13. Nečekaná soupeřka

" Rone?" ozvalo se opatrné zaklepání na dveře Ronova podkrovního pokoje. " Můžu dál, Rone?"

Ron, který si užíval prázdnin a právě si dával dvacet po dobrém obědě překvapeně zamrkal, když za dveřmi uslyšel matčin hlas. Většinou se neobtěžovala chodit až nahoru a když mu něco chtěla hlasitě zezdola vyvolávala jeho jméno. A jestliže přišla věstilo to průšvih.

"Jasně, mamko." řekl Ron a posadil se. Matka vešla a opatrně za sebou zavřela dveře.

"Rone, podívej se... Vím, že prázdniny ještě nejsou ani v půlce, ale myslím, že je načase abys napsal Hermioně ať přijede. Nevím jestli se spolu momentálně bavíte nebo nebavíte, ale její příjezd potěší minimálně mě a Ginny. Takže ji napiš ať přijede."

Ron povytáhl obočí. " My se bavíme v tom není problém. Ale myslím, že Hermiona počítá s tím že přijedete až na poslední týden prázdnin jako vždycky. Proč ji mám zvát už teď?" zeptal se potěšeně ale zvědavě a překvapeně.

Jeho matka si těžce povzdechla a posadila se na vetchou stoličku v rohu pokoje. " Rone jde... O její bezpečí. Pán zla je vážně zpátky a jak určitě víš, protože jsi chytrý kluk, získává svou dřívější moc a spojence. Lidé se začínají bát a mizet. Hermiona je v mudlovském světe v nebezpečí. Už jenom fakt, že to je čarodějka z mudlovské rodiny z ní dělá... Promiň mi ten výraz, ale dělá to z ní lovnou zvěř, se kterou si Smrtijedi budou krátit dlouhou chvíli. Co pro ní představuje mnohem větší nebezpečí je fakt, že je to nejlepší kamarádka Harryho Pottera. Smrtijedi si ji určitě pamatují z té vaší... Akce na ministerstvu." řekla a pohledem sklouzla na Ronovi odhalené paže, na kterýc dosud byly znát šrámy potom jak se mu kolem nich obmotala chapadélka mozků. " A oni nezapomínají. Hermiona není v bezpečí."

" A tady bude?" zeptal se Ron potichu.

" Spíš ji ochrání dům plný kouzelníků než mudlovský zámek ve dveřích." řekla jeho matka potichu. " Nechci strašit Tebe ani ji. Jen Vás chci mít všechny v bezpečí, ano?"

Ron přikývl a už se sháněl po brku a pergamenu. " Napíšu ji." rozhodl. " Řeknu že má přijet tento pátek."

" Klidně pozvi i její rodiče. Ať nemají pocit, že je připravuje o čas, který mohou strávit se svou dcerou. Sice netuším kde bychom je ubytovali, ale nějak bychom to zvládli. Hodný chlapec." usmála se na syna a opustila jeho pokoj. Ron popadl první brk který našel a začal rychle psát.

" Nic proti tomu nemáme, Hermionko." usmála se matka chápavě když ji Miona předložila dopis, ve kterém ji Ron zval do Doupěte. " S tebou nepojedeme, řekneš jim, že jsou velmi laskaví, ale nebude to potřeba, ano? Hezky nám piš ať víme, že jsi v pořádku."

" Samozřejmě že budu, mami." ujistila ji Hermiona, ale myšlenkami už byla v Doupěti a přemýšlela co všechno se bude dít. Budou mít šanci vyslechnout nějaké plány řádů? Kde je teď vůbec hlavní štáb - kdo se stal vlastníkem domu na Grimmuldově náměstí? Jako první ji napadla Belatrix, která byla nejspíš Siriusovou nejbližší žijící příbuznou. Při vzpomínce na tu ženu se otřásla. Dosud ji v učích zvonil její chladný, krutý smích, dosud před sebou viděla její rozjařený výraz, když se ji podařilo zabít Siriuse.

" Hermiono?" zeptal se táta opatrně a položil ji ruku na rameno. " Děje se něco?"

Ani si to neuvědomila, ale po tváři se ji kutálela slza. Vzpomínka na Siriuse ji stále bolela. Neschvalovala jeho chování vůči Kráturovi a také jistou nezodpovědnost, se kterou jednal přesto viděla pouto mezi ním a Harrym a brala ho jako přítele.

" Ne, to je v pořádku." usmála se a rychle si oči utřela. Od událostí ve čtvrtém ročníku rodičům v podstatě lhala. Neprozradila jim nic o muži, který si říkal Pán Zla ani o jeho návratu, neřekla jim, že letos v červnu se dostala na odbor záhad a mohla tam přijít o život. Nervózně se uchichtla. Copak ji nešlo o život od chvíle kdy se poznala s Harrym? Mohla zemřít při hledání kamene můdrců, mohl ji zabít bazilišek, mohla podlehnout mozkomorům a nebo mohla být potrestána vlkodlačím prokletím - v největším bezpečí nejspíš byla po boku Viktora Kruma. Povzdechla si. Její konverzace přes dopisy s Viktorem pomalu utichala. Opět odmítla jeho pozvání do Bulharska a nemohla jej pozvat do Anglie, protože za několik dní odjížděla k Ronovi. Nemohla se ubránit úšklebku když si představila Ronův výraz a slovník, kdyby se Viktor objevil v Doupěti. Nemohla mít Viktorovi za zlé jestliže jeho zájem o ní opadá. Ta vzdálenost, to odloučení, to všechno dělalo své. Přestože už na počátku jejich vztahu věděla, že to dopadne takhle nějak trochu ji to mrzelo.

" Hermiono? Říkala jsi, že si půjdeš sbalit věci a už několik minut stojíš nehnutě na místě. Vážně si jsi jistá, že se nic neděje? Tobě, tvým přátelům...? Vážně to je v pořádku?" zopakoval otec svůj dotaz.

" Ne, tati je to dobré. Jen jsem se zamyslela. Jak to všechno bude, víš." usmála se a políbila ho na tvář. " Tak já jdu vážně balit." usmála se a zmizela ve svém pokoji. Zavřela dveře a vydechla. Co ji vyčerpálo víc - to že musí rodičům lhát nebo neustálý souboj o Harryho, Ronův a svůj život?

" Dneska přijede, Hermiona." pochvaloval si Ron když matka servírovala na stůl snídani. Domluvili se, že pro ni přijede Tonksová a přemístít se s ní do Doupěte.

" Díky bohu." zahučela Ginny a mazala si topinku. " Už jsem si říkala, že mi z Šišly hrábne."

" Ginny!" sykla její matka a klepla ji do hlavy hrnečkem.

" Co? Ještě mi řekni, že máš radost, že tady je. Kam ten Bill dal oči?" zahuhlala. " Ale Ron to chápe, viď Rone?" dloubla do bratra, kterému jen zrudly uši. Tohle se vážně mohlo stát jen jemu. Dívka která mu před rokem popletla hlavu byla zasnoubená s jeho nejstarším bratrem. A co hůř bydlela teď v Doupěti. Takticky mlčel a věnoval se svému jídlu.

" Já jsem jen zvědavá co na ni řekne Hermiona. Neví že je tady, že ne?"

" Neví. A Ginny, opovaž se, opovaž se! Hermionu nějak štvát proti Fleur. Jednou je to členka rodiny tak..." pohrozila ji matka a vyšla na zahradu nakrmit slepice.

" Myslim, že se nebudu muset vůbec snažit." ušklíbla se Ginny a napila se čaje.

Ron zvedl hlavu. " Co tím myslíš? Herrmiona přeci proti Fleur nic nemá."

Ginny se jen ušklíbla vzala si nedojedenou topinku do ruky a vydala se na cestu do svého pokoje. " Samozřejmě, že nemá. Konec konců z Tebe a Viktora Kruma by se také mohly stát dobří přátelé."

" Co s tím má co dělat Krum?" zeptal se Ron zmateně.

Ginny protočila oči. " Rone," pravila lítostivě, " ty budeš asi vážně blbec." posteskla si a a zavřela se v pokoji.

Hermiona měla radost když se dozvěděla že si ji má vyzvednout Tonksová. Připravila rodiče na to, že Nymfadora je poněkud zvláštní a výstřední a poprosila je, aby na ni příliš nezírali, protože ona to nemá ráda. Jaké ale bylo její překvapení když se ozval zvonek u dveří a nestála za nimi usměvavá osůbka s rozježenými růžovými vlasy ve fialovém ani svítivě zeleném oblečku, ale naprosto obyčejná a unavená žena s podivně plavými vlasy a v obyčejných džínách a bílém tričku.

" Tonksová?" zeptala se pro jistotu a musela si připomínat, aby zavřela pusu.

" Ano, Hermiono." koutky úst se ji zvedly k úsměvu, ale její oči zůstávaly zklamané a smutné. " Ráda tě vidím." v jejím hlase bylo nepopiratelná radost ze shledání, ale ve tváři se nic z toho neodrazilo. " Dobrý den." pozdravila slušně její rodiče. " Můžeme vyrazit, Hermiono? Není času nazbyt. Pošuk si pro mě ještě něco nachystal."

Dívka přikývla a zběžně se pousmála na rodiče, kteří postávali v chodbě a zjevně přemýšleli jestli pro Hermionu vážně přišla ta Tonksová, o které Hermiona mluvila.

" Ukaž kufr-" Tonksové se povedlo převrhnout košík s Křivonožkou a rozlícený kocour z něj vypadl a začal pobíhat po místnosti, takže se odchod o něco pozdržel. Grangerovi i Tonksová utržili několik škrábanců, ale nakonec se jim kočku podařilo spacifikovat a nacpat zpátky do košíku. " Tak jdeme na to." povzdechla si Tonksová, pousmála se na Mioniny rodiče, do jedné ruky vzala kufr, za druhou chytila Hermionu a s prásknutím zmizely.

" Hermiona!" Ginny radostně vyskočila když zaslechla ránu typickou pro přemístění vycházející ze dvora a velmi ráda opustila Fleuřinu společnost.

Z horních pater domu se ozývalo dupání jak se dolů hnal Ron. Fleur se půvabně postavila na nohy a vyšla za Ginny, která už se vítala s kamarádkou.

" Errrmiono!" usmála se Fleur půvabně. " Tak ráda tě zasse vidím." usmále se ač pravda byla taková, že Hermionu si příliš nepamatovala a měla jen jakési matné povědomí že to je ta dívka, která byla na plese s Viktorem Krumem.

" Fleur Delacour?" zeptala se Hermiona nevěřícně a dívala se na dívku, kterou považovala za jakousi hrozbu.

" Ano." usmála se Fleur a políbila ji na obě tváře. Hermiona byla tak ohromená její přítomností, že se nezmohla ani na slovo.

" Tonksová! Nechceš zůstat na večeři?" hnala se k nim paní Weasleyová a zuřivě mávala na Hermionu.

" Děkuju Molly, ale mám ještě nějakou práci." zašeptala Tonksová a dívala se na prašnou zem. " Budu muset jít."

" Neměla bys to s prací přehánět! Vždyť jsi jako lunt, kdy jsi naposled pořádně-"

" Hermiono!" z domu se hnal Ron a málem zakopl. Rázem zrudl když si uvědomil, že jeho klopýtnutí viděla jak Hermiona tak Fleur.

" Ty jsi nešika. Musiš být víse opatrrný." doporučila mu Fleur a když procházela kolem něj, bezděčně mu poklepala na rameno.

Hermiona se podívala na Ginny. " Co tady tahle nádhera dělá?" zašeptala nevěřícně.

"Kde je Harry?" zeptala se Hermina znepokojeně a snažila se zahlédnout Harryho nenapravitelně rozcuchanou kštici.

" Ahoj Rone!" vypískal kolemjdoucí Levandule Brownová a zářivě se na Rona usmála. Vzápětí zčervenala a rychle se vmísila do davu. Parvati ji následovala s jakoucím vědoucím výrazem. " Ahoj." usmála se na Hermionu, která jen povytáhla obočí a pokračovala za Levandulí.

" Já nevím." Ron byl dívčím pozdravem zjevně vyvedený z míry a všechno ostatní jaksi momentálně proplouvalo kolem něj." Asi už je v sini. Tak pojď." vyzval ji a sám si to štrádoval ke kočárům.

Jeho proroctví se ale nenaplnilo a Harry v síni neseděl. " Nevíš kde je Harry?" naklonila se Hermiona k Ginny, která se k Ronově nelibosti usadila společně s Deanem hned vedle nich.

" Tak to netuším, pokud vím byl v kupé s Nevillem a Lenkou. Já byla s Deanem." pokrčila rameny a nevšímala si toho jak Ron koulí očima.

" Merline!" vyjekla o chvíli později když před zraky všech studentů a profesorů vešel Harry a na tváři měl krvavé skvrny.

" Harry je vážně pořád v akci." poznamenal Dean udiveně a položil Ginny ruku kolem pasu.

Ron si odfrkl. " To se spolehni. Harry, kamaráde co je sTebou?" zeptal se udělal mu vedle sebe místo.

" Tady ne." zahuhňal Harry a spěšně si otíral tvář.

" Hermiono? Jaké byli prázdniny?" posadila se Levandule na její postel.

"Byly fajn." usmála se Hermiona a pokračovala ve vyndávání věcí do svého nočního stolku." A co tvoje?"

" Jako vždy. Dovolená s rodiči, byla u mě Parvati, pak jsem byla já u Parvati... Nic moc nového. Tys nebyla někde na návštěvě... Třeba někde v zahraničí?" nadhodila Hermina dobře věděla, že tím naráží na Viktora.

" Ne, to jsem nebyla. Vlastně jsem skoro celé léto strávila s Harrym, Ronem a jeho rodinou." řekla s úsměvem a zavřela šuplík.

" Ach." Levandulina vřelost trochu ochabla. " To muselo být báječné."

" Ano, to bylo." poznamenala s jistým zadostiučiněním Hermiona a odešla si vybalit zbytek věcí.

K Mioninému nesmírnému překvapení se v pondělí ráno rozletěly dveře učebny lektvarů a dovnitř vpadl Ron a Harry. Potěšilo ji, že ty dva vidí, ale nechápala co tu dělají.

Začali Křiklanovi vysvětlovat situaci a ten je vřele přivítal a vrátil se k původnímu tématu - identifikaci připravených lektvarů. To byla pro Hermionu hračka. Všechny je poznala na první pohled. Když vysvětlila i podstatu lektvaru štěstí Křiklan uznale přikývl a zeptal se na její jméno a potom se začal zajímat zda není spřízněna s kouzelníkem, který založil společnost na výrobu lektvarů. Když jeho domněku vyvrátila, zamyslel se a potom se podíval na Harryho a očima mu prolétlo poznání. " Aha! Takže o Vás tady Harry mluvil.Nejlepší studentka z ročníku. Ano, měl jste pravdu, pane Pottere, měl jste pravdu." usmál se a pokračoval ve výkladu.

Hermiona se zarděla. " To jsi vážně řekl, Harry?" zeptala se potěšeně.

Ron se zničehonic přestal radovat z toho, že ukořistil lepší učebnici. " Vždyť to je naprostá pravda. Kdyby se zeptali mě, řekl bych totéž." Hermiona jeho poznámce nevěnovala příliš pozornosti a jen se zářivě usmívala na Harryho. Ten rozpačitě uhnul pohledem.

" Kapitán? No, páni." kochal se ráno Ron nad novou funkcí svého kamaráda, který se před několika okamžiky dozvěděl, že se stal kapitán famfrpálového týmu.

"To se dalo čekat, nebo ne?" ozvala se Hermiona od své učebnice. Byla trochu podrážděná což se před hodinou lektvarů stávalo poměrně často. Harryho učebnice nebyla ani trochu obyčejná a její předchozí majitel do ní dopisoval jisté vylepšovánky lektvarů a Harry už v ní objevil několik kouzel. Zatím neměl odvahu je někde vyzkoušet. Hermiona trvalo na tom, že by měl knihu co nejdřívě vrátit, protože to může být nebezpečné a Ron tvrdil, že ji jednoduše štve, že je někdo lepší než ona.

" Neplácej nesmysli, Rone." ohradila se Hermiona. " Prostě nechci, aby se něco stalo. Chápeš to?"

Ron nad tím mávl rukou a dychtivě se Harryho vyptával kdy hodlá svolat konkurz na jehož základě bude sestavovat nebelvírský tým.

Ron byl v obličejí zelený, skoro by se dal přirovnat k vévodící barvě Zmijozelské koleje, ale vypadal tak vystresovaně, že ani jeho sestra ani Hermiona neměly sílu ho nějak zlobit. Třásl se jako osika a vypadal, že se brzy nervově zhroutí.

" Podívej se Rone, to bude úplně v pořádku, nemáš se čeho bát." nujišťovala ho Hermiona a mazala mu topinku máslem. " Jsem si jistá, že to zvládneš." položila před něj jídlo. " A i kdyby ne, svět se nezhroutí." dodala potichu a sledovala jak Ron zezelenal ještě víc když se podíval na opečený chleba.

" Jen hezky dýchej." doporučila mu Ginny a klidně se ládovala míchanými vejci. Musela konkurz absolovat znovu ač za Nebelvírské družstvo už hrála a všichni věděli o jejích chytačských i střeleckých dovednostech. Zjevně nervozitou netrpěla.

Ron musel být vážně vedle protože nic neřekl když si vedle jeho sestry sedl Dean a položil ji ruku na stehno. Hermiona jen přimhouřila oči když uviděl jak se Harry na toto gesto zatvářil. Pak se začala věnovat Ronovi. " Rone, vážně-"

Vedle ní se najedou objevila Levandule, nahnula se přes stůl a důležitě Ronovým směrem zašeptala " Držím ti palce!"

Hermiona jen pootevřela pusu a sledovala jak se Ronův výraz mění z nervózního na samolibý a sebejistý. " Jdeme na to?" zeptal se najednou Harryho a plácl ho po zádech.

" Jo." odpověděl Harry zaskočeně.

" Pche." odfrkla si Hermiona a vydala se na tribunu.

Ron se roztřeseně posadil na koště a odlepil se od země. Už pár týdnů soukromně trénoval a připravoval se na konkurz, ve kterém byl pevně rozhodnut uspět. Teď jeho rozhodnutí kolísalo. Na tribunách už nebyli jen úspěšní a neúspěšný zájemci o post v nově sestavovaném družstvu, ale přiloudalo se i několik zvědavců z jiných kolejí. Na opačných stranách tribuny seděla Hermiona, která vypadala jako když se na něco úporně soustředí a Levandule, která se na Rona zářivě usmívala kdykoliv jen naznačil, že by se podíval jejím směrem.

" Dobře, začneme!" pobídl před několika okamžiky vybrané střelkyně a ty dávaly Ronovi co protio. Rozhodně ho nešetřili ač Katie Bellová ho dobře znala a Ginny byla jeho sestra. Pokusil se vytěsnit svou nervozitu a snažil se podávat co nejlepší výkony. Nakonec se mu podařilo vychytat většinu střel.

" Rone, výborně, Rone, to bylo krásný!" ječela Levandule a zběsile poskakovala. Když se podíval na Hermionu viděl jak sedí rovně a hrdě. Nic neříkala a nekřičela na něj přesto viděl, že je spokojená. Když ale pohlédl k brankám a viděl jak se před nimi vznáší rozložitá postava Cormacka Mclaggena právě získaná jistota a spokojenost ho pomalu opouštěla. Když vychytal první tři rány jeho pocity byly pryč docela a místu brankáře dával vale.

Hermiona bolestně přimhouřila oči. Cormack byl dobrý o tom nebylo sporu. Narozdíl od Rona žádnou nervozitou netrpěl a to zvyšovalo jeho přesnost. Jestli chytí i další ránu Ron bude mít smůlu. Rozhodnutí bylo náhlé a nečekané. Věděla, že je to špatné, ale zároveň chtěla zoufale pomoct Ronovi, byl to přeci kamarád a po místu brankáře tolik toužil a zasloužil si! Vytáhla zpod kabátu hůlku namířila na Cormacka ( dávala si dobrý pozor, aby ji nikdo neviděl) a zašeptala matoucí kouzlo. Ginny vystřelila a Mclaggen vyrazil úplně opačným směrem. Ronovi příznivci vybuchli nadšením, protože bylo jasné kdo je nový Nebelvírský brankář. Hermiona hůlku spěšně chovala a zhluboka se nadechovala, doufala, že se nečervená. Potom se rychle rozeběhla na hřiště, aby Ronovi pogratulovala.

" Prostě jsem tomu vůbec nevěřil, ale chytil jsem to! A páni, pak jsem si myslel, že Cormack bude lepší, ale on to úplně zvoral! Vyrazil naprosto jiným směrem! No, podívejte!" Ron, Hermiona a Harry právě v ycházeli z velké síně. Cormack do ní vcházel či spíše pokoušel se vcházet. Povedlo se mu to až na třetí pokus jelikož předtím narazil do futer.

" Jako kdyby ho někdo zasáhl matoucím kouzlem." zavrtěl Ron hlavou a Hermiona se najednou zrudla a prudce se rozkašlala.

"Copak?" podivil se Ron a přátelsky ji praštil do zad. " Něco ti nesedlo?"

" Ale kdepak." zahuhlala Hermiona. " Asi budu muset do knihovny." dodala spěšně a zmizela jim z dohledu.