Můj rytíř

"Alice?" broukl Jasper tiše a s přimhouřenýma očima se díval k východu z hotelu. "Proč mám najednou pocit, že je tu Bellina vůně intenzivnější když má sedět nahoře v pokoji?" zeptal se potichu a přešlápl z nohy na nohu.

Černovláska odtrhla zrak od ženy za pultem, která vyřizovala nutné formality pro ukončení pobytu v hotelu a potřásla hlavou. "Cože?" zamračila se a nasála vzduch. Jasper měl pravdu - ačkoliv za dobu co strávili s Bellou v jednom miniaturním pokojíku její omamnou lidskou vůni už nevnímali tolik jako když ji Edward prvně přivedl domů jejich zostřené smysly jim napověděly, že tady není něco v pořádku.

"Já se půjdu podívat před hotel." zamumlal Jasper, spustil ruku z jejího kříže a prošel halou ven. Ještě dříve než zmizel prosklenými dveřmi ven Alice tiše zalapala po dechu. Bylo to nesmírně tiché a recepční si toho nevšimla a dál něco vyťukávala do počítače. Zato Jasper se otočil jako na obrtlíku - jestliže se jednolo o Alici byl ochotný udělat cokoliv, klidně se i rozběhnout před zraky všech lidí nesmírnou rychlostí a chránit ji, pomoct, udělat všechno. Částečně to však byl planý poplach. Alici nehrozilo bezprosřední nebezpečí - ale měla vizi. Nicméně soudě dle jejího výrazu nebude to nic pěkného. Ještě než se k ní Jasper stačil vrátit naklonila se přes pult a něco naléhavě sdělovala recepční. Ta si jen povzdechla a začala pracovat rychleji - podle toho jak se Alice tvářila to nebylo dost rychle.

"Co se děje?" zeptal se Jasper znepokojeně a ostražitě se rozhlížel na všechny strany jako kdyby se obával, že James vyskočí přímo zpoza paty schodiště a rozběhne se nahoru do pokoje za Bellou.

"Ona tu není." zamumlala Alice když viděla kam se Jazz dívá. "Utekla. Utekla, Jaspere. Ona se vydala za ním."

"Jak se vydala za ním?" vykulil oči Jasper a snažil si dát dohromady důvody, které by Bellu vedly k tomu, aby se vydal za někým kdo mu usiluje o život.

"Nevím, já to nevím." zašeptala Alice zoufale. "Jak jsem to mohla dopustit? Jak to řekneme Edwardovi a jak ji teď dostaneme zpátky do bezpečí?"

Jasper nasadil chladnou ledovou masku. "Musíme okamžitě za ní." rozhodl plochým hlasem.

"To by bylo tou největší chybou" odmítla to Alice rázně. "Musíme postupovat nadmíru opatrně. Děkuji slečno." obdařila zářivým úsměvem ženu, která právě dokončila svou práci a přistrčila Alici formulář k podepsání. Ta ho rázně popadla, téměř nepostřehnutelným pohybem se podepsala, popadla Jazze pod paží a táhla ho ven. "Řeknu ti co přesně musíme udělat. A nemám zdání jestli to vyjde." zamumlala frustrovaně a vyhlédla ven do slunečného počasí.

Alice seděla bez pohnutí na stinném místě nedaleko baletního studia. Svůj plán měli. Slunce už zašlo, ale o to se teď nejednalo. Bezpodmínečně museli vyčkávat na Edwarda s Emmettem a Carlislem. Bez jejich pomoci neměli šanci - kdyby se teď odvážili vtrhnout do baletního studia James by svoje jednání jenom urychlil. Jasper přecházel před lavičkou tam a zpět a upíral oči kamsi mezi šedavé domy. Čas od času střelil pohledem ke své nehybné ženě. Bylo mu jasné, že pátrá v budoucnosti a obává se všeho co by se mohlo pokazit - a obávala se právem. V sázce byl život člena rodiny.

Najednou se její oči rozevřely ještě více doširoka a po tváři se ji rozléval nepopsatelný výraz. I je jí emoce se střídaly jako na běžícím pásu. Až dosud byla znepokojená a bála se o Bellu, ale nyní se tento strach přetavil v upřímný děs. "Alice?" Jasper znepokojeně poklekl před ní. "Co vidíš? Co se děje?" zeptal se obával se toho, že to nedokázili.. Že ji skutečně nedokázali ochránit tak jak slíbili. "Alice, prosím co vidíš?" zeptal se a jemně ji hladil po ruce.

"Já-" už byla zpátky a upírala na něj svoje černé oči. Stále z nich ale nezmizel onen prapodivný děs. "Na tom teď nezáleží."

"Záleží na tom." trval Jasper na svém.

"Ne." ukázala k jednomu z domů. "Už jsou tady. Nastal čas." ukončila debatu a vyskočila na nohy. "Už ji nesmíme nechat čekat ani minutu."

Alice rázně cvakla ovladačem na televizi a video se vypnulo, obrazovka zčernala. Jasper to pozoroval opřený o rám dveří. Po Jamesovi zbyl jenom prach - a tohle video. Nikdo z nich se na něj nechtěl dívat až do chvíle než Bella dřív než padla do mdlob zašeptala, že stopař znal Alici a mluvil o ní. A že je to zaznamenané na té zvrácené kazetě. K Edwardovi se donesli jen první sekundy záznamu a s neskuečným rykem vypálil ven z domu. Alice zůstala s bolestným výrazem ve tváři když viděla jak bylo její sestře ubližováno. Ale touha poznat a zjistit co měl James společného s ní ji donutila vydržet.

Jazzovi se nelíbilo co pozoroval. Nejen proto co prováděl James, ale i proto co řekl o Alici. Mluvil o nějakém ústavu - co to mohlo znamenat? Kde to byla Alice zavřená? Taky se zmínil o viděních - muselo to tedy znamenat, že Alice dokázala nějakým způsobem předvídat budoucnost už jako člověk... A právě nejspíš to byl důvod proč ji zavřeli do ústavu. Pomalu přešel místnost a sedl si vedle ní.

"Byl to ale lhář." řekla tiše a opřela se do měkkounké pohovky.

"Jak to myslíš?" zeptal se Jasper a vzal ji za ruku. "Myslíš, že tě neznal a jen si to vymyslel?"

Pokrčila rameny a vděčně jeho ruku stiskla. "To nemohu posoudit. Ale přesto vím, že lhal."

Jasper mlčky vyčkával s vědomím, že pokud mu chce Alice říct něco dalšího tak to udělá. "On mě nechtěl nechat naživu." řekla pomalu a zavrtěla hlavou. "Měla to být jenom další hra..." dodala zamyšleně a zadívala se z okna.

Jasper se zachvěl potlačovaným hněvem. "Jak to myslíš?" ucedil skrz zuby.

"Řekl Bella, že to bude jistý druh výměny. Její smrt pro něj bude jakousi náhradou za to, že kdysi nezískal mě." vysvětlila plynule. "Ale neříkal pravdu. Víš jak jsem měla vizi krátce předtím než jsme se vydali Bellu zachránit?"

"Tvrdila jsi, že na tom nezáleží. A já bych stále rád věděl oč šlo. Tvůj výraz se mi vůbec nelíbil."

Pousmála se nad tím jak je starostlivý. "Viděla jsem jeho... A mě." nadechla a přemýšlela jak co nejšetrněji, aby Jaspera moc nerozrušila nebo naopak nevytočila. Ale jak se sděluje manželovi, že Vás chtěl někdo zabít - pravděpodobně už podruhé.

"Alice?" připomněl si Jazz a stisk jeho ruky nepatrně zesílil.

"Totiž.... Po Belle jsem měla být další na řadě." připustila potichu. "To jsem viděla. Jak si pro mě přišel." sklopila zrak a očekávala reakci.

Z Jasperovi hrudi se vydralo prudké zavrčení, které nevěstilo nic dobrého. "Kdybych tohle věděl nenechal bych ho zemřít tak rychle-" nadechl se "poznal by co to znamená bolest a utrpení. Nikdy by se k tobě ani nepřiblížil Alice, to bych nedovolil. Zničil bych a-"

Vyskočila a pověsila se mu kolem krku. "Pssst!" vyzvala ho. "To už nebude nutné. On už se nevrátí."

Jasper ji k sobě přitiskl. "Ty víš co pro mě znamenáš." zašeptal ji do ucha a využil svého daru, aby cítila všechnu lásku, náklonost, něhu, vášeň a další emoce, které v sobě uchovával a které patřili jenom a jenom jí.

Přikývla na souhlas a jemně ho políbila na rty. "To vím." zašeptala s vděčností v hlase.

"James ani nikdo jiný.... To pro tebe nejsou žádné hrozby. Ne dokud jsem tu já." přísahl potichu.

Pousmála se, polichocená jeho slovy. "Ty jsi můj rytíř." zašeptala a sklonila se k jeho rtům.