4. Neplánovaná překvapení

Elizabeth si odešla s Kristin sednout do obývacího pokoje.

Kristin se hluboce nadechla a ruku si položila na žaludek. "Tohle mě už opravdu štve." připustila a lokla si vody.

"Tak si dojdi k lékouzelníkům."

"To říká ta pravá." odfrka si Kristin a narážela tak na Lizinu umíněnost a odmítavost vůči lékařům nebo jiné odborné pomoci. "Neříkej, že tobě by nějaká ta pilulka taky neprospěla."

Liz jen nafoukla tváře. "Mě by nejvíc prospělo kdydy se mnou všichni přestali zacházet jako když jsem ze skla."

"Nejvíc by ti prospělo kdyby jsi změnila destinaci." namítla Kristin a vodu odložila na stolek.

"Mám jet na dovolenou?" zeptala se Liz sarkasticky.

Kristin se usmála. " V tom případě mě ale vezmeš s sebou. Ne Lizi myslím, že by ses potřebovala postavit na vlastní nohy. Vaši to určitě myslí dobře jenže kolem tebe taky chodí jako po špičkách."

"Mám si sehnat vlastní byt?"

Kristin pokrčila rameny. "Já nevím. Je pravda, že doma s rodinou to je bezpečnější."

Liz zavrtěla hlavou. "Podle mě není bezpečno nikde. Ale realitám to zrovna moc nejde vzhledem k tomu všemu co se děje."

"Víš co? Pojďme se bavit o něčem jiném." smetla Kristin ožehavé téma ze stolu. "Naše Lili se za pár dní vdává!" nasadila spokojený úsměv. "Přemýšlela už o nějakém loučení se svobodou?"

"Řekla bych, že Lili je natolik zaměstnaná vzorkem ubrusů a výběrem květin, že na nic takového ani nepomyslela."

Kristin zasvítily oči vzrušením. "V tom případě to musíme zorganizovat!" vyhrkla nadšeně.

"Nechci tu být za tu rozumnou, ale myslíš, že Lili se nechá vytáhnout ven a někde juchat?"

"Kdo tu mluví o venku? Můžeme to klidně udělat tady nikomu to vadit nebude." už se rozhlížela po pokoji. "Seženu nějaké květiny a spousty jídla a vezmeme si pyžama a budeme se cpát až k prasknutí a vytahovat veselé historky ze školy a prohlížet si fotky a uděláme taneční soutěž a určitě vymyslíme ještě další věci!" spokojeně si oddechla. "Ano, to bude perfektní."

Liz se musela pousmát. Ano, to by bylo perfektní. Znělo to jako večírky pořádané v Bradavicích v jejich pokoji. Užily si při nich tolik legrace!

"Když bude hlavní aktérka večera souhlasit tak proč ne?" pousmála se Liz. "Navrhnu ji to dneska ses ní uvidím."

"Výborně, výborně!" zajásala Kristin.

"Moje slova." do obýváku strčil hlavu Ralph. "Náš lektvárek je hotový."

Remus nervózně přecházel po místnosti a ulevilo se mu když se James se Siriusem přemístili zpátky. "Tak?" zeptal se. "Je všechno jak má být?"

"Dá se tomu tak říkat." uznal Sirius. "Petr je živ a zdráv nicméně starosti o matku mu z hlavy vytěsnily všechno další."

Remus s povzdechem přikývl. "Ach ano. Rodina. Přátelé. Manželé. Partneři. Všichni v nebezpečí."

James se posadil. "Byl hrozně vyděšený."řekl potichu. "Bylo mi ho opravdu líto."

"Nikoho krom matky nemá. Od vždycky. Měli by jsme na něj dávat větší pozor." rozhodl Sirius. "Je to náš kamarád a co si budeme povídat - je to trochu trouba a strašpytel. Tohle všechno snáší špatně."

Nikdo mu neodpověděl a každý z mužů se ponořil do svého vlastního světa.

Elizabeth sledovala jak Ralph vhodil kamínky do jedu a pak je pomocí hůlky zasadil zpátky do prstenů.

"Připraveno?" otočil se na Liz, která si místo odpovědi rozepnula řetízek, který měla kolem krku. Dostala ho od rodičů těsně předtím než prvně odjela do Bradavic. Všichni byli zvyklý, že ho nosí. Nikdo na tom neuvidí nic podezřelého. Ralph z řetízku stáhl opál, který se na něm pohupoval a pečlivě ho vykoupal v jedu mumlajíc přitom příslušné formule. Pak ho vrátil zpátky na řetízek a vtiskl Liz do rukou. "Teď,"řekl směrem k ženám, "jsem připraveni i na to nejhorší."

"Ale zpátky k původnímu témata." Kristin byla z těch lidí, kteří nesnesou ponorou náladu a ač tomu všechno kolem mohlo odporovat ona sama si přála být šťastná a veselá a snažila se to přenést i na ostatní. "Tu rozlučku určitě musíme udělat. O něco takového nemůžeme Lili připravit. Ani tebe až se jednou budeš vdávat." usmála se a už otevřela lednici, aby si prohlédla zásoby.

Liz si skousla ret. Už měla na jazyku, že ona se nikdy nevdá, ale nakonec se rozhodla, že pronáše to před Ralphem by nebylo to nejlepší co by mohla udělat. Ohledně Justina byl stále velmi citlivý a od Kristin věděla, že si jeho smrt stále vyčítá a považuje si za svoje vlastní selhání. "Kdyby se někdy vdávala," rozhodla se nakonec pro uhlazenější formu, "tak tebe svážu a někam zavřu. Možná, ale opravdu jen možná bych dovolila Ralphovi, aby ti ta pouta povolil a před obřadem tě přivedl."

Její sestřenka se jen zasmála. "Podívej když jsi mě naposledy chtěla zavřít do spižírny tak to skončilo tím, že jsem ti přivřela ruku do dveří a ty jsi kvičela jako podsvinče."

"Bylo mi šest! A fakt to bolelo!" vyhrkla Eliz a Ralph se jen potutelně usmíval.

"To je teď vedlejší ta ruka to přežila nebo ne?" ušklíbla se Kristin a zaběhla do ložnice. Vrátila se kompletně převlečená s kabelkou v ruce. "Jdeme na nákupy! Na zítřek musí být všechno připravené!"

"Ty chceš tu rozlučku dělat zítra?" pozvedla Liz obočí.

"Ano, proč taky čekat? Tu svatbu mají v sobotu a dneska máme středu. Tak ať má Lili den na vystřízlivění." popadla zkoprnělou Liz za ruku a táhla ji ven.

Caroline ztuhla když se ozvalo zaklepání na dveře. Prázdniny se vždy stávaly časem bezstarostnosti, uvolnění, odpočinku a v neposlední řadě také oslav, večírků a dalších akcí. Letos to bylo jiné. Ačkoliv venku zářilo slunce a v mudlovských čtvrtích neutichal smích a výskaní dětí tady to bylo jiné. Kouzelnící se obávali vystrčit nos z domu a když už to udělali pohybovali se v uzavřených skupinkách a chvátavým tempem. Kolikrát se za tyto prázdniny podívala ven by mohla spočítat na prstech jedné ruky.

Dodala si odvahy a z kapsy vyndala hůlku. Do plnoletosti ji zbývalo ještě pár týdnů, ale připomínala si, že ve výjmečných situacích může i neplnoletý kouzelník použít magii. Nebylo by lepší kdyby neotvírala a prostě předstírala, že tu nikdy není? Klepání se zopakovalo. Nebylo tedy pochy, že by se jednalo o omyl nebo žert. Někdo chtěl dovnitř.

Ruka se ji třásla když vzala za kliku a otevřela - v ten okamžik si stihla zopakovat základní obranná kouzla. Její překvapení bylo nesmírné, když zjistila, že za dveřmi nikdo nestojí. Nakrčila čelo a vykoukla ven, aby se rozhlédla na obě dvě strany. Byl to snad jenom hloupý žert?

"Pozor." ozvalo se ji těsně vedle ucha a ona nadskočila leknutím. "Nech mě projít dál."

"Siriusi?" zašeptala nevěřícně a stále se rozhlížela dokola protože ho nikde neviděla. Pak uposlechla jeho příkaz a ustoupila ze dveří.

"Zavři." ozval se jeho hlas znovu. Zavrtěla hlavou a dveře přibouchla. "Oč jde?" vyhrkla útočně a s děsem ji začínalo docházet jakou chybu udělala když někoho - nebo snad něco - pustila do domu jenom proto, že se ji zdálo, že to mluví hlasem jejího přítele? Přítele, kterého od začátku prázdnin neviděla ani o něm neslyšela a netušila jestli vůbec žije? O kterého se tolik bála a který ji tolik chyběl...

"S tebou půjdu někdy nakupovat." utahovala si Liz z Kristin, která se celá rozstřesená vrátila z toalet. Právě se nacházely v mudlovském nákupním středisku. Elizabeth netušila jak to Kristin dělá, ale její přítomnost měla zázračný a uvolňující vliv. Nebála se tak jako na každém kroku, že někdě číhá smrtijed nebo snad mozkomor - kteří ji děsili snad ještě víc než lidští následovníci pána Zla. Nebylo to přímo bezstarostné, ale bylo to příjemné, alespoň na okamžik upozadit všechny starosti o své blízké a o celý svět.

Kristin si znovu otřela ústa kapesníčkem. "Je mi líto, ale nejde tomu zabránit." položila si ruku na rozhoupaný žaludek. "Kdyby to alespoň mělo nějaký spouštěč, ale to přichází z ničeho nic." posteskla si. "No, s tím se vyrovnáme, ale až bude čas." podívala se do přetékajícího nákupního vozíku. "Myslíš, že máme všechno?" zeptala se nejistě.

"Musíme mít všechno! Tohle nespotřebujeme ani kdyby jsem s tou její svobodou loučili měsíce." ušklíbla se Liz. V koši se dalo najít snad všechno - od alkoholu, přes džusy a minerální vody, křupky a jiné slané pochutiny, sladké řezy a zákusy, pečivo, uzeniny, sýry a pomazánky. Uprostřed koše trůnil meloun a několik plechovek s kompotem.

"Když to nesníme my tak Ralph a já určitě." zachechtala se Kristin. "Mimochodem máš už pro Lili svatební dar?"

Elizabeth se pousmála. "Ano to mám. A nebudu ti říkat co to je ty bys ji to vyžvanila. A ty?"

"Mám takové nereálné nápady, ale nic určitého. Zase to bude na poslední chvíli." pousmála se Kristin. "Vždyť mě znáš nebo snad ne?"

"No právě." Liz tlačila košík směrem k pokladnám když si najednou všimla, že za ní Kristin nejde. Otočila se a spatřila jak zcela nehybně stojí před jedním z regálů. Odsunula koš stranou, aby se nepletl dalším zákazníkům a vrátila se k sestřence. "Kristin co je? Je ti zase špatně?" dala ji ruku kolem pasu. "Co je?"

Kristin bez hlesu zírala na vystavené časopisy což Eliz nedávalo ten nejmenší smysl. "Chceš Lili dát jako svatební dar Vogue magazín?" zeptala se pochybovačně.

"Já-" Kristin hlas se zadrhl a pak pomalu a neochotně odtrhla zrak od zboží. "Ne, já jsem se jen tak zamyslela... To byl zásek neřeš to." poprosila ji a sama se vydala ke košíku a svižným krokem si to zamířila k pokladně.

Liz se na ni dívala trochu vyděšeně. Ano, Kristininy takzvané záseky znala a přicházely ve chvíli kdy si uvědomila něco zcela průlomového. Pohlédla na časopisy - co ji při pohledu na bulvární plátky a magazíny o módě mohlo napadnout?

Ustoupila o několik kroků zpět až narazila do stěny. Už se neměla kam stáhnout. Ruka s hůlkou ji svrběla a přemýšlela jestli ji má použít a nebo prostě a jednoduše začít křičet a pomoc a doufat, že ji uslyší někdo ze sousedů a vydá se ji na pomoc. Vyslat kouzlo by bylo určitě statečněčnější - ale kam? A jaké? Netušila čemu čelí. Už už se chystala otevřít ústa zatím ještě nerozhodnutá jestli vyřkne kouzlo nebo začne křičet když v tu chvíli před ní stál Sirius a z ramen si svlékal plášť.

"Nechtěl jsem tě polekat." omluvil se ji. "Ale taky jsem nechtěl, aby někdo viděl jak sem jdu." roztáhl náruč a s úsměvem vyčkával.

Caroline si hlasitě oddechla a měla co dělat, aby se po stěne nesvezla k zemi. "Siriusi!" vymáčkla ze sebe nakonec a vrhla se mu do náruče. Pevně ji objal a několik okamžiků si oba vychutnáli blízkost toho druhého a atmosféru shledání. Když ji trochu otrnulo, pohlédla mu do tváře. "Ty se za mě snad stydíš?" zeptala se škádlivě a přitáhla si jeho obličej, aby ho mohla políbit.

Polibek ji nadšeně opětoval a když se od sebe odtrhly jeho oči zářily citem. "Ani v nejmenším. Jenže by nebylo dobré kdyby si někdo z druhé strany spojil tvoje jméno s mým - členem Fénixova řádu a vyděděncem rodiny Blacků." vysvětlil ji tichým hlasem.

"Pojď, pojď, tady nebudeme." popadla ho za ruku a dotáhla ho do svého pokoje. Tam mu ukázala na pohodlné křeslo, ve kterém se s chutí usadil a přitáhl si ji na klín. "Proč jsi přišel až teď?"zeptala se s drobnou výčitkou.

"Protože to dřív nešlo. Měl jsem povinnosti ohledně řádu."

Povzdechla si. "To mají všichni. Moji rodiče jsou také jeho členy." přiznala.

"Skutečně?" zeptal se. "Ještě jsem se tam s nimi nesetkal." dodal na vysvětlenou.

Caroline pozvedla obočí. "Jak je to možné?"

"Celkem lehce. Hlavní štáb je jako jedno velké náměstí. Lidé se tam potkávají, střídají, spěchají, vysvětlují, pomáhají. James je můj nejlepší přítel, ale téměř se tam nevídáme. A co víc ani moc netuším jak tvoji rodiče vypadají."

Ukázala na fotku na nočním stolku. Postarší muž se ženou se drželi kolem ramen a smáli se do objektivu. Carolinina podoba směřovala spíše k matce než k otci. Sirius jen přikývl. "Kdybych je potkal budu je pozdravovat." pousmál se.

"To si nejsem jistá jestli je ten nejlepší nápad. Pořád se tak docela neuklidnili když jsem jim oznámila, že se nerozejdeme." varovala ho Caroline.

"To už je víc jak rok."

"Právě proto jim to leží v žaludku čekali, že nás to přejde samo." ušklíbla se a položila mu hlavu na rameno. "Chybíš mi."

"Ty mě taky." ujistil ji Sirius.

"Je to nezvyk nevídat tě každý den ve škole.... Nesetkávat se v opuštěných učebnách..."

"Nenechávat se seřvat od McGongallové..." doplnil Sirius s úšklebkem. "To mi zase tolik nechybí, abych pravdu řekl."

"No, komu by to chybělo?" pousmála se Caroline a slovní debata byla na několik okamžiků přerušena. Když se opět normálně nadechla zkoumavě se na Siriuse podívala. "Copak?" zeptal se napůl zvědavě a napůl nespokojeně protože si pod jejím pohledem připadal jako pod rentgenem.

"Nic... Jen jsem tak přemýšlela." zamumlala a sklopila hlavu.

"Přemýšlela nad čím?" nedal se odbýt Sirius.

"Jak všechno bude." přiznala se a pohrávala si s jeho prsty.

Sirius si povzdechl. Jestli něco neměl v oblibě pak to byla tahle otázka. Už Remus ve škole ho s tím vytáčel - i když jeho zájem se s touto otázkou točil ohledně úloh. Od děvčat byl na tuto otázku alergický o to více protože pak přicházel monolog o tom jak jsou ustrašené z toho, aby se něco na jejich báječném vztahu nepokazilo a jak nesmírně jim na něm záleží a jsou si jisté, že s ním našli toho pana pravého a chtějí s ním strávit zbytek života. "To ti nikdo nikdy nemohl zaručit. Natož teď."řekl trochu otráveným tónem a pokusil se ji políbit.

Uhnula. "To já vím." zase se projevila ta Caroline, která dokázala o nepříjemných věcech mluvit lehce a jakoby nic. "Přesto nad tím nejde nepřemýšlet. Tobě to na mysl nikdy nepřišlo?" zeptala se udiveně. "Teď se možná můžeme stýkat - sice jako dva praštění puberťáci tajně, pod pláštěm a když není nikdo doma-"

"Dovol mi, abych řekl, že ty jsi ještě pořád puberťák."řekl s trochu štiplavým podtónem.

Nedala na sobě znát, že ji ta slova zasáhla o něco víc než by asi chtěl. "Jenže až se vrátím do školy...." tázavě se na něj podívala. "Vydržíme to rok bez sebe? A co bude pak? Bude pak Pán zla ještě pořád u moci a my se budeme někde schovávat jako krysy?"

Sirius se na ni podíval. Navzdory tomu, že ji před několika okamžiky označil jako puberťačku se mu zdálo, že je nyní mnohem dospělejší než on sám. "Jako krysy?" zeptal se potichu.

Zavrtěla hlavou a přitulila se k němu. "Zapomeň, že jsem o něčem mluvila. To jsou jenom hloupé strachy. Jsem ráda, že jsi tady. Žes za mnou přišel."

On už ale vstával. "Pojď."

Nechala se vytáhnout na nohy, ale tvářila se udiveně. "Co?"

"Říkám, aby jsi šla. A neboj se budeš nadšená." ubezpečil ji.

Kristin působila zamyšleným dojmem a nic neříkala - už celé dvě minuty! To se už samo o sobě zdálo podezřelé. "Přivedeš Lili. Uděláme to u nás." rozhodla Kristin. "Zítra v pět hodin odpoledne."

"A je to překvapení nebo ji můžu rovnou říct, že to bude bohapustá pitka?"zeptala se Liz s úšklebkem a přehodila si přeplněnou igelitku z jedné ruky do druhé.

Kristin se ušklíbla. "Nechám to na tvé fantazii. Tak se snaž." poprosila ji vzala si od ní tašku a pelášila domů. Jakmile se vstoupila do předsíně už stihla křičet "Ralphe já jsem asi na něco přišla!"