Konečně jsem se dokopala k sepsání článku o podzimním koncertu.
Musím se přiznat, že moje cesta k tvorbě Rybiček 48 byla poměrně dlouhá. Mou pubertální duši jejich tvorba neoslovila, jejich chování mi přišlo trapné, spratkovité. Dodnes si pamatuju svoje zklamání, když jim v nějakém dívčím časopise věnovali prostor. Potom jsem na ně úspěšně zapomněla (ono upřímně to nebylo nijak moc těžké, protože Rybičky se opravdu dlouho neřadili ke kapelám, o kterých bych se dalo mluvit jako o známých nebo úspěšných). K mé nelibosti mi byli připomenuty hned na prvním JamRocku, protože kamarádka trvala na tom, že je musíme zajít poslechnout, protože některé pecky mají vážně skvělé. Já se za ní vlekla s tragickým výrazem ve tváří a žádný dobrý song jsem toho dne neslyšela. K dovršení všeho první věc, kterou zahráli byla Emily, kterou fakt nesnáším. Nicméně opět uplynul nějaký čas, Rybičky vydali písničku Vážené Dámy a mě konečně zaujali a dokonce se mi začali líbit. Poslouchala jsem pořád víc a víc jejich písniček, až jsem jednou ke svému nemalému údivu zjistila, že je mám vlastně celkem ráda a potěší mě, když je uvidím na nějakém fesťáku. A dneska s radostí navštívím i jejich koncert, jejich hudbu poslouchám i doma... Mám je ráda. Jenom tu Emily jsem si pořád neoblíbila, ta mi leze na nervy pořád stejně.
Po deseti letech natočili Rybičky pokračování písně a klipu Zamilovaný/Nešťastná a vyrazili na šňůru. Byla by škoda nechat si ujít jejich výstup. Předkapelu jsme tentokrát vynechali a přišli až na hvězdy večera. Začínali přesně na čas, co oceňuji.
Líbí se mi, když hudebníci zbytečně neplácají (jak to má ke své škodě ve zvyku například Tomáš Klus) a prostě hrají. Sem tam prohodí nějaký vtípek, krátkou historku, ale nezabředávají do témat, které nesouvisí s jejich tvorbou. A pokud mají na něco názor (což je nejčastěji politika...) řeknou to písní. Často kolem sebe slyším "ale kdo jiný než umělci, co jsou na očích by o tom měli mluvit a burcovat lidi" a není to tak, že bych chtěla, aby ti lidé drželi hubu a krok. Je správně, že na to mají názor a stejně tak, že ho vyjadřují. Ale upřímně je toho kolem nás tolik, že občas chci zapomenout na všechno, co kolem nás poletuje a jen se dívat, poslouchat a bavit se. Pokud je názor, narážka, vtípek zakomponovaná do tvorby upřímně se tomu zasměju. Ale jestliže interpret stojí a hřímá na publikum svoje dojmy a pocity zatímco vy jste si přišli poslechnout jeho tvorbu... To mi vadí. Proto jsem ráda, že Rybičky svoje názory vloží do tvorby a tím je všechno jasné.
Na první dojem
Zazněly písně staršího typu, ale i ty nové jako zmiňovaná Zamilovaný/Nešťastná po 10 letech nebo Biolid, ale samozřejmě časem prověřené pecky My ještě nejsme starý, Slibuju, že nebudu pít anebo moje nejoblíbenější Bohém zapomenutý dítě. Byl to krásný večer, precizní show, dobré efekty a hlavně plno skvělých písniček a velmi pozitivně působící kapely. Díky za to.