Přináším první povídku do cyklu Bylo i nebylo ;-) Jsem zvědavá na vaše reakce.
Každý z nás má svůj způsob života. Někdo jej má pečlivě organizovaný a naplánovaný, žádný jeho krok není učiněn bezdůvodně, věci mají svůj řád a důvod.
Další lidé se nechávají unášet tím co přichází, nepřemýšlí a jednají impulzivně. Někdo se bez okolků podřizuje ostatním, své rodině nebo přátelům, partnerovi, dětem.
Pak existují tací, kteří žijí ze dne na den a sami pořádně nevědí co jim nové ráno přinese. Někdo svůj život miluje, někdo ho proklíná. Někdo se smířil, někdo bojuje.
Ať je to jak chce, lidé kráčí životem s určitým přesvědčením. K něčemu se zavázali, něco si usmysleli a chtějí těmto svým závazkům - ať už psaným a daným nebo vnitřně přislíbeným dostát. Některé věci nám do hlavinek vštípily rodiče, na další jsme přišli sami. Víme, že se nekrade, že se zdraví když vstoupíme do místnosti, že se ke starším chováme s úctou - to jsou všeobecně daná a uznávaná pravidla.
Pak tu jsou naše vlastní. Nebudu kouřit. Půjdu na vysokou školu. Nikdy nebudu chodit s klukem/holkou, který/á dělá tohle a tamto. Bude taková a maková.
Dny, týdny a roky plynou, vaše přesvědčení trvají jenže pak? Puf, najednou to je jinak a aniž by jste si připadali jako někdo špatný, někdo kdo se svým slibům zpronevěřil děláte to co jste se zařekli kdykoliv za život udělat. A co víc? Odříkaného chleba největší krajíc, vy si to ještě užíváte.
Proč se tedy něčím vázat? Ne, nechceme po nikom aby vyskočil od monitoru a běžel vyloupit banku. Ale nebuďme tak tvrdohlaví. Otevřme pořádně oči - nic není takové jak se může jevit na první pohled. A pak zjistíte, že to něco co pro vás bylo velkou část života tabu vlastně není vůbec špatné.
Žijeme jen jednou a je potřeba si to pořádně užít. Navíc, všichni z nás dobře ví, že zakázané ovoce chutná nejlépe.
