Tak po delší době tu máme něco malého z Twilight! Doufám, že se vám to bude pěkně číst, tuhle povídku mám napsanou už poměrně dlouho a považuju ji za celkem kvalitní.
Jinak by jste také mohli vědět, že odjíždím na tábor (ano, mně svěřili děti :D muhaha), na dobu své nepřítomnosti jsem přednastavila několik článků (pokud bude blogu fungovat tak jak má) a budu ráda když to oceníte komentáře. Případné zápisy do třídění SB a další neodkladné záležitosti budu řešit až po návratu tak to prosím berte na vědomí.
Nikdo z těch lidských hlupáků neměl šanci mě vidět. Vklouzla jsem do kanceláře, otevřela skříň a rychle se probírala složkami. Po necelé minutě jsem ji měla. A nemohla jsem se ubránit úšklebku. Už nám neutečeš holčičko!
Nepozorovaně jsem opustila budovu a vydala jsem se k lesu kde na mě čekal James. Jakmile mě spatřil, spokojeně se usmál. Věděl, že jsem uspěla. Vyšel mi vstříc, chytil mě kolem pasu a vášnivě políbil. Byl to jistý druh odměny....Zbytek si vyberu později.
" Takže?" zeptal se a stále měl přerývavý dech.
" Takže, " zopakovala jsem po něm, " bydlela v Phoenixu..." vysypala jsem ze sebe přesnou adresu.
" Myslíš, že tam bude?" přemýšlel.
" Nemyslím si, že by ji vedli přímo do domu. Ale v Phoenixu budou. Předpokládají, že je sluneční světlo ochrání."
James se rozesmál. " Oni jsou tak hloupý! Edward stále věří, že jdu po nich, že mířím na sever."
" Myslí si, že nás oblafnou."
" Nás?" vyštěkl. " To si hodně věří."
" Máš plán?"
" Ano. Vzhledem k tomu, že Edward klepe kosu kdesi na severu mám volnou cestu. Vydám se do Phoenixu a Bellu vylákám zpod ochraných křídel jejích drahých upířích bodygardů."
Tenhle výraz, který měl v tváři jsem znala. " Bude to kruté?"
" Velice."
" To je dobře. Co mám dělat já?"
Zabořil mi tvář do vlasů a chvíli se s nimi mazlil. " Ty...Je mi líto,ale na okamžik se naše cesty musí rozdělit. Víš,že tu stále jsou ty dvě ženy?"
" Samozřejmě. Jejich auto stojí zaparkované kus od školy. Nevšimly si, že jsem odcházela."
" Jsi dokonalá. Chvíli se potuluj kolem. Ať si myslí, že čekáš na její návrat. Potom se vydej na cestu. Na sever."
" Ať si myslí, že jdu za tebou. Až skončíš v Phoenixu..."
Umlčel mě polibkem. " Potom si tě najdu, lásko."
" To bych ti radila..." zašeptala jsem a polibek prohloubila.
Dalo nám dost práce se od sebe odtrhnout. Ach, bude mi chybět. Nechci mu kazit hru,ale přeju si,aby to tam vyřídil co nejrychleji a zase byl semnou.
V Jamesových očích jsem četla podobnou touhu. Chtěl, abych šla s ním. Viděla ho lovit, viděla jak je dobrý. Ale nešlo to. Musela jsem zabavit ty dvě. Nejraději bych je rozcupovala! Ale musím se ovládat, musím.
" Tak zatím." zašeptal mi, pohladil mě po tváři a zmizel ve tmě. Chvíli jsem tam ještě stála a pak jsem vydala plnit svou úlohu.
Byla noc. Tma byla narušena jenom září pouličních lamp. Měla jsem naspěch, musela jsem...Odmítlala jsem přijmout Laurentovu zprávu. On mi lhal! Neříkal pravdu, není to možné! Budova byla obehnána žlutou páskou. Ignorovala jsem ji, prostě jsem šla. Okna byla rozbitá a bílá omítka byla očouzená do černa. Vešla jsem rozbitými dveřmi.
Baletní sál byl zdecimovaný. Zrcadla roztšítěná na tisíc střípků popřípadě zkroucená a popraskaná od žáru. Parkety vytrhané z podlahy. Tady se odehrál boj. Na život a na smrt.
Potom jsem ucítila zápach. Lidé by nepoznali co to je. Ale já to věděla, moc dobře jsem věděla to je za puch. Tady skončil život nesmrtelného. Můj pohled zabloudil ke kupce popela, kterou rozfoukával věčerní větřík.
S nelidským výkřikem jsem vyrazila kupředu. Prosím to ne, to není možné! Jak se tohle mohlo stát?! Klesla jsem na kolena.
" Jamesi!" Zasténala jsem a zabořila ruce do vlahého popela. Bolest mě ochromila, sevřela, dusila a trhala mě na kusy. Zabili ho, oni ho zabili!
" Lásko! Lásko, kdo ti tohle udělal? Jak je to možné? Vrať se ke mně Jamesi! Vrať se!" křečovitě jsem vzlykala.
Za rtů se mi vydralo zavrčení. Věděla jsem čí je to vina. V mysli jsem měla jedinou tvář.
Edward Cullen.
Za tohle bude platit. Draze platit! Předtím jsem o něm nesmýšlela nijak pochvalně,ale nemohl být zas tolik hloupý. V našem světě nebylo moc zákonů. Vlastně skoro žádné: nenechat se odhalit. Ale o to, ať se starají ti dědci v Itálii. Ale byl tu i druhý zákon.
Zabití druha se neodpouští.
Já měla na vraždu Edwarda Cullena plné právo. Za to, že zabil mého Jamese, tolik mu ublížil, ublížil mně! Oči mě pálily, ačkoliv jsem plakat nemohla. Kdyby tu ten bastard byl roztrhám ho na cucky!
Najednou mě něco napadlo. Proč zabíjet Edwarda? Kdybych ho zabila, trpěl by málo. Jen prchavý okamžik. Nechám ho trpět po zbytek věčnosti, tak jako budu trpět já.
Druh za druha.
Krevní msta.
Chci aby cítil tu hroznou bolest, která ho stahuje do hlubin oceánu utrpení. Chci aby trpěl jako já. Vím kdo je mu dražší než cokoliv jiného, tak jako byl mě drahý James. James, můj James, ze kterého zbyla jenom hromádka popela.
Zabiju Isabellu Swannovou.
Vycenila jsem zuby. Tenhle nápad byl skvělý. Já tě pomstím Jamesi! Přísahám ti, přísahám, tvé zničení bude pomstěno! Isabella už dlouho žít nebude. Budu ji mučit a týrat. Dlouho budu její smrt oddalovat a ona mě bude na kolenou prosit,abych ji konečně zabila. A já to řádně zdokumentuji Edwardovi. Foťák? Ne, kamera bude lepší. Neměj strach, Jamesi. Já tě pomstím, pomstím tě, lásko moje....
Opustila jsem Phoenix. Ještě si to musím rozmyslet. Jak to provedu. Ale ty Edwarde, ty se těš. Dny tvé Belly jsou sečteny.
Oko za oko.
Druh za druha.