Anotace: Než se tohle všechno seběhlo, omezoval se můj intimní kontakt s příslušníkama opačnýho pohlaví všeho všudy na tělo klauna ze stolní hry Operace. Jasně že je to trapný, ale na naší škole prostě nebyli žádný kluci, který by stáli za řeč, natožpak za hřích. A pak jsem potkala Wese, čtvrťáka ze sousední školy. Možná to bylo tím jeho modrookým pohledem, nebo ve mně prostě jenom začaly řádit hormony, ale každopádně jsem se do něj zabouchla až po uši. A on do mě za chvíli taky.
Nemohla jsem uvěřit, že to najednou tak intenzivně prožívám, vidím části těla, který jsem zatím znala jenom z Grayovy anatomie, a dokonce si na ně můžu i sáhnout. To jaro jsme s Wesem společně zažili spoustu věcí poprvé v životě. Byl to nervák. Byla to sranda. Byla to láska. Jenže potom přišel podzim…"
Daria Snadowsky popisuje Dominičin první intimní vztah otevřeně a bez obalu. Nechává své hrdiny autenticky a živě promlouvat o všem, co prožívají - o tom, jak prožívají svou první lásku, o svých nemotorných pokusech o sblížení, o pohlavním styku, ale i masturbaci či orálním sexu, zkrátka o všem, co je přirozenou součástí jejich milostného vzplanutí. Román Jak holky přicházej o iluze je živě, poutavě a citlivě napsaná kniha určená zvídavým čtenářům a čtenářkám, kteří si kladou důležité otázky: Je sex a láska jedno a to samé? A co je ve vztahu vlastně normální?
Můj názor: Říkám hned a na začátku jestli vám přijdu jetá, že tohle čtu tak se jděte bodnout.
Kdo si to nemyslí a pokračuje dál, tak prosím. Po dlouhé době to bylo něco co jsem četla z vlastní vůle a něco z čeho jsem neupadla do deprese (aneb ať žije povinná četba a její "pozitivní tituly"). Ke knize jsem se propracovala na doporučení Sáry, tak tedy ještě jednou díky ;-)
Jak bylo řečeno v anotaci, autorka se rozhodně nestydí zacházet do podrobností a proto nečekejte, že by část napěchovaná erotickým jiskřením skončila výmluvnou větou "A tak jsme upadli do blažené nevědomosti..." a výmluvné tečky. Občas jsem četla s očima na vrch hlavy :D Že do takovýchto podrobností zachází autoři ff jsem si zvykla. Ale v knížce? No, tak to byla jedna z mála.
Kniha je psaná nesmírně živě a jako kdybych ji odvyprávěla já nebo někdo z mých přátel/vrstevníků. Všechny ty pochyby, záchvaty štěstí, paniky, zoufalství a nevím čeho všeho, ty všetečné otázky, pokusy, první sbližování a všechno kolem toho - v tom se najdete, holky. Neříkám, že souhlasně odkývete celou knihu, ale každý si tam bezpochyby najde alespoň jednu pasáž, která ho nějak vystihuje.
Bavila jsem se. A bavila jsem se dobře. Přestože příběh neměl nějak super překvapivé vyústění ( a nebo jsem tak dobrý odhadce děje) přečetla jsem to téměř za jeden večer. Je to prostě vystihují a pro naší generaci. Velké doporučení.