Tak tu máme nový školní rok a s ním jeden přspěvek do Hvězdného deníku ;-) Tak tedy doufám, že se pobavíte a mimo jiné vám přeju, aby jste hladce propluli dalším školním rokem.
Zavírala jsem oči s opodstatněnými obavami. Přes prázdniny jsem si vypěstovala pozoruhodnou schopnost - ignorovat hlučící objekty, které by mě za normálních okolností mohli rušit od spánku. A to včetně budíku. Co na tom, že mi vedle ucha řve sebevlezlejší a deprimující melodie? Mě to nerozhází a trpělivě čekám až to přejde. Několikrát se mi to povedlo aniž bych se vzbudila! Ale zaspat v první školní den? Tak to bude dobrá reklama - co na tom u nás ve škole jsem už já a moje výbuchy smíchu známá firma, ale proč na sebe zbytečně poutat pozornost?
Naštěstí jsem se odhodla vstát hned při prvních tónech budíku a s nuceným úsměvem jsem se vydala na cestu. Ústav otevírá své brány a nezavře je po deset měsíců. Ach jo - vždyť teď skončily prázdniny člověk si musí odpočinout a ne se hnát do školy! Brrr.
Na druhou stranu to byla cesta veselá neboť jsme se shledávala se spolužačkami a kamarádkami, objímaly jsme se, smály a líčily si první zážitky z dvouměsíčního volna. Daly jsme trochu prostoru i třídní učitelce, aby nás poučila o bezpečnosti ve škole, požárním plánu, školním řádu a postrašila nás maturitou, která nás čeká již za dva roky! No, to to letí, ne? Taky stihla zodpovědět štiplavý dotaz - že se v okolí školy natož v prostotách školy nesmí kouřit cigarety to víme! Ale což takhle elektronická cigareta? Třídní na tento nápad uvalila totální zákaz. Tak snad příště. Mimochodem kam házíme vajgly? Ano, na zem...
Není radno se první den v ústavu příliš zdržovat a tak jsme krátce po deváté hodiny vyběhly ven. A protože jsme solidární a potřebovaly jsme si povídat, Suprise a já jsme doprovázela Googla na nádraží, aby si nechala potvrdit kartu na vlak. Mně z toho povídání tak vyschlo v krku, že jsem se rozhodla navštívit malý obchůdek jen kousek od výdejny jízdenek a koupit si něco k pití. Google dostala tentýž nápad a aby nemusela opouštět frontu dala mi nějaké drobné a ať ji koupím colu v plechovce. V krámku měli kde co - ale tu colu v plechovce ne. Jak tak koukám - měli ale pepsi! Nu, pepsi a cola skoro žádný rozdíl, řeknete si - ale třeba já pepsi nepiju, nechutná mi. A protože lenost je věc nesmírná nechtělo se mi vyjít z krámku, vrátit se pět (?) metrů k frontě a optat se Google jestli si dá tu pepsi. Vytahuju tak z kapsy mobil a volám Googlovi, jestli by jí nevadila pepsina. Google byla samozřejmě vytlemaná jak Vánoce, že ji volám a koukám na ni přes výlohu a potvrdila, že pepsi nevadí. Položila jsem mobil, bafla jsem z chlaďáku požadovaný nápoj a dumala co si vezmu já když ta cola není a pepsi nerada. A koukám - oni mají v plechovce i kofolu! Můj milovaný nápoj. A Google přeci taky kofolu ráda... Znovu sahám pro mobil a znovu volám, abych dostala ještě vysmátější odpověď ať tedy vezmu tu kofolu. Popadla jsem dvě kofoly a radši jsem už nekoukala nalevo ani napravo a pádila k pokladně. Po cestě z krámu jsme se na sebe s Googlem, tak smály, že se po nás až ctihodní čekající na vlak otáčeli. Nu, škola je zpátky.
A tak to tak vidím na další legendární rok. Držte se i vy, ať sbíráte jen samé hezké známky a zážitky! Mno a nezoufejte za deset měsíců bude volno....
