Hostitel

Autor: Stephenie Meyer

Počet stran: 616

Anotace: Melanie Stryderová se odmítá vzdát.

Náš svět napadl neviditelný nepřítel. Lidé se pro tyto mimozemšťany mění na pouhé hostitelské tělo; jejich mozek ovládne vetřelec, ale tělo zůstává netknuté a zdánlivě beze změny pokračuje v předchozím životě. Obětí mimozemšťanů se rychle stane drtivá většina lidstva.
Když vetřelci dopadnou i Melanii, jednu z hrstky přežívajících "divokých" lidí, dívka vůbec nepochybuje, že nastal její konec. "Poutnice" - její vetřelecká "duše" - která teď ovládla Melaniino tělo, dostala předem varování před problémy existence v člověku: změť pronikavých emocí, příliš mnoho smyslů, vypjatě živé vzpomínky. S jednou potíží však Poutnice nepočítá: předchozí obyvatelka těla se odmítá vzdát vlády nad svou myslí, i když tělo jí už nepatří.

Poutnice bádá v Melaniiných myšlenkách a doufá, že objeví příčinu nezdolného lidského vzdoru. Místo toho Melanie naopak zaplní mysl Poutnice vzpomínkami a podobou milovaného muže - Jareda, který se dosud někde skrývá před vetřelci. A jelikož Poutnice se nemůže oddělit od Melaniiny tělesné touhy, sama začne prahnout po muži, jehož má odhalit. Když vnější okolnosti přinutí Poutnici a Melanii, aby uzavřely nedobrovolné spojenectví, vydají se spolu na nebezpečnou a nejistou pouť za mužem, kterého obě milují. (zdroj)

Můj názor: Kniha vás ihned a bez jakéhokoliv úvodu vtáhne do děje a tak se musím přiznat, že jsem byla ze začátku dost bezradná ohledně toho co čtu - protože jsem vůbec netušila! Jistě, měla jsem matné ponětí, že kniha pojedenává o nějakých mimozemšťanech co napadli Zemi, ale ucelené informace jsem neměla, to bych pak knížku nemusela číst. Tudíž jsem zpočátku koukala jako blázen a neměla jsem ponětí oč kráčí což mě dost rozčarovávalo.

Když už jsem se zorientovala tak mě to dost nudilo. Pořád se přemýšlelo, pořád se nic nedělo. Už jsem se chystala knížku odložit když přišel odjezd do pouště, který mě donutil číst dál a doufat, že se to rozjede. U celé knihy jsem pak měla podobný problém - mnohastránkové fáze kde se nic nedělo a měla jsem pocit, že čtu stále to samé dokolečka se střídali s cca třemi stranami kde se toho najednou událo tolik, že jsem je musela číst třeba dvakrát za sebou, aby mi nic neuteklo.

Kniha je protkaná emocemi ze všech stran a prakticky vše se tam děje jen a pouze kvůli citům. Občas jsem si kladla otázku zda to není příliš. Ano, láska a nenávist a další city nás v životě velmi ovlivňují a na jejich základě také velmi často jednáme přesto si myslím, že jsou i činy, které nemusí být podloženy city. Věčné sebeobětování Poutnice mi trochu lezlo na nervy, byl to sice hlavní rys Duší, dobrosrdečnost a neznalost nenávisti nebo zákeřnosti přesto mi to občas přišlo až nadsazené.

Kdybych měla knihu hodnotit procenty dala bych asi 75%. Dobré dílo, které si čas od času přečtu znovu ;-)