Tak zase jednou jeden menší příspěvek. Snad se pobavíte.
Učitelé si čas od času vzpomenou na Komenského a jeho heslo "Škola hrou" a snaží se nám výuku zpestřit, zlehčit, zpříjemnit jednoduše řečeno si trochu pohrát. Ne vždy se setkávají s pochopením. Jak všichni víme nebo alespoň tušíme francouzština se neřadí mezi nejlehčí jazyky a když se paní učitelka rozhodla, že si zopakujeme dny v týdnu (tedy volně přeloženo pro nás budeme se je muset zase naučit neboť každý z nás si pamatoval s bídou a špatnou výslovností k tomu dva). Nicméně učitelka kdesi vyhrabala písničku kde jakýsi jasný hlásek ty dny v týdnu zpívá. Řeknu vám ta melodie mi zní v uších ještě teď. Z naší strany se nesetkala s příliš velkým nadšením, ale nutila nás to zpívat asi šestkrát dokola. A pak člověk nemá mít zlé sny.
Další francouzskou akcí byla slovesa pohybu. Aby se nám učila lépe tak nám učitelka řekla, že si je můžeme přirovnat k domu - přijít, odejít, vrátit se aj. A tak jsme si do sešitu nakreslili domeček a psali jsme si tam ta slovesa. Navrhovala nám ať si domeček uděláme pěkný, aby se nám hezky učilo a sama si k němu dokreslila plot. Mě nenapadlo nic lepšího než si k domku nakreslit boudu pro psa a abych tomu dodala francouzský punc napsala jsem na ni L´Alik. Z čehož moje sousedka chytla nehorázný výtlem a Lalik se velice rychle uchytil.
Výuka hrou ovšem neprobíhala na výtvarvné výchově kde jsme se na okamžik přestali věnovat malbě a začali jsem se zaobírat dějinami. Na řadu přišlo Řecko a jeho styly - dórský, ionský a korintský. Krom obrázků, spousta letopočtů a dalších věcí jsme si ke každému stylu napsali příklady staveb - tady kupříkladu Parthenon. Načež jsme došli ke slavnému ( dnes jen v rozvalinách existujícímu) Mauzeloum v Hallikarnasu. A jak asi všichni víme v součastnosti je slovo mauzeleum synonymem pro hrobku. Ovšem nebylo tomu tak. Když to stavěli měl to být sice hrob, ale pro krále Mausola ( někdy se uvádí Mausolea) a tak se záhy vžilo mauzeleum = hrobka.
Jak jsem si tak pilně zapisovala do sešitu a stíhala u toho ještě dělat pár dalších věcí jen jsem poznamenala "Tak tomu se říká černej humor. Pojmenovat si dítě hrobka. A volali na něj -Hrobečku, pojdˇ už domů!"
Když nás přešel smích z hrobečka začaly jsme diskutovat o sochařstvaí ve starém Řecku. Zmínili jsme světově proslulého Diskobola a pak jsme se dozvěděli něco o soše Doryforovi. Učitelka nám ukazovala fotku sochu s tím, že to nás zaujme víc než sloupy, protože to je pořádný sexy muž. PO důkladné prohlídce jsme se usnesly, že teda zas tolik sexy není. A Dé nám oznámila, že nechápe proč hlavní mužskou chloubu ( a mozek na mysli neměla) vždycky vytesali tak malou. Ujišťuju vás, že pokud se Dé pustí do sochařské dráhy máme se na co těšit - a budeme mluvit o maximalismu.
Tak tedy pamatujte - není mauzoleum a jako mauzoleum....
Doryforos
