Nadešel dlouho očekávaný den. Vyučování skončilo, je pátek tedy máte celý víkend před sebou. Ale to je pro vás celkem nepodstatné. Dnes jedete na koncert svojí oblíbené kapely. Přiběhnete domů, prozpěvujete si a broukáte a už se vidíte ve skandujícím davu, který křikem a skákáním vyjadřuje svou podporu. Projdete si krášlící kůrou, obléknete se do dlouho připraveného oblečení, naposledy se navoníte a zamíříte na vlakové nádraží. Zakoupíte si lístek, seběhnete a vyběhnete schody, zastavíte se na příslušném nástupiště a záhy přijíždí vlak.
Pak už to ale začíná být záhadné. Vlak přijel včas a jede rychle - avšak vy zjišťujete, že tragicky nestíháte! A ve chvíli kdy dojedete do přestupní stanice je vlak, který jste potřebovali už deset minut pryč. Jenže vy ho musíte stihnout! A tak v marné naději běžíte přes celé nádraží, z prvního nástupiště na čtvrté, naštěstí nejste jediní a když dofuníte na peron ozve se notoricky známý a smích vzbuzující hlas, který oznamuje, že vlak má dvě hodiny zpoždění. Dvě hodiny! Ale tolik času nemáte, to už dávno potřebujete být někde jinde! Chvíle vztekle pobíháte po nástupišti a nadáváte jako špaček až se rozhodnete opět se přes celé nádraží vydat na informace, aby jste zjistili zda nejede jiný vlak. Vytočíte se ještě mnohem více než vytočení jste - ve váš slavnostní den zkrátka a dobře nějaký nešťastník skočil pod vlak a proto se koná toto nehorázné zpoždění! Bože, když se chci zabít tak způsobem, který nebude znepříjemňovat život ostatním.
Máte štěstí v neštěstí. Váš vlak sice nejede, stojí kdesi na půli cesty a čeká až toho sebevraha seškrábou z kolejí a přední nápravy lokomotivy nicméně jede jiný vlak. Urychleně do něj nastupujete a děsíte se - tahla vlaková souprava snad pamatuje ještě Rakousko-Uhersko! Trpíte oprávněnými obavami, že se vagon rozpadne jen co vlak nastartuje nebo že snad budete rozlačovat. Obavy nakonec nedochází naplnění a s úlevou dojíždíte do cílové stanice. Vyskočíte z vlaku a říkáte si "ČD už nikdy více! Dobře, že domů jedu autobusem..."
Jaké je to ale zklamání když ráno přijíždí autobus. Řidič vypadá velmi nevrle a dává cenovou přirážku za to, že jste si dovolili jet takhle brzy ráno. Vyčerpaně usedáte na sedačku a oči se vám klíží, protože jste celou noc pařili! Odebíráte se do říše snů - ze které vás nemilosrdně vytahuje vůně nosu nelibá. Rozespale mžouráte a snažíte se najít původce - ano není to nic lepšího (nebo snad horšího?!), že ten kdo přes uličku sedí vedle vás úporně zvrací do igelitového sáčku. Ať žije doprava.
A tak si říkám jestli příště nepůjdu pěšky. Sice se dost projdu, ale třeba to nebude tak stresující.
