Pozor, můj historicky první článek na téma týdne, které jak asi blogaři a ti, kteří tyto články sledují, dobře vědí je normálnost!
No, kdo by řekl, že budu psát zrovna o tomhle?
Ale dost povídání okolo. Víte, zamyslela jsem se nad tím co vlastně můžeme považovat za normální a co ne. Je normální brát drogy? Je normální oblékat se jen do černé barvy? Je normální sednout za volant, když máte v krvi alkohol? Je normální chodit do školy? Zdá se vám normální když má někdo tělo samé tetování? Přijde vám žena, která vypadá stěží na dvacet, ale vedoucí malé dítě, které ji říká mami, normální nebo si řeknete, že to je coura a zda je normální a nemohla použít nějakou ochranu? Přijde Vám normální když se holka líbá s holkou, když se kluk vede za ruku s jiným klukem? Zdá se Vám normální když má někdo v žákovské jedničky odshora dolů? Je normální plně se oddat jedné věci a nic jiného nebrat na vědomí? Je v pořádnu bezhlavě zbožňovat nějakou star? Máte domácího mazlíčka? Povídáte si s ním? Je to normální? Je normální mít pořád dobrou a nebo špatnou náladu? Číst jednu knížku padesátkrát? Sedět několik hodin před televizí a nebo naopak bez přestání lítat venku? Tančit v dešti? Ve dne spát a v noci být vzhůru? Plakat? Smát se? Mluvit? Žít?
Odpovídali jste si během čtení? Kdo kde řekl ano a kdo kde ne? Co je normální pro mě nemusí být normální pro druhého člověka. A tak si kruci říkám - kdo určuje co je to normálnost? Nějaký samozvaný guru? Ano, v první fází nás uči rodiče co je dobré a co je špatné, co je normální a co nenormální. Hodně věcí si tedy neseme od nich. Ale taky máme svou hlavu. Kterou by jsme taky mohli používat, že ano? ;-)
Možná jsem se v poslední době hodně změnila a nebo jsem taková byla vždycky, to by bylo na delší a jiné uvažování nicméně si všímám, že spousta věcí, která jiným lidem přijde za hranicemi normálnosti mě nijak nerozhází a přecházím ji bez mrknutí oka. Všeobecně nerada používám slovo normální - to bude asi díky škole, kterou studuji. Ale vždyť jsme normální všichni! Jenom každý svým vlastním způsobem....
Abych pravdu řekla poslední dobou mě celkem bere nerv když vidím jak se někteří lidé staví k určitým věcem. Lidé totiž dokáží jednu báječnou věc = škatulkovat. Kdysi se něco stalo a tahle věc se předává dál a dál, protože jednou to tak bylo a tak to takhle bude vždycky. Podívají se na někoho s dredy a hned ho odsoudí jako totálního vymaštěnce, který neumí nic jiného než hulit a určitě bere i drogy. Pod slovem festival si představují bezhlavou ožíračku plnou šňupání, znásilňování a krádeží a samozřejmě rušení nebouhých občanů, kteří bydlí v okolí. Když má někdo na hlavě "rovný kšilt" automaticky je přihlouplej agresivní hoper. Kluk má růžový triko a je to teplouš, holka Barbie. Sakra proč? Vždyť to tak nemusí být, oblečení, výraz tváře neřekne všechno.
Víte, nikdo není slepý. A je vidět, je cítit když se na vás někdo dívá skrz prsty. O mě si už taky asi někteří lidi myslí, že jsem pěkně vyhulená smažka :D Ale proč se zatěžovat jejich hloupostí? Přílišná lenost jim brání, aby mě poznali skutečně a tak mě prostě a jednoduše hodili do škatulky. Poslužte si. Jestliže mi tedy něco nepřijde normální je to právě tohle škatulkování.
Takže asi tak. Možná jsem lehce odbočila od tématu týdne za což se případně omlouvám. A gratuluji všem, kteří dočetli. Můžete zanechat názor.
Ps: Je ten pes normální? :D