Jam Rock 2012

Festival se konal již popáté, tedy letos slavil takové půlkulatiny. Koná se v malebném městečku Žamberk (což jeho obyvatelé viditelně oceňovali) a cena vstupenky na celé tři dny byla 490 Kč, což je podle mě cena víc než lichotivá vezmeme-li v potaz, že mluvíme o třech dnech fesťákového života a o takové spoustě kapel.

Areál byl vybaven třemi pódii, kupou stánků s jídlem, pitím, alkoholem, alkoholem, alkoholem, alkoholem, ale také oblečením různými upomínkovými předměty a dalšími drobnostmi, které se na fesťáku hodí, ale můžete na ně lehce zapomenout a nebo je jednoduše strašně nutně potřebujete.

Kousek od dobře hlídaného areálu, kam by jste nepropašovali ani myš, bylo stanové městečko, které bylo zadarmo a nehlídané a proto se tam vesele kradlo. (Ne, musím říct, že nás nikdo nevykradl - hned to klepu a ani jsem nezaslechla nějaké strašlivé zvěsti o vyloupených stanech). Jediné co pořadatele zřejmě podcenili byl počet toi-toiek. Pět záchodů na vskutku rozlehlé stanové městečko bylo opravdu málo. Ale jinak jsem si nestěžovala.

Ve čvrtek odpoledne kdy se z nebe snášely husté provazce deště jsem se tedy sešla s někým koho bych ráda představila i Vám. Sára je má kolegyňka z divadla, fesťáková milovnice, znalkyně skupiny UDG, budoucí filmová hvězda a taky pisatelka. O jejím nadání se můžete přesvědčit na těchto stránkách, která vznikly její rukou. Komenty, názory i přečtení se cení, stejně jako já napíše report z JamRocku a tudíž si naše články můžete porovnat ;-) ( a schválně, že vím kdo tam bude mít méně překlepů a pravopisných chyb...)

Přestože počasí a naše vyhlídky na nalezení areálu a šance na postavení stanu se nejevily zrovna růžově dokázaly jsme nemožné. Celkem bez problémů jsme nakonec do stanového městečka došli (největším problém se ukázal být ten kopec, který jsme musely vystoupat) a také postavit stan - hned poté co se mi rozsvítilo a vzpomněla jsem si kam která tyč patří a povedlo se mi porovnat jejich délky. Ještě štěstí, že byly jenom tři.

Kapel, které měly na JamRock přijet bylo skutečně hodně a jak napovídá název festivalu jsou to kapely především rockového ražení. Celý seznam by měl být k vidění stále zde (ofic.stránky Jam rocku), ale protože nejsem superhrdina všech výstupů jsem se neúčastnila. Poreferuju vám tedy o tom co jsem mohla shlédnout na vlastní oči a poslechnout na vlastní uši - o kterých si trošku nejsem jistá jestli je mám... Ne, mám je :D Ale užily si to.

Visací zámek - kdopak by tyhle chlapíky neznal, hm? Jejich písnička Známka punku vstoupila do podvědomí asi díky tomu, že byla použita v seriálu Comeback. Je to trošku tvrdší a taky sprostší muzika, ale mému uchu nijak nevadilo a byl to příjemný rozjezd.

Young guns- Na tyhle britské hochy jsem se vážně těšila! Jejich písničkami jsem ladila formu už dlouho před fesťákem. Rozjeli to pěkně - líbilo se mi jak se naučili základní české fráze - ahoj se jim asi hodně líbilo, to křičeli pořád. Zpěvák byl vážně nezmar ten se ani na půl minuty nezastavil, běhal, skákal, nakonec se mu málem povedlo podrazit nohy sám sobě šňůrou od mikrofonu... Bones je vážně výborná písnička. Na druhou stranu mi všechny jejich písničky co zahráli přišli dost podobné.

Awolnation - Touto kapelou jsme čtvrtek zakončily, jelikož jsme chtěly šetřit síly (rozumné rozhodnutí. I tak jich bylo nakonec velmi málo). U nás ne příliš známá kapela v zahraničí už začíná být profláklá. Možná si vzpomínáte, že jsem sem vkládála jejich písničku Kill your heroes? Zahráli nám ji :-) Zpěvák byl moc sympatický člověk, pořád nám děkoval a vyzýval nás k ječení, skandování a užívání si té muziky, tak jako většina američanů hodně mluvil o Bohu. Ale tak když mu to udělá radost, že ano....

K2- říkají si K2, ale jsou tři. Asi to má jiný význam než v počtu členů kapely. Byly jsme na nich jen proto, že jsme si tak jistily místa na UDG, abych byla upřímná :D Myslím, že sama od sebe bych si jejich písničky nepustila nebo je nějak nevyhledávala, ale hodinku se to dalo přežít a i trochu užít.

Pipes and Pints - jméno této kapely si do těch nepamatuju a vždycky ze sebe jen vydám "Ty ppppp.. No, ty s těma dudama." Pravda, opravdu tam hráli na dudy. A pěkně zuřivě! Tahle kapela už má dost drsný rock, jde až spíše do punku - publikum co nám pogovalo za zády tedy stálo za to.

UDG- dlouhé čekání, či spíše držení místa se opravdu vyplatilo. Stály jsme pod pódiem, nedočkavé a usměvavé, trochu zoufalé z toho co stálo vedle nás - to se ostatně taky někdy dozvíte, nebojte se, nebute o nic ochuzeni, hodláme na tom se Sárou pracovat. Minimálně moje očekávání bylo naplněno ze 100 na 200%. Jejich muziku jsem si totálně užívala, nemyslela na nic a na nikoho, prostě jsem viděla a slyšela jenom je, skákala, řvala, zpívala, ječela, skandovala, tleskala a byla jsem ráda. A nemyslet vůbec na nic jenom a pouze na to co se právě děje - k tomuhle mě dovést to krom UDG umí jenom jeden jediný člověk. Takže dosti významný ten kdo mě takhle dokáže "ovládnout". Jejich texty jsou o něčem a to velmi oceňuju. Nic mě nevytáčí víc než hloupé plácání do větru. Někdy si připadám jako kdyby ty písničky byly o tom co sama zažívám s čím se potýkám. Vyvřískali jsem si i přídavek - Hvězdáře. Mělo to neskutečnou atmosféru, požádali nás ať zpíváme s nimi a když jsme skončili zpěvák měl až slzy v očích. A já se mu vůbec nedivím.

PS.... Bubeník měl krásnou sukni.... :D

Mandrage-to bylo ale zklamání! Mandrage pro mě byly jedním z hlavních taháků když jsem uviděla seznam účinkujícíh kapel. Ještě mě mrzelo, že začínají hrát ve chvíli kdy konči UDG a tak to znamená, že je neuvidím celé. Snad by bylo dobře kdyby hráli souběžně s nimi a já je neviděla vůbec, protože si u mě úplně zkazili dojem. Chápu, že i zpěvákům a profíkům se stane, že jim během výstupu nějak přeskočí nebo selže hlas. Zpěvákovi Mandrage teda hlásek haproval pořádně, několikrát mi to přišlo i víc než falešné a nevím co to předváděl u Už mě víckrát neuvidíš tam snad i zapomínal text nebo co se dělo. Všechny kapely se nám, divákům, snažili vyjít vstříc a přestože určitě měli nachystáno co budou hrát, myslím, že někteří udělali drobnou změnu nebo to dali do přídavku když viděli, že se skanduje o nějakou písničku. U Mandrage jsem moc křičeli po Františkových lázních, ale vyslyšeni jsem nebyly. Odešla jsem ještě předtím než dohráli.

Vypsaná Fixa - Fixu normálně neposlouchám takže jsem při jejím výstupu nejela tolik, ono se hned tancuje a skanduje když ty písničky znáte. Přesto to pro mě bylo na poslech příjemné a milé a po zběsilém hupsání na UDG to bylo odpočinkové.

Goodfellas -hráli na PB stage a ta se nacházela ve stanu v takovém šapitó, řekla bych což byla výhoda a nevýhoda v jednom. Výhoda v tom, že tam na vás nepražilo slunce a tak jste si trošku odpočinuli od všeobecného žáru a nevýhoda v tom, že ta hudba tam jela vážně na plný koule a všichni pak měli zalehlé uši :D Písničky se mi líbili, dalo se na ně dobře trsat, pěkné a rytmické. Naštěstí se nás do toho stanu nenacpalo moc, pod pódiem bylo prostorno a zpěvák s námi udržoval oční kontakt což je parádní.

Wanastowi Vjecy - Nejdřív jsem se lekly, že jsme je propásly protože jejich písničky jsme slyšely asi v deset dopolko! Pro nás z neznámých důvodů však měli zvukovku už ráno ač hráli až večer a my o nic nepřišli. Wanastovky byly jak známo prvně na fesťákovém tažení a tak si to užívali - a my snad ještě víc. Kodym je pořád kus chlapa, to vám teda musím svěřit. Ten jeho kabát hm.... ;-) Vsadili na klasiku a hráli osvědčené klasiky jako Sbírka zvadlejch růži, Andělé a další. Jediné co mi u jejich koncertování kazilo dojem byla sbírka hysterických fanynek stojících za našimi zády a nesmírně hlasitě a ječivě vřískajících. To by jste museli vidět, lidi! Jasně, každý si zařve, zaječí, zaskanduje, ale ony tam řvali i do toho jak zpívali... No, nepochopíte :D

Wohnout - se předvedli v plné polní a jeli na plný plyn. Zjsitila jsem, že od nich znám docela dost písniček ačkoliv o tom vůbec nevím :D To jsem ale dobrá. A oni byli taky.

Tento večer se měli konat ještě Horkýže Slíže, ale díky všemožným nepříjemnstem skončil frotman v nemocnici a nebylo nic... Hlavně, že je v pořádku no.

Festival vrcholil. Vedro stouplo až k téměř neúnosnoným mezím, počet ožralých rostl a rostl, pivo se nestačilo čepovat, lidi byli rozcuchaní, méně upravení, zabahnění z prvního dne přesto stáli veselí a těšícíc se z posledního festivalového dne. Co jsem dělaly my?

Na stojáka: Ruda z Ostravy, Miloš Knor - obávám se, že toto se nedá ani popsat. To jednoduše musíte vidět a slyšet! Moc jsem se pobavila, kus jsem natáčela i na mobil, abych se u toho zasmála až mi bude ouvej. Fóry byly možná dost staré a otřepané, ale oni to uměli podat. Ať už to byl Knorův čistě vědecký zápis o hulení nebo zpívání s Rudou a jeho řeči... A dozvěděla jsem se i něco o historii! :D Skutečně, přesně jak nám zazpívali Miloš s Rudou prdel nekončila....

Keko-Yoma - partička, která dorazila až z Chile! Takovou dálku kvůli nám vážili! A dají se vystihnout snad jedním slovem - úlet. Ale totální úlet! Rytmus to mělo, i nápad, rychlost, akčnost, a prdlost. Poslouchat se to dlouhodbě nedá, ale byla to zajímavá exkurze.

Xindl X - jsem jen slyšela. Když jsem viděla ten dav a podívala jsem se na drahé pití, které jsem držela v ruce přešla mě chuť se tam rvát. Pěkně jsem si sedla a vychutnávala si hudbu. Nijak zvlášť se mi nelíbíli ty jeho řeči, moc vtipné mi to nepřišlo, ale zase slyšet Anděla a Lásku v housce to mi nevadilo ;-)

Ad Libitum - pro mě objev, neznala jsem je. Taky trochu tvrdší muzika. A od poměrně pěkných kluků! ;-) Myslím, že byli dost překvapení kolik se nás tam sešlo, hráli taky na PB stage, stejně jako Goodfellas.

Děda Mládek Illegal Band -podobně jako Wanastovky po showbyznysu se pohybují už dlouho a proto vědí kam sáhnout, aby publikum nadchli a Jožin z Bažin a jiné až zlidovělé písničky se nesly přes celou louku. Odreagovala jsem se u toho a sbírala síly na večer.

Michal Hrůza - Ready Kirken jsem měla v oblibě. Ti už sice nejsou, ale Michal dál zpívá písničky, které stvořil s touto kapelou. A ty se mi líbí. Jak už jsem psala v předchozím článku - Napořád mě opravdu zvedlo do výšin. To jsem zpívala moc procítěně :D Jen mi Michal přišel lehce pasivní - většina hudebníku používala takové ty fráze jako "Jste tady?" "Ukažte nám jak jste hlasití!" "Líbí se vám to?" apod... Ale tak už možná někde hrál ten den a vedro bylo vážně úmorné, budiž mu odpuštěno ;-)

Alice a Dan Bárta - Když vidím Dana Bártu nemůžu si pomoct a mám trochu pocit jako kdyby na něčem jel ;-) Ale na druhou stranu mi připadá jako svým způsobem geniální. Z jejich reportoáru jsem znala velké houby, ale poslouchalo se to příjemně.

Anna K. - sluníčko. Usměvavý človíček, nadšený a přívětivý. A je vážně drobounká. Jo a taky měla krásný účes ;-) Co bych řekla k jejímu pěveckému výkonu? Mám pocit, že jsem všechny obraty o tom jak se mi to líbilo už vyčerpala :D Anna má krásný hlas a poměrně dobrý rozsah - nebo alespoň já si to myslím a vyřazuje z ní jakási vnitřní síla. Přišlo mi nesmírně krásné jak ji před začátkem koncertu přišel objemnout její přítel, který předchozí večer hrál s Wanastovkami a hned po jejím výstupu hrál na druhé stage se svou kapelou. Byl na ně pěkné pohled. Písnička Nebe je nepřekonatelná...

- ač jsem odešla z areálu po Anniném výstupu a pádily jsme do stanu pro nějaké to jídlo a načerpat síly na pozdní večer slyšela jsem pana Macháčka... Jak jsem zjistila už na Majálesu je to nesmírně hlasitý člověk a jeho Malotraktor nic nepřehluší.

No Name - pro nás byli poslední kapelou fesťáku. Nebyli tak docela stoprocentním zakončením protože hodně prostoru věnoval zpěvák řečem o zamilovaných a lásce a věnoval jim spousty písniček :D Nicméně jsem opět zjistila, že od nich znám několik písniček aniž bych o tom věděla.

Domů jsme se vraceli v neděli dopoledne. Rozlámané, unavené, vykřičené ( mě se to zkombinovalo s nějakým nachlazením a tak ještě dnes mám hlas jak vychlastaný demižon), ale ŠŤASTNÉ! Máme tolik zážitků, obohatily jsme si slovník, ulehčily peněženkám a moc, moc jsme se nasmály. Napůl bych vám přála slyšet co to obcházelo celým kempem nebo co jsme mlely i my... I když - možná radši ne :D Ještě by jste můj blog přestali navštěvovat.

Doufám tedy, že si tento rozsáhlý report někdo přečetl a že se na vás přeneslo alespoň trochu té festivalové atmosféry. Opravdu mi to stálo za to.