádu.

"No já tebe taky ne." opáčil se James aniž by zvedl hlavu od papírů. "Nemáš mít ještě službu?"

"Brumbál to odvolal, ministerský předseda nepřijde takže je zbytečné, aby jsme tam obcházeli." Sirius se posadil na židli. "Proč nejsi doma?"

"Protože tady mám ještě nějaké resty." pokynul rukou k papírům. "A chci to mít z krku."

"To jsi opustil Lili, jo?" utahoval si z něj Sirius.

James se zašklebil. "Nech toho. Lili není doma šla ke Kristin na čaj o páté."

Sirius vyprskl. "Větší blbost jsem nikdy neslyšel."

"Ona se taky netvářila moc přesvědčeně." ušklíbl se James a zívl. "Nevím co mě unavuje víc. Jestli práce, řád a nebo přípravy na svatbu."

"A víš jak tě bude unanovat manželství?" rýpl si Sirius a nevšímal si Jamesova pohledu. "To se teprve budou dít věci."

James si nepartně odkašlal a věnoval se své práci. Sirius najednou nasadil triumfální výraz. "Já už vim co šla Lili dělat!"

Dvanácterák povytáhl obočí. "Poslouchám."

"Ony se loučí s její svobodou!" vyhrkl.

"Tak o tom opravdu pochybuju. Lili nevypadá jako někdo koho by to mrzelo."

Sirius mávl rukou. "Vypadat nemusí. A co ty, kdy to zapijeme?"

"Já se na svatbu těším."

"Těšit se můžeš, ale loučit se musíš!" trval Sirius na svém. "Nejvhodnější doba na spáchání toho se mi jeví jak dnešek. Lili v tahu, dozor nikde..." nechal svou větu vyznít do ztracena.

"Mám toho moc."

"Jamie, to máme všichni!" vyskočil Sirius na nohy. "Podívej se, musíme si trochu užívat! Nebuď tak svázaný a ustrašený-"

"Nejsem ustrašený Siriusi, ale mám určitou zodpovědnost!"

"To ti nikdo nebere. Ale bavit se taky musíš!" vehemtně bránil svoje názory.

James si povzdechl. "Ten život je o něco složitější než jsem čekal."

Sirius se zase posadil zmoženou tou vlnou nostelagie a starostí, kterou v sobě měl kamarádův hlas. "Když jsme byli ve škole..." pokračoval James, "naše největší starosti představoval nedopsaný úkol z dějin a neznalost škytacího dryáku. Trápil nás prohraný famfrpálový zápas-"

"Od chvíle cos byl náš chytač jsme nic neprohráli."žďouchl do něj Sirius.

"a holky." dopověděl James. "Bylo to jiný. Starosti za nás řešili profesoři nebo rodiče. Chránili nás."

Sirius přikývl. "No a pak nás hrozně rychle vykopli a my se nestačíme divit."

"Je to ve mně nebo ve světě? Mám dojem, že se už ani neumím bavit. Že se nejde bavit."

Tichošlápek jeho názor odmítl. "Jde se bavit. Jen musíš chtít. Dvanácteráku," zadíval se do dálky a trochu mu to připomnělo rozhovory, které jen před několika málo hodinami vedl s Caroline, "není to lehký. Jo, je to těžký. Představovali jsme si to jinak. Klidnějc. Romantičtějc. Nesnili jsme o bojích na život a na smrt a o schovávání se. Jenže to teď takový je. Na druhou stranu musíš brát to co se ti nabízí." filozofická část skončila a byl tu ten starý dobrý Sirius. "A já ti teďka nabízím minámálně jednu skleničku nějakýho sakra dobrýho pití. Když ne jako rozlučku tak jako pozvání od kámoše, kterej si chce trochu orazit po těžkym dni."

Jamesovi už na tváři pohrával úsměv. Tohle potřeboval slyšet. Tohle mu vlilo energii do žil. "Beru obojí!" popadl bundu a už se řítili ven.

Lili se zalykala smíchy když začaly vzpomínat na školu a na věci, které prováděli. "Merline-" zavýskla Kristin a vůbec se neobtěžovala tišit hlas přestože ručička hodin už pokročila k jedenácté hodině "vzpomínáte jak jsme o Velikonocích šli kolem toho jezera? A ten kluk... Nějaký kluk se tam tak nakláněl a Elizabeth si myslela, že to je Potter a chtěla rozveselit Lili a tak se rozběhla a s razancí odbržděného vagonu ho tam shodila?" dokázala ze sebe vypravit. "Nevím co mě pobavilo víc... Jak se vymáchal a nebo jak se Liz dívala když se vynořil a zjistila, že to není Potter, ale prefekt Havraspáru...."

Všechny tři se rozesmály nanovo. "Tak vidíš co všechno pro přátelé neudělám?" zeptala se Liz a otřela si slzy smíchu. "Ale když se nevynořila Potterova hlava byla jsem fakt v šoku."

"Jen nedělej, vždyť jsi na tom vydělala, pozval tě na rande!" drcla do ní Kristin a natáhla se pro hrst popcornu.

"Jo, ale skoro celou dobu mluvil o tom, že v tom jezeře chytl rýmu." zašklebila se Liz.

Smích propukl znovu a trvalo dlouho než se utišily. "Holky, málem bych zapomněla!" Kristin vyskočila na nohy. "Zlatý hřeb večera!"

"Čekáš dvojčata?" zeptala se Lili lehkovážně.

Kristin zavrtěla hlavou. Ač byla rozjařená nedalo ji to, aby si nevzpomněla na své vlastní dvojče. Na svou milovanou Elenu. Od její smrti uběhl už jistý čas. Ale stále to nesmírně bolelo. Připadala si jako kdyby přišla o ruku nebo jinou důležitou část těla. Byla ale pevně rozhodnutá si dnešní den - nyní už spíš večer - užívat jak nejvíc to jde. To by Elena schválila všemi deseti. "To budeš koukat co mám!" zasmála se než si stačily všimnout, že se zarazila a odkvačila do kuchyně.

"Liz!" Lili dala kamarádce ruku kolem ramen. "Mělas mě na to připravit! Taky bych něco donesla a připravila!"

"Lili prosím tě! Je to tvoje rozlučka. Tolik lítáš kolem příprav na svatbu a ještě tohle? Jen klid a užívej si. Toho pohoštění i svobody!" stiskla ji ruku.

Lili se usmála. "Nezbývá mi nic jiného než souhlasit. Je to fakt báječný!" zakřičela, aby ji slyšela i Kristin.

"A bude to ještě lepší!" ubezpečila ji a vyšla z kuchyně s melounem - ovšem nejen tak obyčejným leč lahodným melounem. Kristin udělala melounovou bowli.

"Teď ses fakt překonala!" vykřikla Liz a div ji neběžela naprosti.

"Já vím jak se vlichotit alkoholikům." ušklíbla se Kristin.

"My ti dáme alkoholiky!" zvolaly obě dívky současně.