2. V podezření

Lili se zatočila a sukně se zavlnila kolem kotníků. Podívala se do zrcadla a zasmála se. Připadala si jako královna.

"Je to nádhera, Lili. Nikdo z tebe nebude moct spustit oči. A James ruce." uchichtla se Liz, která seděla v křesle a pevně v rukou svírala hrneček s čajem.

"Lizi, kdyby jsi jenom věděla!" Lili zaklonila hlavu a musela se znovu zasmát. "Jsem tak šťastná! A James je prostě dokonalý." usmála se a trochu si podkasala sukni. "Pořád si ale říkám jestli by to nechtělo malinko zkrátit, co myslíš? Nebudu si na to šlapat?"

"Jenže to by se muselo založit a budeš vypadat jako kdyby jsi čekal velkou vodu." zavrtěla Liz odmítavě hlavou. "Jenom to nech takhle, to bude dobré." ujistila ji a odrhnula si vlasy z čela.

Lili se ještě okamžik zkoumala v zrcadle. Pak se podívala na kamarádku, která se v křesle doslova utápěla. Ruce se ji trochu třásly a navzdory tomu, že byl červenec na sobě měla svetřík a ne tílko nebo alespoň obyčejné tričko jak by se dalo v takovém čase čekat. Vlasy měla stažené do ohonu, ale i přesto bylo vidět jejich matnost a zplihlost. V očích se značila únava, o které vypovídaly i kruhy pod očima. Vypadala unaveně přestože bylo dopoledne.

"Ty jsi zase nemohla spát viď?" dovtípila se Lili. "Eliz, měla by sis o tom s někým promluvit. To není v pořádku."

Upila čaje a dívala se přes její hlavu. "Já nevím o čem to mluvíš."

Lili si k ní, nehledě na své luxusní šaty, klekla vzala ji hrnek z rukou a pak je uchopila do svých dlaní. "Jsi moc statečná, že se s tím takhle pereš. Ale sama na to prostě nestačíš a není na tom nic špatného. Jestli o tom nechceš mluvit se mnou nebo s rodiči tak prosím. Ale nedus v to sobě. Nech si pomoct." poprosila ji potichu. "Pokaždé když tě vidím jsi hubenější, nevyspalejší a utrápenější. S tím musíme něco udělat."

Liz přerývavě dýchala a usilovně se snažila nerozplakat. "Lili, ty máš za několik dní svatbu. Nebudeme si kazit ty přípravy a to všechno takovými řečmi!" odbyla ji.

"Tady se nic nekazí. Jenom chci, aby jsi byla spokojená. Jak nejvíc to jde. Liz, prosím. Uděláš s tím něco?"

Přikývla a rychle si setřela slzu, která vytryskla z koutku oka. "Podívej se, teď se obě přemůžeme a do tvé svatby to překlepeme. A potom to začnu řešit. Slibuju ti to."

Lili si povzdechla, ale přikývla také. "Dobře, věřím ti." zamumala a začala si pomalu povolovat korzet. "Tak ale teď když jsem si šaty zkusila já, je řada na tobě!" usmála se.

"Na mě?" vykulila oči Liz. "Ale já mám šaty doma ve skříni."

"Ne, to nemáš." ujistila ji Lili a oblékla se do županu. "Totiž jsi můj svěděk a tak jsem ti vybrala šaty sama. Poku se ti nebudou líbit tak to beru na vědomí a vezmi si ty svoje, ale říkala jsem si, že něco nového by třeba neuškodilo." došla ke skříni a otevřela ji. Stáhla z ramínka cosi co bylo ještě zabalené ve vaku. "Pojď si je otevřit." v jejích očích se zračilo očekávání.

Liz se pousmála a přesla pokoj. Opatrně uchopila vak do rukou a začala jej rozepínat.

Sirius se se zíváním loudal ke dveřím. "Dvanácteráku ty si ale umíš vybrat chvilku." zabručel když na prahu spatřil svého nejlepšího přítele.

"Ty hledíš na bezpečnost." ušklíbl se James a zabouchl za sebou dveře.

"Pochybuju, že smrtijed by klepal. Navíc takhle po ránu dokážeš otravovat jenom ty a nikdo jiný." posadil se na gauč a protřel si oči. "Merline, to už je tolik?!" vykřikl když se dozvěděl, že je jedenáct dopoledne. "Prospal jsem toho víc než jsem chtěl."

"To nic kámo." ujistil ho James. "Potřeboval jsi to."

Usmál se. "Mimochodem jak se cítíš teď před svatbou? Už moc času nezbývá. Tik tak, tik tak."

"Asi se budeš divit, ale pořád stejně."řekl James s úsměvem. "Jak se cítíš ty, když ses už skoro měsíc neviděl s Caroline?"

"Asi se divit nebudeš, ale jsem tak vytížený, že na ni nestíhám ani myslet." přiznal se Sirius. "Možná je to tak lepší, je ve větším bezpečí. Vlastně jsem rád, že bude ještě rok studovat. Škola ji ochrání."

James přikývl. "To je pochopitelné. A napadlo tě někdy jak to s vámi bude?"

"Jamie, nevím co bude se mnou zítra." vyhrkl Sirius. "Jak mám vědět co bude s námi?"

James se protáhl. "Je to těžký. Dneska k nám přišla Liz na zkoušku šatů, o které ani neví, Lili pro ní má překvápko." povzdechl si.

Chvíli seděli mlčky. "Petr včera nenastoupil službu šel za matkou. Zoufale se snaží udržet dojem, že není v řádu, aby se ji nic nestalo."řekl Sirius.

"Není divu. Je poslední koho má." James si dal nohy na stůl. "Kdo hlídal místo něj?"

"Remus."řekl Sirius trochu drsnějším tónem než by James čekal. "Víš v poslední době se mi nelíbí." svěřil se příteli.

"Bude úplněk." pokrčil nic netušící James rameny.

"Ne, tady nejde o úplněk." zamítl to Sirius. "Je zamlklejší a zamlklejší. Uzavřenější. Nikdy nebyl upovídaný nebo svěřovací typ, ale poslední dobou... Nepřipadá ti na něm něco divného? Jako kdyby se stále bál..."

James se na něj díval. " A kdo se nebojí? Jde nám o život. Všem."

"Nejde o strach jako takový, ale o to jak se dívá na nás." Sirius si vzdychl.

"Počkej ty naznačuješ, že Remus zběhnul?" zeptal se James s nevírou.

Elizabeth cítila očekávání když rozepínala vak. To bylo naplněno když z něj vyklouzly šaty, kterých se doslova nemohla nabažit. Nebylo na nic nic výjmečného nebo zvláštného - ale jí se velmi líbily a lichotila ji a povzbuzovala představa, že byly vybrány jen pro ni. Měli vínovou barvu, široká ramínka a v pase byla stuha na boku svázaná v mašli, která nevtíravě splývala dolů. Sukně byla z šifónu a Liz si už živě představovala jak se bude vlnit při tanci a jak krásně bude vypadat.

"Libí?" zeptala se Lili trochu nervózně a přešlápla z nohy na nohu. "Říkala jsem si, že ti půjdou k pleti. A Sirius to bude doplňovat kravatou. Když jste oba svědci bylo by hezké, kdyby jste ladili." nesměle ukázala na kravatu stejné barvy, která ležela na poličce ve skříni.

"Vezmu si je! A moc ráda!" vyhrkla nadšeně. "To se ti opravdu povedlo, Lili!"

Ta se jen usmála spokojená nejen tím, že se kamarádce šaty líbí, ale že má radostnou náladu. Alespoň na chvíli. "Zkusíš si je?" zeptala se. "Jestli jsem trefila velikost."

Liz už se ochotně soukala z vlastního oblečení. Lili dalo trochu práci, aby ji opět nezačala promlouval do duše když viděla jak ji vystupují žebra a klíční kosti.

"Je to nádhera." libovala si Liz když se na sebe podívala. "Myslíš, že se k tomu budou hodit černé lodičky? Jiné nemám." obávala se.

"Půjdou k tomu báječně." ujistila ji Lili a prohlížela si ji. Jak mohlo být dovoleno, aby si osud s tak něžnou dívkou krutě pohrál? Nebylo to fér.

"Věř mi, že mi nic nedělá menší radost než podezřívat jednoho z nejbliších přátel."řekl Sirius zasmušile. "Jenže když se dívám na jeho chování a v poslední době i tajnůstkaření nezbývá mi nic jiného. Navíc Jamesi, Voldemort je známý tím, že má náruč otevřenou pro vlkodlaky-"

"On nemá náruč otevřenou pro nikoho, jen to předstírá, aby měl moc!" vyštěkl James šokovaný tím co si Sirius myslí.

"Tak nebo tak, vítá je a nabádá, aby v tom neviděli prokletí a nenutí se omezovat se nebo někde zavírat. S gustem je za úplňku vypustí mezi lidi."

James zavrtěl hlavou. "Remus v tom nikdy neuvidí nic jiného než prokletí. Hnusí se mu to a nenávidí toho kdo mu to udělal. Nikdy by tak nikomu neublížil."

"Jenže společnost nenávidí jeho, za to co je." poznamenal Sirius a těžce si povzdechl. "Nechci strašit a nechci mít pravdu. Dnes ne. Ale když si spojíš všechno dohromady....?" podíval se na Jamese.

Ten si třel kořen nosu mezi prsty. "Tohle je šílený! Nesmíme to dělat!" vyhrkl prudce. "Siriusi, o tohle jde! Rozdělit přátelé, rodiny, partnery, tím že si přestanou věřit! Nesmíme to udělat taky! Remus by se na jeho stranu nepřidal, rozumíš?"

Sirius se díval na jeho planoucí výraz a pak pomalu přikývl. "Nejspíš máš pravdu." souhlasil nakonec. "Přesto musíme být ostražití."

"A nepodezřívat nepravé osoby." dodal James.

V hlavním štábu Fénixova řádu se konala porada. Několik lidí si v malé místnosti posedalo kam se dalo a naslouchali slovům Brumbála.

"Ano, vidím že jsme se tu sešli v poněkud hojnějším počtu než bývá zvykem."řekl Brumbál unaveným tónem a přejel všechny přítomné pohledem. "Už dávno nejste mými žáky a proto nemám žádné právo dávat vám kázání jak kdysi ve škole, když jste seděli u kolejních stolů nebo ti co mě pamatují ještě jako učitele, seděli ve školních lavicích," pousmál se, "přestože vím, že jste vynikající kouzelníci a čarodějky musím vás požádat o nesmírnou obezřetnost." na okamžik zavřel oči a poté pokračoval. "Ve světle dalších zmizení a vražd... Dávejte si pozor, prosím. Vím, že akce do kterých vás posílám nejsou zrovna nejbezpečnější, ale raději ztratím nějaké informace než vaše životy. Skutečně kontrolujte totožnost daného člověka," James loupl očima po Siriusovi, který se díval do stropu, "a jen velmi opatrně navazujte nová přátelství. Ti z vás, kteří mají děti..." podíval se na několik žen a mužů, kteří se usadili v rohu pokoje, "chápu, že se o ně bojíte, ale ujišťuju vás, že nikde pro ně nebude bezpečněji než ve škole. Neriskujte. A věřte těm, kterým věřit můžete. Za zvážení by též stálo použití Fideliova zaklínadla, kterým je například chráněna i tato budovat. Opatrnosti není nazbyt to mi věřte."

"Takže ne, že někdo vybehně ven a začne řvát Jsem člen Fénixova řádu!"řekl Sirius s naprosto vážnou tváři a všichni vyprskli smíchy nebo jim alespoň zacukaly koutky.

"Ano, tímto bych se příliš nechlubil." uznal Brumbál a poté zpod stolu vytáhl tlustý štos pergamenů. "Když jsme si tak pěkně popovídali o bezpečnosti můžeme přistoupit k dalším věcem."

"Pověz mi, Petře," stará dáma seděla v křesle a oddaně se dívala na svého syna, "jsi v bezpečí, viď že ano? Neděláš nic neuváženého?" poklepala vrásčitou rukou na Denního veštce,který ležel na malém stolku, "píšou, že zmizeli další lidé. Je mi úplně jasné, že ti tvoji kamarádi ze školy - James a Sirius nebezpečí přímo vyhledávají. Nepouštíš se do toho s nimi, že ne?"

"Ne, mami." Petr namáhavě polkl sousto. "Mám místo na ministerstvu... Není moc významené, ale platí mi."

"Je lepší nevyčnívat z davu, zvlášť teď." pozvedla jeho matka varovně prst. "Jsi jediný koho mám, chlapče. Buď na sebe opatrný, ano?" natáhla se k němu a polaskala ho po buclaté tváří.

Rty se mu zachvěly. "Ano, mami." zašeptal a odložil nedojedený koláček jehož chuť mu náhle zhořkla v ústech.

"Daltonová, dlouho jsem tě neviděl." zasmál se Sirius, když se místnost vyprázdnila jak si každý člen řádu šel po svých povinnostech. Liz zůstala sedět na svém místě a probírala se pergameny, které před ní složil profesor Brumbál s žádostí o jejich překontrolování a případné vyřízení.

"Ani já tebe ne." pozvedla hlavu. "Blacku." dodala s úšklebkem a zastrčila si vlasy za ucho.

"Prý jsi měla u Lili nějaké překvapení." nadhodil téma k hovoru a sedl si na stůl hned vedle pergamenů.

S drobným úsměvem si pergameny přeložila na druhou stranu od něj. "Ano, to jsem měla. Budeme k sobě ladit."škádlivě se na něj podívala.

"Prosím?" povytáhl překvapeně obočí.

"Na jejich svatbě." krátce mrkla na Jamese a Lili, kteří se v rohu pokoje o něčem bavili s Frankem Longbottomem. "Moje šaty a tvoje kravata."

Sklouzl ze stolu a postavil se za ní. "Kravata? Ach, nemám rád kravaty." postěžoval si.

"To vydržíš." ujistila ho.

Důvěrně ji položil ruce na ramena a začal ji masírovat. Vysmekla se mu. "Kšá, lechtá to." zahnala ho.

"Tak tady se člověk snaží být milý a dostane vynadáno." zasmál se a sedl si zpátky. "Takže ty budeš mít šaty?" zeptal se.

"Jistě, je to svatba."řekla s jistou nevírou v hlase. "Vezmeš tam Caroline?" zeptala se.

Povzdechl si. "Napadlo mě to, ale její rodiče by ten nápad rozcupovali na kusy. Nejsou nadšení, že jsme spolu natož, abych ji ještě někam vodil." zavrtěl hlavou.

Liz cukly koutky. "Ty nemáš lehkej život, Blacku."

Její úšklebek napodobil. "Ani trochu." souhlasil.